Nejen vládnout, ale i kritizovat se musí umět. Petr Fiala se to ani po pěti letech v čele ODS nenaučil.

V pondělí 18. 2. 2018 proběhla v Lichtenštejnském paláci konference, na níž byla oficiálně představena nová inovační strategie ČR pro období 2019 až 2030, jejímž garantem je Andreje Babiše jako premiér i předseda Rady pro výzkum vývoj a inovace. Ještě týž den přinesla řada médií informaci z tiskové konference, která proběhla po dopolední části konference, mezi nimi i LN v článku Konec Česka jako 'montovny'? Babiš představil strategii do roku 2030, má se posunout k finální výrobě. V článku je také citována bezprostřední kritická reakce předsedy ODS Petra Fialy, podle nějž je Strategie v rozporu s tím, co vláda dosud dělala a dělá:

„V roce 2018 jsme vypadli ze skupiny 25 nejinovativnějších zemí světa, podíl vládních výdajů na výzkum k hrubému domácímu produktu (HDP) klesá, a to z 0,9 procenta v roce 2015 na 0,8 procenta v roce 2019.“

Tvrzení z LN, že jsme v roce 2018 vypadli ze skupiny 25 nejinovativnějších zemí, Fiala ještě upřesnil ve svém blogu na tomto serveru

„Loni jsme po 5 letech vlády ANO a ČSSD vypadli ze skupiny 25 nejinovativnějších zemí světa“

a opakoval ho v nedělních OVM i místopředseda ODS Martin Kupka. Chápu, že Václav Moravec nemohl mít v hlavě čísla, která dále uvádím, ale zkušený moderátor by se Kupky zeptal, kde tuto informaci získal a jestli může říci, jak jsme na to byli v době, kde vládla ODS. Nezeptal se, tak tu informaci doplním já.

Na nové inovační strategii je samozřejmě řada aspektů, které je možné kritizovat. Její deklarovaný cíl stojící v názvu Czech Republic: The Country For The Future se může zdát až příliš ambiciózní a lze také namítnout, že podobných dokumentů existovalo a stále existuje více a žádný zatím nic konkrétního nepřinesl. Ano, základní dokument, který by měl určovat státní politiku v oblasti výzkumu, vývoje a inovací, Národní politika výzkumu, vývoje a inovací České republiky na léta 2016 – 202 je takovým bezcenným dokumentem, který skončil, podobně jako jiné, v šuflíku. Doporučuji zájemcům aspoň zhruba ho prolétnout, zvláště přílohy, aby bylo jasné, proč skončit jinak ani nemohl. Zásadní rozdíl od všech předchozích dokumentů tohoto typu vidím v tom, že premiér Babiš i Karel Havlíček, hlavní autor a koordinátor autorského kolektivu, jsou na realizaci nové inovační strategie osobně zainteresováni a nesou tak kůži na trh. To, zda přinese aspoň část toho, co slibuje, bude možné říci nejdříve tak za 3-4 roky. Pokud vyšumí jako předchozí podobné dokumenty, bude to jejich osobní fiasko.

Jako bývalý ministr školství a rektor Masarykovy univerzity by Petr Fiala mohl polemizovat například se způsobem, jak má být reformováno školství zavedením polytechnického vzdělávání, či jak zavádět inovační a výzkumná centra. O nic takového se Fiala nepokusil a bez rozmyslu vypálil dvě výše uvedená tvrzení, jimiž se ovšem střelil do vlastní nohy. Petr Fiala má pravdu, že v řebříčku nejinovativnějších zemí světa, tz. Global Innovation Index jsme klesli z 24. místa v roce 2017 na 27. místo v roce 2018. Pro správnou interpretaci těchto čísel je ovšem třeba připomenout dvě skutečnosti:

• žebříček 2018 zahrnuje fakta do roku 2017 včetně, ale nikoliv rok 2018, v něm byl žebříček sestaven.
• vicepremiérem pro výzkum, vývoj a inovace a předsedou Rady pro výzkum, vývoj a inovace byl v minulé Sobotkově vládě předseda KDU-ČSL Pavel Bělobrádek a ministrem průmyslu a obchodu, které má inovace přímo gesci byli členové ČSSD Jan Mládek a poslední tři čtvrtě roku Jiří Havlíček.

