Pražský protest: kdo narušuje demokracii?
Demonstranti proti velké koalici v Praze křikem a pískotem přerušili jednání zastupitelstva, prozatím do 14 hodin. Pražští zastupitelé se v tuto chvíli vyjadřují do médií, že to je nelegitimní zásah do zastupitelské demokracie a že dav se vymkl organizátorům z rukou a zcela odmítá jakékoli jednání.
Za všechny Karel Březina: "Organizátoři Listopadové výzvy nebyli schopni dostát slibům, které přes média vzkazovali… Dav sám o sobě dokázal, že absolutně nejde o žádnou demokracii, protože podle mého názoru demokracie je diskuse a tito lidé naprosto diskutovat nechtěli.“
Z pražského magistrátu jsem se právě vrátil, a tak mohu doplnit pár faktů, které pan Březina do televize nesdělil. Zástupce organizátorů Marek Jehlička vystoupil před demonstranty v sále s prosbou, aby poklidně umožnili zastupitelstvu schválit program, neboť bez toho nebude možné zastupitelstvu přednést text Listopadové výzvy, kterou demonstranti zastupitelům přinesli. Již po několika slovech mu však byl magistrátními zřízenci vypnut mikrofon – a tak dav, který se nejprve (až na několik osamoceně vykřikujících, na které ostatní syčeli) pohotově ztišil, začal skandovat: „Mikrofon, mikrofon!“, následně se znovu naprosto utišil, přesto však nebylo možné z protější strany sálu zaslechout, co mluvčí protestu říká. A tak se začaly ozývat výkřiky: „Vážně si myslíte, že s vámi budou chtít jednat, když ani nejsou ochotni zapnout mikrofon?“ a lomoz začal znovu. Tak nevím, ale zdá se mi, že pokud by pan Březina a ostatní o diskuzi opravdu stáli, mikrofon by organizátorům nechali zapnutý alespoň tak dlouho, aby stačili lidem vysvětlit, proč je nyní potřeba nechat magistrát jednat.
Důležitější je ale jiná otázka: je vůbec legitimní protestovat proti velké koalici v Praze? A jak daleko je možné v protestech zajít?
Boris Šťastný rozdával demonstrantům vytištěnou ústavu, aby si přečetli, že součástí demokratického pořádku je uznávat výsledky voleb, neboť jinak by si každá zorganizovanější skupina mohla protlačit svůj zájem. V tom má pravdu. Stejně tak není nic špatného na tom, že „vládu“ sestaví slabší uskupení a strana, která volby vyhrála, skončí v opozici.
Demonstrace proti velké koalici ale není snahou zájmové skupiny (např. voličů TOP09) prosadit svého favorita nedemokratickými prostředky. Osobně nejsem volič TOP09 a v davu vedle sebe jsem viděl známé, o kterých vím, že volili TOP09, Zelené, ODS i ČSSD. Není to tedy protest proti konkrétním stranám a pro konkrétní strany. Je to protest proti tomu, že přes deklarovanou snahu všech tří velkých stran po očistě Prahy se nic nekoná. Ze všech možných konstelací totiž tato ponechává starým šíbrům největší prostor. Jedině proto jí staré strany daly přednost, protože ponechala nejvíce starých kamarádů na důležitých postech. (Strany samozřejmě argumentují 90% programovou shodou, k tomu nám ovšem poskytl výmluvné vyjádření pan Březina.)
Karl Popper kdysi napsal, že hlavní výsadou demokracie je její schopnost zbavit se mírumilovně svých elit. Mnoho lidí v pražské ODS a ČSSD nyní využivá všechny možné legální skuliny k tomu, aby tuto schopnost demokracie co nejvíce ochromili (účelová manipulace s volebními obvody, předstíraná očista novými tvářemi). Není to nic menšího než hazard s důvěrou voličů v to, že naše současné demokratické volby, na rozdíl od těch předlistopadových, tuto schopnost vyměnit elity mají. A to je podle mého větší pochroumání demokracie nežli půldenní obstrukce demonstrantů.
Jistě nikdo nechce pískotem a obstrukcemi volbu primátora trvale znemožnit. Na takovou revoluci skutečně nemají Pražané právo – neboť co naplat, nechali se napálit a nesou svůj díl viny. Pokud tedy Ústavní soud (na který se obrátila strana Zelených, neboť se kvůli manipulaci nedostala do zastupitelstva) shledá volby plně v souladu s ústavou, nezbyde než počkat čtyři roky.
Doufejme, že to budou čtyři roky, které budou pro staré šíbry mnohem komplikovanější, než ty předchozí. Ať už díky aktivnější opozici, ale hlavně díky aktivnějším občanům. Takže třeba podobný humbuk, jaký jsme zažili dnes, naruší jednání zastupitelstva, až se bude jednat o nějaké další Blance a další Opencard. A doufejme, že se voliči budou příště rozhodovat podle těchto čtyř let a ne podle toho, kdo se za čtyři roky objeví na plakátě.
