KDU-ČSL oprašuje svůj letitý, již značně ohraný politický hit, potraty. Na nadcházejícím programovém sjezdu strany to má být velké téma. Zdá se ale, že to je velké téma pouze pro lidovce a potvrzení potratu jejich politické invence.

Česko se potýká s celou řadou zásadních problémů, které čekají na řešení. A potraty to rozhodně nejsou: počet výkonů umělého přerušení těhotenství v Česku má neustále klesající tendenci, na školách získala důležitou roli sexuální výchova, mladí lidé jsou zodpovědnější, používání kondomů a dalších druhů ochrany proti nechtěnému otěhotnění je běžnou záležitostí – což v minulosti nebylo.

O to, od kdy je plod v lůně matky živým tvorem, se vedou vášnivé i ryze vědecké diskuze v lékařské i filozofické rovině. Lidovci mají jasno – potrat je vraždou. Zcela jistě je potrat dramatickým zásahem do života matky z hlediska zdraví i psychiky. Z rétoriky lidovců ale člověk nabývá dojmu, že ženy chodí na potrat z plezíru, jako do kosmetického salonu nebo fitness centra. A je třeba jim to ztížit – třeba souhlasem otce dítěte.

Jsem si jistý, že rozhodnutí „jít na potrat“ patří k tomu nejtěžšímu v životě ženy. Je výsledkem bolestného rozhodování mezi touhou po dítěti a souhrnem nepříznivých okolností, které dokáží jinak jasnou a přirozenou touhu porodit dítě nabourat tak dramaticky, že vyhraje lékařský zákrok. A nemusí jít ani přímo o znásilnění, ve hře mohou být i jiné zásadní aspekty, zdravotní, sociální...

Podle průzkumu veřejného mínění si v Česku 72 procent lidí myslí, že žena sama má právo se rozhodnout, zda má být provedeno umělé přerušení těhotenství. Pouhé jediné procento respondentů je přesvědčeno, že interrupce by měla být zcela zakázána. V roce 1990 bylo registrováno v zemi 126 055 potratů, v loňském roce 40 917, z toho ovšem bylo 14 102 samovolných potratů. Tento trend jasně dokazuje, že potraty nejsou palčivým problémem, který by měl řešit nový zákon, nová zpřísnění pravidel. Změny by přinesly jen potratovou turistiku do zemí s liberálnějším přístupem.

Je přirozené, že lidovci jako představitelé křesťanské politiky bojují o zachování života. Ale nemohou si uzurpovat právo a upírat zodpovědnost každé jednotlivé ženě, aby ona sama rozhodla, co je pro ni a její dítě nejlepší. Být, či nebýt. Paradoxně s nároky lidovců pak zejména katolická církev v řadě zemí přímo zakazuje užívání antikoncepce, což zásadně nekonvenuje s životem v 21. století, ani s odporem církve vůči potratům.

Je zřejmé, že lidovci bojují nejen o zachování života plodu, ale především o svůj život na politickém výsluní – jejich preference se pohybují v hraničním pětiprocentním prostředí. Nedůvěryhodný předseda, přílišná ohebnost v politických názorech i nejasné politické vize srážejí preference KDU-ČSL dolů. Jestli se však lidovci domnívají, že v ateistickém Česku osloví voliče bojem proti potratům, pak jsou zcela vedle. To opravdu není velké téma. Nejsme v Polsku.