Pozdvižení, které vyvolalo tvrzení některých politiků, že si v Česku lze objednat trestní stíhání, je projevem v lepším případě ztráty paměti, v horším pokrytectví. Jako kdyby neexistoval případ Čunek.

Tvrzení některých politiků, že si v Česku lze objednat trestní stíhání vyvolalo nejen kategoricky odmítavou reakci České advokátní komory, předsedy Nejvyššího soudu Pavla Šámala a nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana, který prohlásil, že může „zásadně vyloučit, že lze v České republice beztrestně objednat trestní stíhání“, ale také rozhořčení většiny našich médií. Obzvláště od Pavla Zemana bych očekával méně kategorické ujištění, neboť u jeho přímé předchůdkyně Renaty Vesecké si vláda Mirka Topolánka objednala zastavení trestního stíhání jejího prvního místopředsedy, předsedy KDU-ČSL a senátora Jiřího Čunka. Objednávka zastavení trestního stíhání je jistě nejméně stejně závažná jako objednávka trestního stíhání. A i Pavel Šámal by se měl držet zkrátka, neboť místopředseda Nejvyššího soudu v letech 1993-2010, v době kdy byla předsedkyní Nejvyššího soudu Šámalova předchůdkyně Iva Brožová, Renatě Vesecké vydatně pomáhal, viz níže. A nenarazil jsem ani na jedinou informaci v našich médiích, která by tento případ připomněla. I pro ně Čunek jako by neexistoval.


V souvislosti s kauzami Čunek i Čapí hnízdo je důležité si uvědomit zásadní rozdíl v obsahu pojmu „trestní stíhání“ v našem trestním zákoně a trestních zákonech většiny ostatních zemí. Trestní stíhání (prosecution, strafverfolgung) je obecně řízení, které vede stát proti jednotlivci prostřednictvím státních zástupců, nikoliv sama policie. A začíná okamžikem, kdy státní zástupce podá, obvykle na žádost policie, žalobu (indictment, anklage) k soudu. Podle našeho trestního řádu však trestní stíhání zahrnuje i přípravnou fázi, během níž policie případ vyšetřuje a začíná okamžikem, kdy policie sdělí podezřelému obvinění. To je v kompetenci policie a nevyžaduje souhlas státního zástupce, který vyšetřování případu dozoruje. To má za následek, že v řadě případů uplyne od sdělení obvinění několik let, než státní zástupce obviněného obžaluje. A někdy takovou obžalobu vůbec nemusí podat a případ odložit. Po celou tu dobu jsou postižené osoby „sprostými obviněnými“ aniž se tomuto obvinění mohou efektivně bránit. Mohou podat stížnost k státnímu zástupci, ale je jen na něm, zda jí vyhoví a stíhání zastaví. Kdyby u nás platil trestní řád Izraele, Německa, Velké Británie, Rakouska, Holandska a dalších států, byl by Babiš sice podezřelý a policie by případ vyšetřovala, ale nebyl by dosud trestně stíhaný. Babiš je v současnosti ve stejné situaci, jako Čunek počátkem června 2008.


Případ Čunek je dobře znám, přesto připomenu základní fakta. Prvním vicepremiérem a ministrem pro místní rozvoj druhé Topolánkovy vlády byl od jejího jmenování 9. ledna 2007 do 13. listopadu 2007 a pak opět od 2. dubna 2008 do 23. ledna 2009 Jiří Čunek z KDU-ČSL. Týden po jeho jmenování vicepremiérem a tři dny před vyslovením důvěry Topolánkově vládě díky hlasům dvou přeběhlíků z ČSSD, požádala ostravská policie Senát, aby zbavil Čunka imunity, aby mohl být obviněn z přijetí půlmilionového úplatku od společnosti H&B REAL. Senát 7. února žádosti policie vyhověl. Čunek proti obvinění podal stížnost, tu ale státní zástupce zamítl. Čunek na to reagoval prohlášením, že na vládní post rezignovat nehodlá. ODS, KDU-ČSL a ani Zelení Čunkovu rezignaci nepožadovali.