Text nevyjadřuje názory Ekologického právního servisu, ve kterém autor působí.
Za všechny Karel Březina: "Organizátoři Listopadové výzvy nebyli schopni dostát slibům, které přes média vzkazovali… Dav sám o sobě dokázal, že absolutně nejde o žádnou demokracii, protože podle mého názoru demokracie je diskuse a tito lidé naprosto diskutovat nechtěli.“
Z pražského magistrátu jsem se právě vrátil, a tak mohu doplnit pár faktů, které pan Březina do televize nesdělil. Zástupce organizátorů Marek Jehlička vystoupil před demonstranty v sále s prosbou, aby poklidně umožnili zastupitelstvu schválit program, neboť bez toho nebude možné zastupitelstvu přednést text Listopadové výzvy, kterou demonstranti zastupitelům přinesli. Již po několika slovech mu však byl magistrátními zřízenci vypnut mikrofon – a tak dav, který se nejprve (až na několik osamoceně vykřikujících, na které ostatní syčeli) pohotově ztišil, začal skandovat: „Mikrofon, mikrofon!“, následně se znovu naprosto utišil, přesto však nebylo možné z protější strany sálu zaslechout, co mluvčí protestu říká. A tak se začaly ozývat výkřiky: „Vážně si myslíte, že s vámi budou chtít jednat, když ani nejsou ochotni zapnout mikrofon?“ a lomoz začal znovu. Tak nevím, ale zdá se mi, že pokud by pan Březina a ostatní o diskuzi opravdu stáli, mikrofon by organizátorům nechali zapnutý alespoň tak dlouho, aby stačili lidem vysvětlit, proč je nyní potřeba nechat magistrát jednat.
Důležitější je ale jiná otázka: je vůbec legitimní protestovat proti velké koalici v Praze? A jak daleko je možné v protestech zajít?
Boris Šťastný rozdával demonstrantům vytištěnou ústavu, aby si přečetli, že součástí demokratického pořádku je uznávat výsledky voleb, neboť jinak by si každá zorganizovanější skupina mohla protlačit svůj zájem. V tom má pravdu. Stejně tak není nic špatného na tom, že „vládu“ sestaví slabší uskupení a strana, která volby vyhrála, skončí v opozici.
Demonstrace proti velké koalici ale není snahou zájmové skupiny (např. voličů TOP09) prosadit svého favorita nedemokratickými prostředky. Osobně nejsem volič TOP09 a v davu vedle sebe jsem viděl známé, o kterých vím, že volili TOP09, Zelené, ODS i ČSSD. Není to tedy protest proti konkrétním stranám a pro konkrétní strany. Je to protest proti tomu, že přes deklarovanou snahu všech tří velkých stran po očistě Prahy se nic nekoná. Ze všech možných konstelací totiž tato ponechává starým šíbrům největší prostor. Jedině proto jí staré strany daly přednost, protože ponechala nejvíce starých kamarádů na důležitých postech. (Strany samozřejmě argumentují 90% programovou shodou, k tomu nám ovšem poskytl výmluvné vyjádření pan Březina.)
Karl Popper kdysi napsal, že hlavní výsadou demokracie je její schopnost zbavit se mírumilovně svých elit. Mnoho lidí v pražské ODS a ČSSD nyní využivá všechny možné legální skuliny k tomu, aby tuto schopnost demokracie co nejvíce ochromili (účelová manipulace s volebními obvody, předstíraná očista novými tvářemi). Není to nic menšího než hazard s důvěrou voličů v to, že naše současné demokratické volby, na rozdíl od těch předlistopadových, tuto schopnost vyměnit elity mají. A to je podle mého větší pochroumání demokracie nežli půldenní obstrukce demonstrantů.
Jistě nikdo nechce pískotem a obstrukcemi volbu primátora trvale znemožnit. Na takovou revoluci skutečně nemají Pražané právo – neboť co naplat, nechali se napálit a nesou svůj díl viny. Pokud tedy Ústavní soud (na který se obrátila strana Zelených, neboť se kvůli manipulaci nedostala do zastupitelstva) shledá volby plně v souladu s ústavou, nezbyde než počkat čtyři roky.
Doufejme, že to budou čtyři roky, které budou pro staré šíbry mnohem komplikovanější, než ty předchozí. Ať už díky aktivnější opozici, ale hlavně díky aktivnějším občanům. Takže třeba podobný humbuk, jaký jsme zažili dnes, naruší jednání zastupitelstva, až se bude jednat o nějaké další Blance a další Opencard. A doufejme, že se voliči budou příště rozhodovat podle těchto čtyř let a ne podle toho, kdo se za čtyři roky objeví na plakátě.
Text nevyjadřuje názory Ekologického právního servisu, ve kterém autor působí.