V reakci na velmi kritický obsah Výroční zprávy Nejvyššího kontrolního úřadu za rok 2018 přišla ODS s radostnou informací, že má připraveno pět hlavních priorit, „které nás přivedou mezi 10 nejúspěšnějších zemí světa“. A to dokonce, aniž bychom se museli příliš snažit.


V tiskové zprávě NKÚ ve výroční zprávě hodnotí fungování ČR. Stát se „zasukoval“ a v mnoha věcech se mu nedaří pohnout z místa vydané na Apríla, kterou ovšem NKÚ zjevně myslel vážně, tento hlídací pes naší společnosti informoval o zveřejnění Výroční zprávy NKÚ za rok 2018. V úvodu tiskové zprávy se praví

Nejvyšší kontrolní úřad vydal svou výroční zprávu za rok 2018, ve které nejen shrnuje svá zjištění z kontrol, ale také hodnotí postup státu ve vybraných politikách a jeho hospodaření. Výrazně se také věnuje srovnání ČR se zahraničím. NKÚ ve zprávě ukazuje na konkrétních oblastech, že veřejný sektor v ČR nedokázal dostatečně reagovat na dynamické proměny a výzvy, kterým společnost čelí. Ať už jde o digitalizaci, zjednodušení daňových povinností, úspory energií, sociální bydlení či dopravu. I když stát do těchto oblastí investuje výrazné prostředky, nedostává za ně to, co čeká.
„První podmínkou pro to, abychom našli řešení, je uvědomit si závažnost situace. Máme „zasukovaný“ stát, který neumí řadě problémů čelit. Je třeba vyhodnotit nezbytnost a účinnost vládní regulace. Měli bychom se podívat také na právní rámec a jeho efektivitu při řešení sporů, koncipovat vládní intervence s ohledem na poměr nákladů a výnosů,“ uvádí prezident NKÚ Miloslav Kala.

a pak následují velmi kritická vyjádření na adresu našeho státu, například:

• Na splnění daňových povinností u nás firmy potřebují o 40 % více času, než je průměr zemí EU a Evropského sdružení volného obchodu, a to 230 hodin.
• ČR také podle NKÚ významně zaostává v rozvoji on-line služeb státu. Nedaří se napravit situaci v oblasti informačních technologií, a to digitalizaci státu nejen prodlužuje, ale také prodražuje. ….V rozvoji eGovernmentu ČR nadále výrazně zaostává i ve srovnání se zeměmi EU.
• Dlouhodobě se nedaří změnit situaci v rozvoji infrastruktury, ať už jde o výstavbu silnic nebo dopravu na železnici. To má přitom negativní dopad i na konkurenceschopnost země. Podle zprávy Světového ekonomického fóra z roku 2018 je ČR v kvalitě silnic na 68. pozici ze 140 zemí.
• Investoři se potýkají s množstvím nekoordinovaných právních předpisů, úředníci jsou motivováni k extenzivnímu výkladu zákona a proces projednávání se neustále řetězí.
• Na problémy při stavbě silnic a dálnic NKÚ opakovaně upozorňuje, překážkou jsou nejen neefektivní postupy při přípravě staveb, ale také složitost a časová náročnost legislativního procesu.
• Stát by měl také lépe plnit svou roli, pokud jde o bytovou politiku a definovat sociální bydlení. …... Roste například počet sociálně vyloučených lokalit i počet obyvatel v nich. V ČR navíc stále neexistuje zákon o sociálním bydlení a jeho přijetí se neustále odkládá.
• Nemalé prostředky investuje stát také do zlepšení životního prostředí, ale ani tady neplní cíle, které si sám stanovil. Například tempo, jakým se snižuje objem hlavních škodlivých látek v ovzduší, se spíše zpomaluje.

Tisková zpráva končí konstatováním, že tyto i další oblasti ukazují, že stát není schopen správně reagovat na dynamické změny ve společnosti. Na malé výkonnosti celé státní správy se podepisuje stávající struktura a procesy. Častým nedostatkem je také nízká kvalita řízení a kontroly ze strany odpovědných orgánů.