V červnu 2007 Nejvyšší státní zastupitelství případ odňalo přerovskému státnímu zástupci Radimu Obstovi a to právě v okamžiku, kdy bylo zjevné, že se chystá Čunka obžalovat a přikázalo jej jihlavskému okresnímu státnímu zástupci Arifu Salichovi s odůvodněním, že Obst se dopustil závažných procesních pochybení. Jedním z nich mělo být, že místně nepříslušné přerovské státní zastupitelství dozorovalo trestní řízení ve fázi trestního stíhání, zatímco mu bylo krajským státním zastupitelstvím přikázáno dozorovat věc jen po dobu prověřování. Účelovost tohoto kroku byla zjevná, protože Vesecká o tomto „procesním pochybení" věděla plné 4 měsíce a nevadilo jí to. Navíc ho přikázala okresnímu státnímu zastupitelství v Jihlavě, které ovšem spadá pod brněnské krajské zastupitelství, zatímco přerovské i vsetínské státní zastupitelství, kam by případ místně spadal, spadají pod ostravské krajské zastupitelství. Nikdo se tehdy neptal, proč Vesecká obešla krajskou státní zástupkyni Zlatuši Andělovou. Již předtím se ovšem Vesecká do Čunkova případu osobně přímo vložila, což je u nejvyššího státního zástupce velmi neobvyklé. Podle informace aktualne.cz z 24. 5. 2007

Nejvyšší státní zástupkyně Renáta Vesecká se vloží do korupčního případu vicepremiéra Jiřího Čunka. Po schůzce se senátorem Jaromírem Štětinou přislíbila intervenci v případě bezpečnostní prověrky státního zástupce Radima Obsta, který Čunkovo vyšetřování dozoruje.

Takže bylo třeba najít kompro na Obsta a když se včas nenašlo, převedla Vesecká dozor jinam a mimo dosah ostravské krajské zástupkyně Zlatuše Andělové, která na postupu Obsta ani vyšetřovatele Šošovičky nespatřovala nic nesprávného. Salichov 7. srpna 2007 trestní stíhání zastavil, protože usoudil, že „je nepochybné, že se nestaly skutky, kvůli nimž se stíhání vedlo". 25. října 2007 Vesecká rozhodla o zrušení Salichova rozhodnutí s tím, že bylo učiněno předčasně a vrátila mu ho. Ten 16. listopadu 2007 trestní stíhání Jiřího Čunka zastavil podruhé a definitivně.

Během února až května 2008 se uskutečnily tři návštěvy místopředsedy Nejvyššího soudu Pavla Kučery a minstra spravedlnosti Pavla Němce za ostravskou krajskou zástupkyní Zlatuší Andělovou. Dvou z těchto návštěv se zúčastnila i Nejvyšší státní zástupkyně Renata Vesecká. Při projednávání kárné žaloby předsedkyně Nejvyššího soudu Ivy Brožové na Pavla Kučeru v souvislosti s ovlivňováním kauzy Čunek Zlatuše Andělová v srpnu 2010 vypověděla, že soudce Kučera se při prvním setkání dotazoval na vyšetřování Čunkovy kauzy a na další se jíž už snažil přímo ovlivnit hovorem o problémech, které jsou kvůli kauze ve vládě, a na posledním setkání ji údajně velmi překvapil výrokem, že "nezávislost justice musí jít stranou politickým zájmům". Andělová o všem informovala tehdejšího šéfa olomouckého zastupitelství Iva Ištvana a své kolegy Jana Tatárka a Josefa Malinu. Trojice žalobců mluvila před soudem také a její slova potvrdili s tím, že jim chování Kučery přišlo přinejmenším neobvyklé.

Vláda Mirka Topolánka se tak zjevně snažila ovlivnit postup přerovského státního zástupce a zabránit žalobě na svého prvního místopředsedu, a když neuspěla, objednala si zastavení jeho stíhání u Nejvyššího státního zastupitelství. Jak jednoduché a veřejnosti to bylo fuk, žádné Staromáky či Václaváky a demonstrace za nezávislost justice a demisi vlády se nekonaly. Je jistě rozdíl mezi premiérem a vicepremiérem a Babišem a Čunkem, ale popírat, že u nás lze objednat trestní stíhání resp. jeho zastavení, je nesnesitelné pokrytectví a ubohost.


Jak názorně ukazuje poslední blog Pavla Svobody, bývalého náměstka ministra zahraničích věcí a místopředsedy KDU-ČSL a lídra kandidátky KDU-ČSL v nadcházejících volbách do Evropského parlamentu, Kauza Strache aneb srovnání Rakouska a Česka i pro něj případ Čunek jako by se nestal. Pavel Svoboda si v souvislosti s kauzou Strache klade dvě otázky a hned na ně odpovídá:

Mohli bychom se jen se zájmem dívat přes hranice, ale to by byla škoda. Lepší je položit si otázku: „Je možné srovnat kauzu Strache a kauzu Babiš?“ Stručná odpověď zní: ano, je.
A tady je další paralela s Českou republikou. Měli čeští lidovci uvažovat o účasti ve vládě trestně stíhaného premiéra, o jehož morálce věděli své? Neměli.

