Ztráta paměti je mezi politiky velmi rozšířená nemoc a tak se ani nelze divit, že v tak vypjatý okamžik, jaký prožívají nyní, některé z nich může postihnout v obzvláště akutní formě, jako se to v tomto týdnu stalo Miroslavu Kalouskovi a Petru Fialovi.

Na úvod tiskové konference TOP09 31. 10. 2017 poté, co prezident pověřil Andreje Babiše vyjednáváním o sestavení vlády, Miroslav Kalousek nejdříve připomněl, že zásadní otázkou ustavující schůze Sněmovny není, zda bude předsedou zvolen poslanec Vondráček, nebo poslanec Fiala a pak uvedl „ale zásadní otázkou bude, zda jednotlivé frakce si přejí ustavení a jmenování jednobarevné vlády ANO, která nebude mít v tu chvíli dohodnutou většinu. To je ta zásadní otázka.“ A navrhl "neustavit schůzi Poslanecké sněmovny do té doby dokud nevrátí Andrej Babiš své pověření prezidentu Zemanovi, popřípadě nepřijde s transparentním řešením své většinové vlády".

O den poději na stejné téma prohlásil Petr Fiala bezprostředně po návštěvě v Lánech shromážděným novinářům

Dobrý večer. Bylo to setkání, které bylo velmi věcné, pan prezident nás seznámil se svou představou. My jsme mu řekli, že nepovažujeme za vhodné, aby byl jmenován premiérem někdo, kdo nepřinese dostatečnou většinu, to je přece logické, tak má to podle ústavy být, že ten, kdo se chce stát premiérem, tak má mít za sebou potřebnou většinu v Poslanecké sněmovně, což tento případ není.

Myšlenka, že premiérem by bylo vhodné jmenovat toho, kdo má ve Sněmovně zajištěnou většinou podporu, je přirozená ba i logická, drobný, ale jen velmi drobný, problém je ovšem v tom, že se touto ušlechtilou myšlenkou v nedávné době neřídili výše citovaní pánové sami, resp. jejich strany. Buď oba zapomněli na to, co se touto dobou dělo před 11 lety, nebo to nezapomněli, ale doufají, že to zapomněli občané. V každém případě jim to krátce připomenu, třeba si vzpomenou.

Ve volbách do Poslanecké sněmovny v červnu roku 2006 dosáhla ve ODS historického úspěchu, když získala 35,38 % hlasů a 81 mandátů To se čekalo, nečekal se ovšem jen o málo nižší počet hlasů Paroubkovy ČSSD: 32,32 % a 74 mandátů. Chvilku se zdálo, že by mohla vzniknout velká koalice ODS a ČSSD, ale to překazil tehdejší předseda KDU-ČSL Miroslav Kalousek taktickým Cimrmanovým krokem stranou k Paroubkovi s návrhem vytvořit společnou vládu s tichou podporou KSČM. To stálo Kalouska křeslo předsedy KDU-ČSL, ale účelu - zmaření velké koalice - bylo dosaženo.

A pak udělala ODS a prezident Klaus přesně to, co dnes oba pánové tak vehementně kritizují. Mirek Topolánek sestavil jednobarevnou menšinovou vládu, kterou současně s Topolánkem jako premiérem dne 4. září 2006 Václav Klaus jmenoval. O zajištění většinové podpory řeč ze strany Václava Klause ani Mirka Topolánka nebyla a ani Miroslav Kalousek nevolal do boje za záchranu demokracie. Většinu Topolánek ani po jmenování nesehnal a tak Poslanecká sněmovna jeho vládě důvěru 3. října 2006 nevyslovila. Jeho první vláda 11. října podala demisi, ale vládla ještě více než tři měsíce až do 19. ledna 2007.

Ani po krachu Topolánkova pokusu Václav Klaus nedal příležitost těsně druhému na pásce a nejmenoval premiérem Jiřího Paroubka, jak jistě podle dnešních názorů pánů Kalouska Fialy měl udělat, ale 8. listopadu 2006 jmenoval Mirka Topolánka premiérem podruhé, opět aniž jmenování podmiňoval předchozím zajištění většiny v Poslanecké sněmovně a aniž Topolánek takovou většinou předem disponoval. Poučen prvním pokusem Topolánek sestavil svou druhou vládu ze zástupců ODS, KDU-ČSL a Strany zelených, ovšem ani ta neměla ve Sněmovně většinu, ale jen 100 hlasů. A členem této "nevětšinové" vlády nebyl na klíčovém místě mistra financí nikdo jiný než Miroslav Kalousek. 21. prosince 2006 Václav Klaus nejprve odmítl sestavenou vládu okamžitě jmenovat a odůvodnil to zejména navržením Karla Schwarzenberga ministerstvo zahraničí, ale nakonec ustoupil a vláda byla 9. ledna 2007 jmenována, opět aniž byla předem "transparentně vyřešena" její většinová podpora. A Miroslav Kalousek opět mlčel, ba dokonce se na této nedůstojné hře aktivně podílel.

Jak si většina z nás, zřejmě kromě pánů Kalouska a Fialy, ještě dobře pamatuje, potřebná většina v Poslanecké sněmovně byla "transparentně vyřešena" s pomocí "přeběhlíků", Miloše Melčáka a Michala Pohanky, poslanců zvolených za ČSSD a tehdy členů ČSSD, kteří se rozešli s vedením ČSSD a kteří připustili možnost, že by umožnili vyslovení důvěry druhé Topolánkově vládě tím, že by před hlasováním ze Sněmovny odešli. To 16. ledna 2007 veřejně oznámili a o tři dny později byla Topolánkově vládě 100 hlasy ODS, KDU-ČSL a Strany zelených důvěra vyslovena.

Tolik skutečnosti, v jejichž světle je třeba prohlášení poslanců Kalouska a Fialy vnímat.