Při čtení výroční zprávy NKÚ je třeba si uvědomit dvě skutečnosti.
Za prvé, zpráva je založena na řadě tzv. kontrolních akcí, které probíhaly v letech 2017 a 2018 a pokrývá tedy časová období typicky 2014-2016 či 2014-2017, ale v řadě případů kontrolované období zahrnovalo i dřívější léta
• KA 17/15 kontrolní akce Peněžní prostředky státu na výzkum, vývoj a inovace: 2014 až 2016
• KA 17/02 Podpora sociálního bydlení jako součást politiky sociálního začleňování: leden 2012 až červen 2017
• KA 17/36 Účetní reforma v oblasti veřejných financí: 2007 až 2016
• KA 17/22 Realizace projektů v oblasti informačních a komunikačních technologií: leden 2013 až únor 2018
• KA 17/21 Správa daně z příjmů právnických osob: 2013–2016
Kritické připomínky se tedy pochopitelně vůbec netýkaly (ne)činnosti Babišovy vlády, ale vlád přechozích a to nejen Sobotkovy, ale ve většině oblastí i vlády Rusnokovy a Nečasovy či dokonce Topolánkovy. I to je pochopitelné, neboť jde o problémy, jejichž řešení vyžaduje dlouhodobou systematickou činnost.

Za druhé, jak je uvedeno na začátku Tiskové zprávy, výroční zprávy obsahuje nejen shrnutí zjištění ze samotných kontrol, ale také hodnocení postupu státu ve vybraných politikách:
• Efektivní veřejná správa a eGovernment
• Výzkum, vývoj a inovace
• Doprava
• Podnikání
• Bydlení
• Zdravotnictví
• Životní prostředí
• Zemědělství
• Školství
• Kultura
• Obrana a bezpečnost
stručně shrnutá v Tiskové zprávě. Tato hodnocení jsou ve zprávě NKÚ označená jako „analytická činnost“ a NKÚ je zveřejňuje teprve od roku 2016. Proč byla v roce 2016 tato část do zpráv NKÚ zařazena, ani jejich smysl mi není příliš jasný, neboť jde povětšinou o povrchní komentáře známých skutečností. Například v roce 2017 zpráva NKÚ obsahovala naprosto nekompetentní kritiku Grantové agentury ČR.


Část opozice v Poslanecké sněmovně, především ODS, TOP09 a KDU-ČSL, zprávu NKÚ využila ke kritice vlády, to je OK, proti tomu nelze nic namítat. Je ovšem třeba těmto stranám připomenout, že za řadu problémů ve zprávě NKÚ kritizovaných, nesou spoluzodpovědnost. Zajímavá byla reakce předsedy ODS Petra Fialy na jeho facebookovém profilu z 8. 4.:

Výroční zpráva NKÚ poskytuje smutnou bilanci pětiletého vládnutí koalice ANO a ČSSD. Blíží se polovina druhého volebního období, toho, v němž Andrej Babiš stojí v čele vlády. Šance na jakoukoli potřebnou reformu klesají každým dnem. Ze slibů o zjednodušení daní, o zásadní redukci byrokracie nezbylo nic. Megalomanské plány sice levicová vláda spřádá stále, ale už jim nevěří snad ani sám premiér, kterého jsem nedávno po právu nazval baronem Prášilem české politiky. Nebo máte snad někdo pocit, že kritiku NKÚ bere vážně a něco zásadního se chystá udělat?

První věta je z důvodů, které jsem uvedl výše zjevný nesmysl, neboť problémy kritizované ve zprávě NKÚ sahají hluboko do minulosti, včetně období, kdy byl Petr Fiala ministrem školství v Nečasově vládě (2. 5. 2012-10. 7. 2013). Na závěr Fialova výše citovaného příspěvku nám ovšem Petr Fiala sděluje radostnou zprávu: Ale nepropadejme pesimismu. Na programové konferenci ODS jsme před měsícem představili 5 hlavních priorit naší politiky, které nás přivedou mezi 10 nejúspěšnějších zemí světa.

I navštívil jsem portál ODS a tam našel informaci z 16. 3. o zmíněné programové konferenci ODS: Představujeme programová východiska, se kterými vrátíme ČR mezi nejúspěšnější země světa, v jejímž úvodu je řečeno

Občanští demokraté v sobotu představili základní body, ze kterých bude vycházet programová politika ODS v následujících letech. Občanští demokraté se chtějí opírat především o propracovanou daňovou reformu, razantní změny v důchodovém systému, školství, které připraví žáky a studenty pro život v 21. století a přívětivou komunikaci státu s jeho občany. V péči o životní prostředí chce ODS čerpat ze zkušeností z komunální úrovně.