V posledním citátu stačí jen doplnit jednu předponu a výrok sedí na Čunka jako ušitý:
A tady je další paralela s Českou republikou. Měli čeští lidovci uvažovat o účasti ve vládě trestně stíhaného VICEpremiéra, o jehož morálce věděli své? Neměli.

Jenomže v případě svého předsedy se tímto přikázáním sami lidovci neřídili. Svoboda ovšem ani zdaleka není jediný lidovecký pokrytec, v tom jen následuje svého bývalého předsedu Pavla Bělobrádka.


Kolem Čapího hnízda je v důsledku toho, že je v něm obviněn premiér a hlavně, že tím premiérem je Andrej Babiš, tolik emocí, že většině lidí brání pokusit se vidět celou záležitost aspoň trochu objektivně. Nabízím svůj pohled na tuto kauzu a můj závěr bude bohužel velmi smutný a varovný. Napsal jsem o této kauze čtyři texty na serveru ceskapozice.cz, v chronologickém pořadí zde, zde, zde a zde, přičemž ten čtvrtý obsahuje komentář ke zprávě Úřadu Evropské komise na boj proti podvodům (OLAF). Ve dvou blozích na tomto serveru Kdybych byl komisařem Nevtípilem a jeho druhé části, jsem popsal, jak bych kauzu Čapí hnízdo vyřešil za tři dny před (dnes již více než) třemi lety. Nebudu proto opakovat, co jsem v těchto textech napsal, jen připomenu základní chronologicky řazené skutečnosti.

1. Čapí hnízdo vzniklo 20. 2. 2008 přejmenováním z ZZN Agro Pelhřimov, a.s., jež vznikla 1. 12. 2007 transformací ZZN Agro Pelhřimov, s. r. o. na akciovou společnost s kmenovými akciemi na majitele na základě rozhodnutí jejího jediného podílníka, jímž byla ZZN Pelhřimov, a.s., jejímž jediným akcionářem byl a je Agrofert, a. s.
2. Předsedou představenstva navazující ZZN Agro Pelhřimov, a.s. byl od 1.12. 2007 do 17. 1. 2008 Zdeněk Kubiska a byl to on, kdo prodával akcie anonymním akcionářům. Od 17. 1. 2008 do 5. 1. 2010 byl předsedou představenstva Čapího hnízda Josef Nenadál a místopředsedkyní Jana Nagyová (nyní Mayerová).
3. Dne 20. 2. 2008 podalo představenstvo Čapího hnízda žádost, podepsanou Janou Nagyovou, o dotaci do Výzvy č. 4 Regionálního operačního programu NUTS 2 Střední Čechy v Prioritní ose 2 Cestovní ruch a oblasti podpory 2.1 Podnikatelská infrastruktura a služby cestovního ruchu, která byla určena (pro obce velikosti Olbramovic, kde bylo sídlo Čapího hnízda) pro
podnikatelé podle § 2 odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, kteří splňují definici malého a středního podniku, vykonávají podnikatelskou činnost minimálně 2 roky a podnikají v oblasti cestovního ruchu
přičemž ve výzvě je jasně uvedeno, že
Do historie podnikání je započítáno pouze takové období, ve kterém daný subjekt skutečně vykonával podnikatelskou činnost. Do historie podnikání se nezapočítává období, ve kterém nebyla podnikatelská činnost vykonávána z důvodu jejího přerušení či ukončení.
4. Dne 20. 8. 2008 Výbor Regionální rady regionu soudržnosti Střední Čechy žádost Čapího hnízda o dotaci na Multifunkční kongresový areál Čapí hnízdo jednomyslně schválil, přesto, že žádost na první pohled a za hluboké tmy nesplňovala ani jedni ze dvou výše uvedených podmínek přijatelnosti. Tím, že Čapí hnízdo mělo listinné akcie na anonymní majitele, nemohlo její představenstvo zaručit, že během pětileté doby udržitelnosti je nebude vlastnit subjekt, jehož propojení s Čapím hnízdem by způsobilo, že Čapí hnízdo by nesplňovalo definici malého a středního podniku. Čapí hnízdo také zjevně nepodnikalo nejméně dva roky v oblasti zaměření 4. výzvy, neboť vzniklo až 1. 12. 2007 a společnost ZZN Agro Pelhřimov, s. r. o., z níž se transformovalo, od roku 2000 nepodnikala vůbec.
5. Až listopadu 2015 se neudálo nic dramatického, z ministerstva financí chodily kontroly, které občas našly nějakou nesrovnalost v účtování a udělily Čapímu hnízdu pokutu. V roce 2013 se případem pro ministerstvo financí vedené Miroslavem Kalouskem zabývala auditorská firma KPMG, jež došla k názoru, že žádost o dotace nebyla v pořádku, ale žádný krok ministerstva nenásledoval.
6. Až 24. 11. 2015 dorazilo do rukou pražské vrchní státní zástupkyně Lenky Bradáčové anonymní trestní oznámení s podezření, že udělením dotace na Čapí hnízdo byl spáchán dotační podvod. V blogu jsem nesprávně za autora tohoto oznámení označil Tomáše Kaplera, za což se mu touto cestou omlouvám.


