Poslední krok dějství ve frašce kolem obsazení místa ministra zahraničí lze vysvětlit jen zatměním rozumu na ministerstvu zahraničí a především samotného ministra zahraničí a předsedy ČSSD. Ten svým rozhodnutím navrhnout na tuto funkci místo Miroslava Pocheho svého současného námětka a bývalého Pocheho poradce Tomáše Petříčka promarnil poslední příležitost ukázat, že má aspoň špetku politického rozumu a chápe, jak zachránit ČSSD před naplněním proroctví Milana Chovance a dalších odpůrců koalice s ANO, že v menšinové vládě s ANO bude hrát ČSSD roli užitečného idiota.

Ve vládě s ANO získala ČSSD pět ministerstev: ministerstva zahraničí, práce a sociálních věcí, zemědělství, vnitra a kultury. Hned na začátku se ovšem nepochopitelně dopustila hrubé chyby, když svého předsedu, na jehož oficiální webové stránce v ČCSD je uvedeno

Jan Hamáček byl předsedou dolní komory Parlamentu od roku 2013, poslancem za Středočeský kraj byl zvolen již v roce 2006, kdy se rovněž stal předsedou Zahraničního výboru a členem Výboru pro evropské záležitosti. V letech 2005 - 2006 byl poradcem předsedy vlády ČR pro zahraniční politiku a 2004 - 2006 také vedoucím zahraničního oddělení ČSSD.

Mezinárodní vztahy a zahraniční politika jsou jeho velkým koníčkem, věnoval se jim již jako viceprezident Světové mládežnické organizace (IUSY). Byl rovněž členem zahraniční komise Studentské komory při Radě vysokých škol ČR, koordinační rady Česko – německého diskuzního fóra a Association of European Parliamentarians for Africa (AWEPA). Dále pak členem řídícího výboru Evropských mladých sociálních demokratů (ECOSY) a zástupcem ČR v Konventu mladých EU. V současné době je členem správní rady Aspen Institute Prague.

zazdila na vnitru, místo aby formuloval naši zahraniční politiku v rozhodující fázi proměn Evropské unie, jezdil s ní místo Babiše po světě a pracoval na tom, aby se z něj stal aspoň trochu silný odvar Sebastiana Kurze, Joschky Fischera či Hanse-Dietricha Genschera, jenž by pro naše poměry stačil. A také a to je snad ještě důležitější, aby se v očích potenciálních voličů stal skutečným politikem a lídrem ČSSD, který se dokáže postavit Babišovi i Zemanovi a na nějž by proto mohli být hrdi a ČSSD v dalších volbách volili. Tohle nemůže udělat nikdo jiný než předseda ČSSD a už vůbec ne v podstatě úředník typu Tomáše Petříčka. Už fakt, že si to tehdy Hamáček nechal líbit, bylo projevem jeho slabosti v rámci ČSSD a to, že nikdo v jejím vedení nebyl schopen elementární úvahy na téma „kam s předsedou“ ukazuje na hloubku krize této do nedávna nejsilnější strany. Představa, že na vnitru Hamáček „ohlídá“ Čapí hnízdo je naivní, spíše na něj dopadnou důsledky policejní blamáže, k níž tento případ směřuje.

Svou hrubou chybu s návrhem Pocheho mohl do úterý 18.9. Hamáček napravit tím, že by Babišovi oznámil, že si uvědomil, že jeho místo jako předsedy ČSSD je na ministerstvu zahraničí a že tedy na něm zůstane a tím „problém Poche“ vyřeší. Bylo by sice třeba najít jiného ministra vnitra, ale to by neměl být vážný problém. Svým úterním vystoupením v tiskovém středisku Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, v němž oznámil, že na ministra zahraničí navrhne místo Miroslava Pocheho svého současného politického náměstka Tomáše Petříčka, tuto možnost definitivně ztratil.


V známé písničce Evy Pilarové Kočka není pes je verš

Že čočka není hrách, že ouvej není ach, že dudy nejsou nebe a Waldauf není Vlach, to každý zná, to každý ví.

na nějž jsem si vzpomněl, když jsem poslouchal rozhovor s Tomášem Petříčkem krátce po oznámení své nominace na ministra zahraničí. Petříček na otázku, co by řekl na slova Karla Schwarzenberka, že jeho jmenování je ostuda, odpověděl poukazem na to, že rakouský spolkový kancléř Sebastian Kurz nastupoval na místo ministra zahraničí ve věku 27 let. Tím ovšem projevil politováníhodnou absenci sebereflexe a neznalost okolností, za jakých k tomu došlo a co do té doby Sebastian Kurz již v politice dokázal. Je poučné si to připomenout.

Kurz, ročník 1986, je politický wunderkind, jehož strmá politická kariéra je důsledkem mimořádného nadání a schopnosti oslovit širokou voličskou obec. A to jak svým zjevem, je to fešák, který dbá na perfektní oblečení a hladký účes, tak i svými názory. Po vojenské službě krátce koketoval se studiem práv na Vídeňské univerzitě, ale pak se vrhl do politiky. V roce 2009 se stal předsedou mládežnické organizace Rakouské lidové strany, pak krátce působil ve vídeňském zastupitelstvu a v dubnu 2011 byl ve věku 25 let jmenován do nově zřízené funkce státního tajemníka pro integraci migrantů na ministerstvu vnitra, vedeného lidovci. Ti zjevně již tehdy správně vytušili jeho politické schopnosti. Ve volbách do Národní rady, analogu naší Poslanecké sněmovny, koncem roku 2013 získal ze všech 183 členů nejvíce přímých hlasů (což je analog našich preferenčních hlasů), přestože lidovci jako strana citelně ztratili. Nebylo proto divu, že v obnovené koalici se sociálními demokraty ho lidovci nominovali do funkce ministra zahraničí. V této funkci se osvědčil a v kritické době vrcholu migrační krize v roce 2015 získal respekt rakouské veřejnosti svými jasnými stanovisky. Do dalších voleb v roce 2017 šel již jako předseda Rakouské lidové strany. Ve volbách lidovci výrazně posílili a stali se nejsilnější stranou v Národní radě a Kurz kancléřem v koaliční vládě s Rakouskou stranou svobodných.

Tomáš Petříček se politice musí teprve učit. Nejbližší příležitost bude mít za 14 dní ve volbách do místního zastupitelství Prahy 7, kde figuruje jako lídr ČSSD. Bude to mít velmi těžké, neboť v tomto obvodě získalo v roce 2014 uskupení Praha 7 sobě 44 % hlasů a většinu ve 29členém zastupitelství, zatímco ČSSD jen 6.4 % hlasů a 2 křesla. A dále bude muset získat silnou pozici ve své vlastní straně, bez níž nemůže proti politickým dinosaurům Babišovi a Zemanovi uspět. A to zjevně nebude snadné a bude chvíli trvat. Ale možná, že se mýlím a pravdu má Jiří Pehe a že ČSSD povede do souboje s Babišem a Zemanem právě Petříček. To je ovšem mimo moji představivost.