A pak následuje několik konkrétních návrhů, jak deklarovaného cíle dosáhnout. V trochu zkrácené podobě jde o toto:
Základní principy daňové politiky ODS (Z. Stanjura, J. Skopeček):
Je nejvyšší čas na snížení daní (15% sazba z hrubé mzdy) a sociálních odvodů. Naopak polokomunistická vláda zvyšuje represe vůči občanům a podnikatelům. Je proto potřeba, aby byl stát k lidem a podnikatelům vstřícnější. Musí skončit období extrémních pokut a krátkých lhůt pro jednání se státem, zejména v daňové oblasti. Přicházíme s návrhem na tzv. daňovou brzdu, jako novou součástí fiskální ústavy. Tato brzda by stanovila nepřekročitelný strop, maximum daňového zatížení v ČR a zamezila dalšímu zvyšování daní.

Důchodová reforma (J. Bauer, A.Udženija):
Klíčové je snížení závislosti lidí na státním pilíři a více soukromých peněz v penzijním systému. Změny musíme promyšleně provázat s podporou rodiny a mezigenerační solidarity. Klíčová musí být také větší motivace zaměstnanců, aby si spořili na stáří. Podrobný plán na reformu penzí představíme na podzim. Změny penzijního systému musí jít ruku v ruce s podporou rodin, proto společně s nimi představíme i detailní koncepci prorodinné politiky.

Digitalizace a právní džungle (M.Kupka, Z. Zajíček)
My občanští demokraté si na svobodě zakládáme. Je to jedna z klíčových hodnot uplynulých 30 let. Je čas ji teď hájit před byrokratickou lavinou ze všech stran. Přicházíme proto s pravidlem novou povinnost jen výměnou za dvě zrušené povinnosti. Do konce března společně s dalšími kluby napříč Sněmovnou předložíme přelomový zákon o právu občana na digitální službu. V čem je přelomový? Konečně umožní, abyste nemuseli do elektronických formulářů znovu vyplňovat, co už o vás úřad jednou ví.

Školství, výzkum a inovace (M. Baxa, J. Nantl):
Čeští žáci mají podle statistik nejméně rádi školu ze všech vyspělých zemí světa. Školství proto musí reagovat na měnící se svět kolem nás. Chceme nejenom přidat učitelům, ale také proměnit náplň výuky. Vysoké školství a výzkum jsou strategické sektory spoluurčující naši budoucnost. Proto si v této oblasti nemůžeme dovolit průměrnost. Musíme uplatňovat hodnocení výkonu s jasnými finančními důsledky - přidávat nejlepším, ubírat nejhorším. A to platí jak ve výzkumu a s ním spojeném vysokoškolském vzdělávání, tak v profesním vzdělávání uskutečňovaném na vysokých školách.

Životní prostředí (M. Vystrčil, J. Jarolím):
Máme spoustu starostů, jejichž přístup k životnímu prostředí je naprosto příkladný. Rádi bychom využili jejich know-how a přenesli ho na celostátní úroveň. Péče o životní prostředí je totiž výsostně konzervativní téma a naši starostové se ho umí skvěle zhostit.

Takže, abychom se dostali mezi 10 nejúspěšnějších zemí světa, podle ODS stačí
• snížit daně z příjmu fyzických osob (které už dnes jsou jedny z nejnižších v Evropě) a zavést daňovou brzdu,
• snížit odvody na sociální zabezpečení, ODS ovšem pro jistotu neříká komu, zaměstnancům (jejich odvody 6,5 % ze mzdy jsou jedny z ejnižších v Evropě), nebo zaměstnavatelům (jejichž odvody 25 % jsou naopak jedny z nejvyšších v Evropě),
• razantně" udělat pořádek v důchodovém systému, jak, to nám ovšem ODS prozradí až na podzim,
• zavést pravidlo jeden za dva, které ODS nedodržovala, aniž když byla vedoucí silou vlád Topolánka a Nečase a zajistit, abychom nevyplňovali tolik formulářů,
• přidat učitelům a proměnit obsah výuky (jak, to ODS opět neříká) a výzkum i výuku na VŠ financovat podle výsledků hodnocení,
• při péči o životní prostředí využít zkušeností starostů za ODS.
a jsme rázem mezi desítkou nejúspěšnějších zemí světa. Samotný pojem „nejúspěšnější země světa“ není dobře definován, existuje řada žebříčků, které řádí země podle různých hledisek. Jen takový žebříček Legatum prosperity index vydává Legatum Institute a jeho nejnovější verzi si lze stáhnout zde. Země jsou hodnoceny podle 9 hledisek (v závorce pořadí ČR v roce 2018, celkově jsme na 27. místě)
1. Kvalita ekonomiky (25)
2. Podnikatelské prostředí (26)
3. Vládnutí (governance) (33)
4. Školství (14)
5. Zdravotnictví (28)
6. Bezpečnost (21)
7. Osobní svoboda (30)
8. Sociální kapitál (71)
9. Přírodní prostředí (24)
přičemž „vládnutím“ se rozumí stav právního systému, výkonnost vlády a její integrita a účast občanů na politice, viz předchozí odkaz. Pořadí v roce 2018 je následující
1. Norsko
2. Nový Zéland
3. Finsko
4. Švýcarsko
5. Dánsko
6. Švédsko
7. Velká Británie
8. Kanada
9. Holandsko
10. Irsko
11. Island
12. Lucembursko
13. Austrálie
14. Německo
15. Rakousko
16. Belgie
17. Spojené státy
18. Slovinsko
19. Malta
20. Francie
21. Singapur
22. Hong Kong
23. Japonsko
24. Portugalsko
25. Španělsko
26. Estonsko
27. ČR
28. Kypr
29. Mauritius
30. Uruguay
31. Costa Rica
32. Slovensko
33. Polsko
34. Itálie
35. Jižní Korea
Oproti roku 2017 jsme si o jednu příčku pohoršili, ve srovnání s rokem 2014 naopak o dvě polepšili. Existují i jiné žebříčky, ale na první desítce až dvacítce se všechny v podstatě shodují.


Pokud si ODS myslí, že s výše uvedeným programem nás dostane aspoň na úroveň Holandska, Irska, Německa či Rakouska, je mimo realitu a může to tvrdit jen na svých programových konferencích. Kdyby ODS myslela svůj cíl vážně, musela by například v oblasti daní a odvodů říci voličům: náš systém daní a odvodů je špatný a musíme ho změnit. Máme příliš nízké daně z příjmu fyzických osob, především těch bohatých (mezní sazba pro nejvyšší příjmové pásmo nad 4násobkem mzdy je 23,35 %, což je typicky poloviny hodnot pro státy první desítky) a ty proto musíme zvýšit. Naopak máme vysoké odvody zaměstnavatelů na sociální pojištění, sazba 25 % ze mzdy snižuje konkurenceschopnost našich podnikatelů v zahraničí (v Německu přispívají podnikatelé na sociální pojištění jen 12 %). A současně vypracujeme zcela nový zákon o dani z příjmu, neboť ten dnešní nesrozumitelný moloch pochází z roku 1992 a od svého schválení prodělal celkem 190 novel, z toho 82 za posledních deset let. Výrazně ho zjednodušíme a zrušíme spoustu výjimek, které si prosadily různé zájmové skupiny a které významně pokřivují náš trh.

Jiří Nantl by jen vytáhl ze šuplíku návrh věcného záměru nového zákona o vysokých školách, který vypracoval v roce 2011, kdy byl ředitelem odboru vysokých škol na Ministerstvu školství v době, kdy byl ministrem Josef Dobeš. Tento návrh přinesl několik důležitých změn oproti zákonu č. 111/1998 Sb., týkajících se čtyř hlavních oblastí:
1. jmenování a kompetence Rady veřejné vysoké školy
2. jmenování rektorveřejné vysoké školy,
3. zastoupení studentů v Akademickém senátu veřejné vysoké školy.
4. zavedení pracovních míst profesorů a docentů.
Tento správně koncipovaný věcný záměr ovšem narazil na ostrou odmítavou reakci pedagogů i studentů veřejných vysokých škol, jehož součástí bylo i metání melounů studenty z balkónu Právnické fakulty Univerzity Karlovy. Je příznačné, že právě dnešní předseda ODS Petr Fiala, který ve funkci ministra školství vystřídal Josefa Dobeše, během roku myšlenku nového zákona o vysokých školách pod tlakem vysokých škol opustil a s tím i všechny výše uvedené změny. Přitom právě změny v těchto záležitostech jsou nutné, chtějí-li se naše vysoké školy přiblížit aspoň evropské špičce.