Text tohoto podání, které odstartovalo vyšetřování Čapího hnízda naší policií i Evropským úřadem pro boj proti podvodům (OLAF), získal server neovlivni.cz a je zde.
Z textu je zjevné, že jeho autor byl s případem udělení dotace Čapímu hnízdu poměrně dobře seznámen a znal i skutečnost, že OLAF má portál na přijímání anonymních podání, týkajících se využití peněz z evropských fondů a věděl tedy, že i naše policie bude toto anonymní podání vyšetřovat. Autor dokumentu správně konstatuje, že z veřejně dostupných zdrojů vyplývá, že žádost Čapího hnízda zjevně nesplňovala dvě základní podmínky výzvy, do níž byla podána: tj. že nešlo o malý nebo střední podnik podle definice evropské legislativy a že Čapí hnízdo nepodnikalo aspoň dva roky v oblasti cestovního ruchu. Toto základní konstatování je zcela zbytečně doplněno spekulacemi o tom, co žadatel záměrně zamlčel a jak se změrně snažil uvést poskytovatele v omyl. Podle pravidel posuzování žádostí měl Úřad Regionální rady regionu soudržnosti Střední Čechy žádost hned na začátku zpracování vyřadit a obsah žádosti vůbec nečíst, neboť zmíněné dvě podmínky byly základními podmínkami přijatelnosti a nesplnění jedné z nich mělo automaticky znamenat vyřazení z dalšího zpracování. A to, že Čapí hnízdo ani jednu z nich nesplňovalo, mělo být jasné z nahlédnutí do obchodního rejstříku.

Podání jeho autor rozeslal širokému spektru adresátů z oblasti veřejné správy i našich a zahraničních médií a uvedl v něm i rozsáhlý okruh "možných dotčených osob", včetně všech členů Výboru Regionální rady regionu soudržnosti Střední Čechy a jejího Úřadu. Na anonymním trestním oznámení je ovšem nezajímavější skutečnost, že bylo podáno anonymem a až více než sedm let po udělení dotace nikoliv ministerstvem financí, které bylo za kontroly Čapího hnízda odpovědně a jehož pracovníci o skutečnosti, že žádost nesplňovala základní podmínky výzvy č. 4, museli vědět. Toto je základní otázka, kterou si nikdo, policie, státní zástupci ani média nepoložil.


OLAF anonymního podnět dva roky vyšetřoval a v listopadu 2017 o svých závěrech vydal zprávu. OLAF v ní jasně konstatuje

Za daných okolností se OLAF domnívá, že příprava a realizace daného projektu byly ovlivněny četnými porušeními národní a unijní legislativy, zejména Doporučení Komise, které definuje malé a střední podniky, Nařízení o strukturálních fondech, které definuje všeobecná pravidla pro získání finanční pomoci, a Nařízení Rady o ochraně finančních zájmů Evropských společenství. Tato porušení legislativy mohou zakládat podstatu pro soudní řízení na základě příslušných opatření českého trestního zákoníku o dotačním podvodu a poškozování finančních zájmů Evropské unie.
a za „dotčené“ (tedy zodpovědné) osoby označuje společnost IMOBA a.s. (právní nástupce společnosti příjemce dotace Farma Čapí hnízdo a.s.) a její statutární zástupci v té době, Janu Mayerovou, rozenou Nagyová, a Josefa Nenadála, tedy místopředsedkyni a předsedu představenstva Čapího hnízda v okamžiku podání žádosti o dotaci. Dále konstatuje

OLAF shledává postoj řídícího orgánu při hodnocení a schvalování tohoto projektu jako poněkud neobvyklý a upozorňuje na tento fakt DG REGIO. Oba externí experti formulovali své výhrady k různým aspektům projektové žádosti a navrhli projektovému žadateli, ať vyjasní zmíněné nedostatky ve svém projektovém návrhu. Příjemce dotace ovšem nebyl nikdy informován o výsledcích externího hodnocení a nebylo po něm požadováno vysvětlení sporných bodů v popisu projektu. Bez ohledu na závažnost připomínek expertů a absenci vysvětlení ze strany projektového žadatele byl daný projekt schválen.

Připomínám, že externí experti posuzovali obsah žádosti, nikoliv splnění základních podmínek přijatelnosti žádosti, to bylo plně v kompetenci řídícího orgánu, tj. Výboru Regionální rady regionu soudržnosti Střední Čechy. Jméno Andreje Babiše je ve zprávě zmíněno 18krát, ovšem vždy jen v kontextu informací o tom co, kde a kdy řekl, či co vlastní nebo co podepsal, Babiš však nikdy nebyl předmětem vyšetřování OLAF a nebyl jím vyslechnut ani jako svědek. Někoho to možná překvapilo, ale taková je skutečnost. Přesto Lenka Zlámalová napsala 20. května 2019 ve svém článku Piráti můžou Babiše sestřelit následující naprostý blábol a vyslovenou lež:

V části politických a společenských elit je rozšířená představa, že nás Evropská unie ochrání před námi samými. Třeba tím, že nám svými rozpočtovými mantinely zabrání příliš rozhazovat. Nebo že jen ona, nikoliv české soudy, dokáže rozkrýt zločiny Andreje Babiše. Proto se s takovými očekáváními vítala zpráva evropské protikorupční služby OLAF o Čapím hnízdě. Aby se zjistilo, že v zásadě vychází jen z toho, co odpracovali čeští policisté, a nic vlastního nepřidává.

Pokud nás takto dezinformují naše tzv. „seriózní“ média, jsou dezinformační servery zbytečné.


Čapí hnízdo vymyslel, jak se sám před diplomatickým sborem chlubil, Babiš a on je odpovědný za to, že představenstvo Čapího hnízda žádalo o dotaci z výzvy, i když dobře vědělo, že její podmínky nesplňuje. O tom není pochyb.

Udělení dotace a skutečnost, že podnět k vyšetřování udělení dotace Čapímu hnízdu podal až po více než sedmi letech nějaký anonym je ovšem projevem totálního selhání všech státních orgánů, které byly za udělení dotace a kontrolu tohoto projektu zodpovědné. Především samotného Výboru Regionální rady regionu soudržnosti Střední Čechy jeho Úřadu, ale samozřejmě také ministerstva financí, jemuž po většinu doby šéfoval Miroslav Kalousek. Je naprosto nepochopitelné, že nikdo z jeho pracovníků, kteří přicházeli na kontrolách s Čapím hnízdem do styku, nepodal stejný podnět jako anonym již v okamžiku udělení dotace nebo krátce po něm, protože, jak anonym zdůrazňuje, všechny informace, z nichž vycházel a z nichž jsem vycházel ve svých článcích i já, jsou a byly dostupné z veřejných zdrojů. To je klíčová otázka, na níž by měla dát policie i všechny dotčené orgány odpověď. A je také velmi smutné, že tuto triviální a přirozenou otázku nepoložil nikdo z novinářů, kteří se jinak Čapím hnízdem tak rádi a intenzivně zabývali. I oni ve své roli hlídacích psů naší demokracie selhali.

Andrej Babiš má tedy pravdu, když tvrdí, že vyšetřování udělení dotace na Čapí hnízdo je na objednávku. Kdo ji poslal a proč až po sedmi letech, nevíme, ale s tím nic neuděláme. Babiš má také pravdu, když tvrdí, že kdyby nebyl v politice, Čapí hnízdo by nikoho nezajímalo. A má i pravdu, když upozorňuje na to, že do Čapího hnízda chodily kontroly z Kalouskova ministerstva financí a k udělení dotace neměly po více než sedm let žádné připomínky. Až se případ dostane k soudu, bude to pěkná, ale nehezká mela.