Nejzajímavější je ovšem podívat se na historický vývoj naší pozice v tomto žebříčku. Na uvedené webové stránce jsou údaje od roku 2013 a vypadají takto (druhé číslo je hodnota tzv. celkového Global Innovation Index, podle nějž jsou země řazeny)
2013 28 48,4
2014 26 50,2
2015 24 51,3
2016 27 49,4
2017 24 51,0
2018 27 48,7

Pro srovnání pořadí na špičce a v našem bezprostředním okolí
1 Švýcarsko 68,7
2 Holandsko 63,3
6 USA 59,8
9 Německo 58,0
21 Rakousko 51,3
24 Estonsko 50,5
25 Belgie 50,5
27 ČR 48,7
28 Španělsko 48,7
31 Itálie 46,3

Sobotkova vláda jsou roky 2015-2018, rok 2014 byl poznamenán přechodem od padlé Nečasovy vlády k Rusnokově úřednické vládě a pozice v roce 2013, tj. skutečnosti do roku 2012 včetně, jdou plně na vrub (ne)činnosti vlády Petra Nečase. Ten byl i předsedou Rady pro výzkum, vývoj a inovace a resort průmyslu a obchodu v jeho vládě spravovala také ODS (minstrem byl nejdříve Martin Kocourek a poté Martin Kuba). Takže za Sobotkovy vlády jsme se vyhrabali z té bídy, kterou nám zanechala poslední vláda ODS, až na slušné 24. místo i před Belgii a Estonsko. To jsme však na jejím konci neudrželi a z první 25ky zase vypadli, ale pořád jsme na tom líp než za poslední vlády ODS. Tohle nám chtěl svým výrokem Petr Fiala říci.


A Fialovo tvrzení, že „podíl vládních výdajů na výzkum k hrubému domácímu produktu (HDP) klesá, a to z 0,9 procenta v roce 2015 na 0,8 procenta v roce 2019“, je nesmysl, který ilustruje skutečnost, že neví, o čem mluví a nedá si ani tu práci, aby se podíval na data Českého statistického úřadu o výdajích na výzkum, vývoj a inovace. Kdyby tak učinil, zjistil by následující vývoj výdajů na výzkum, vývoj a inovace vyjádřených jako procenta HDP (třetí sloupec je to, co Fiala nazývá „vládní výdaje“, tj. výdaje státního rozpočtu na výzkum, vývoj a inovace, v jazyce ČSÚ „veřejné zdroje z ČR“, druhý sloupec jsou veškeré veřejné zdroje, tj. včetně zdrojů z prostředků Evropské unie.):
2007 0,61 0,58
2008 0,58 0,56
2009 0,65 0,62
2010 0,65 0,59
2011 0,80 0,65
2012 0,94 0,66
2013 0,97 0,66
2014 0,96 0,65
2015 0,92 0,62
2016 0,65 0,60
2017 0,70 0,62
2018-------0,64
2019-------0,65

Údaje za roky 2018 a 2019 vycházejí z čísel ve schválených státních rozpočtech na tato léta a predikce Ministerstva financí o výši HDP, jehož hodnota i pro tok 2018 není ještě oficiálně známa. Podíl celkových veřejných zdrojů na výzkum, vývoj a inovace k HDP ve druhém sloupci nedokážu pro tyto dva roky stanovit, protože neznám objem prostředků z Evropských fondů čerpaných v letech 2018 a 2019, nicméně je jasné, že dále poroste.

Čísla, která Petr Fiala uvádí, se zjevně netýkají skutečných vládních výdajů, ale celkových veřejných výdajů na výzkum, vývoj a inovace, tedy včetně prostředků z EU. Ty na rozdíl od skutečných vládních výdajů oscilují velmi silně: z 0,97 % HDP v roce 2013 na 0,65 % HDP v roce 2016, protože silně osciluje objem prostředků ze zahraničních veřejných zdrojů, dominantně fondů EU. To všechno je dobře vidět z dat Českého statistického úřadu. Zatímco v letech 2012-2016 činil objem těchto prostředků ročně¨v průměru 0,3 % HDP, v roce 2016 dramaticky poklesl na pouhou pětinu, tj. 0,06 % HDP a nyní opět roste. Tyto oscilace jsou přirozeným důsledkem skutečnosti, že do konce roku 2015 byly dokončeny výstavby většiny center financovaných z Evropských strukturálních a investičních fondů v rámci Operačního programu výzkum, vývoj pro inovace a navazující nový Operační program výzkum, vývoj a vzdělání se teprve začal rozbíhat. Číslo Petra Fialy pro rok 2019 0,8% HDP do tohoto trendu zapadá. S oscilacemi prostředků z EU ovšem vláda nemůže nic dělat a vyčítat jí v důsledku toho pokles celkových výdajů na výzkum, vývoj a inovace mezi lety 2015 a 2019 je nehorázný nesmysl. Tím spíše, že ve stejném období vzrostly skutečné vládní výdaje z 0,62 na 0,65 % HDP.

Pokud chce být efektivním kritikem Andreje Babiše, má se Petr Fiala ještě hodně co učit.