A hlavní pozornost by měla ODS (i celá společnost) věnovat právnímu systému, v němž žijeme a jenž tvoří hlavní aspekt toho, co se nazývá "governance". Nemůžeme se divit, že v tomto kritériu jsme až za Uruguayí, Costa Ricou či Chile. Kauzy jako H-systém, Mostecká uhelná, Opencard, tunelování DPP (Neograph), Parkanová, Rath, Nagyová-Nečasová, Čapí hnízdo a další které má veřejnost léta před očima, ukazují, že naše policie, státní zástupci a soudci často nejsou schopní v přijatelné době dovést do konce závažné případy, v nichž mnohdy figurují i politici.

Dvacet let po privatizaci Mostecké uhelné a 14 let poté, co případ začala vyšetřovat švýcarská policie, sedí před naším soudem pětice tehdejších manažérů a tehdejší náměstek ministra průmyslu a obchodu a všichni svorně tvrdé, že jsou nevinní. Snad ještě větší negativní vliv na veřejnost má případ Rath. Sedm let od okamžiku, kdy ho policie nachytala s krabicí, v níž byly dvě láhve vína a 4 roky od prvoinstančního rozsudku (8,5 let natvrdo) se nám Rath vysmívá kvůli dlouho trvajícímu odvolacímu řízení s plakátem na němž je hlemýžď a nápis „už po sedmi letech u soudu“. Krajský soud odposlechy připustí, Vrchní rozsudek zrušil, protože odposlechy byly podle něj nezákonné a Vrchní soud na základě stížnosti Roberta Pelikána odposlech zase připustil a případ vrátil zpět krajskému, který ho dosud nezačal znova projednávat.

A zatímco Ratha mi líto není, Vlasty Parkanové ano. Je tomu deset let co podle policie jako ministryně obrany těsně před koncem Topolánkovy vlády spáchala zločin v souvislosti s nákupem letadel CASA. Jí a tehdejšího ředitele sekce vyzbrojování Jiří Staňka státní zástupce Jan Kořán viní z toho, že předraženým nákupem čtyř nákladních letounů Casa připravili stát o nejméně 800 milionů korun. To by se podle něj nemuselo stát, kdyby si nechali udělat znalecký posudek na výhodnost transakce, který by je na předražení upozornil.

V reakci na žalobu Evropské komise na Českou republiku, že na zakázku nebyl vypsán tendr, policie rok a tři čtvrtě případ vyšetřovala a v červnu 2012 požádala Poslaneckou sněmovnu o vydání Vlasty Parkanové k trestnímu stíhání, čemuž Poslanecká sněmovna v červenci vyhověla. Poté protikorupční policii trvalo dva a půl roku než počátkem roku 2015 sesmolila návrh na obžalobu, nad nímž státní zástupce Jan Kořán téměř roku dumal, než prosinci 2015 žalobu podal. Po devíti měsících soudkyně žalobu vrátila k došetření a soud tak začal až na jaře 2017. Za zneužití pravomoci a porušení povinností řádného hospodáře hrozí Parkanové i Staňkovi až desetileté vězení.

V úterý 7. 5. 2019 proces a Parkanovou a Staňkem pokračoval před Obvodním soudem pro Prahu 6 desátým jednacím dnem během dvou let. Předvolání svědci, Karel Schwarzenberg, Alexandr Vondra a Pavel Svobodu si celkem pochopitelně na nic podstatného (Pavel Svoboda vůbec na nic) nevzpomněli a konec soudu je tak v nedohlednu. Nevím, zda bylo ze zákona povinností Parkanové vyžádat si znalecký posudek na cenu letadel nebo nikoliv, ale jsem si jist, že tahle věc měla být vyjasněna během jednoho týdne před devíti lety. Policie, státní zástupce i soud svým jednáním nejen zničili politickou kariéru Vlasty Parkanové, která po vydání k trestnímu stíhání odstoupila z pozice místopředsedkyně Poslanecké sněmovny, ale krutě poznamenala i její soukromý život. To je neodpustitelné.

Tyto tři živé případy ukazují, že k efektivnímu právnímu státu máme ještě daleko. Na tuto oblast by se měla ODS a nejen ona zaměřit, chce-li nás posunout aspoň na dohled desítky nejúspěšnějších zemí světa.