Jarda Kuchař tu představil svá kritéria, podle kterých při rozhodování, koho volit, postupně eliminoval většinu stran. Úplně s ním souhlasím a ještě doplňuji jedno své: sebevětší naštvanost bez srozumitelné a konkrétní politické vize není tak úplně dostatečnou kvalifikací pro dobrého politika (i kdyby třeba zrovna byla upřímná). Myslím, že ty poslední volby do poslanecké sněmovny nám v tomto ohledu mohly být dostatečným poučením.
Zbytek blogu tentokrát v poněkud méně vážné formě: