Andrej Babiš a jeho vláda se chová podle starého arabského přísloví „psi štěkají, ale karavana táhne dál“, protože ti psíci naší demokratické opozice jsou neškodní. A média tím, že nejsou schopna presentovat Babišovy kauzy aspoň trochu objektivně, mu jen nahrávají. Protože nechci, abychom po příštích parlamentních volbách dopadli jako v Maďarsku, chtěl bych navázat na blog Petra Janyšky a upřímně opozičním politikům poradit: zapomeňte ve vlastním zájmu na Čapák a střet zájmů AB a soustřeďte se na vlastní politický program.


Všichni opoziční politici by si měli přečíst pozoruhodný blog Petra Janyšky Doba po Babišovi: jak ji připravit, z něhož bez komentáře cituji několik podle mého názoru klíčových konstatování.

Přijde období po Andreji Babišovi. Za jak dlouho, těžko říct. Ale otázkou dne už teď je, jak bude vypadat a kdo ho nastolí. Pokud by to měl být jen návrat starých časů, těch předbabišovských, bylo by to špatně.
Připravovat dobu postbabišovskou je třeba už teď. Nestačí odmítnout Babiše jako osobu, ale celý syndrom, jehož je křiklavým symbolem. Bude třeba dívat se dál, na zájmy státu, a pracovat na strategii, jak šéfa ANO porazit. Politické strany jsou v obém pasivní, místo toho věnují energii na osobní rivality. Potřebovali bychom státníky, máme okresní funkcionáře.
Andrej Babiš nespadl z nebe, zrodil ho nějaký kontext. A za ten jsou zodpovědni politici a strany, které byly dlouhodobě u moci: především ODS, TOP 09 a ČSSD.
Pokud budou chtít mluvit do vývoje dál, měly by zpytovat vlastní zodpovědnost. Zatím to nevypadá, že by je to vůbec napadlo. A ani, že by s nimi veřejnost nějak výrazně počítala.
Chovají se, jako by byl Andrej Babiš jen epifenoménem, který zhasne, a potom se pojede stejným způsobem dál. Nezdá se, že by si uvědomovaly, že voličsky klesly na úroveň malých hráčů a že to není náhoda. Že příčina leží v nich samých a že otevřely nebezpečné vakuum, jež čeká na vyplnění.
Babiše by mohla porazit jen síla, která přijde se svou vlastní vizí světa, s vlastním narativem, aniž by se v každém bodě vymezovala proti němu, jak se to dnes děje.
Milión chvilek a podobné aktivity jsou úžasné svou energií a nadějí, svou schopností mobilizovat k protestu, generovat nové tváře. Ve volbách ale Babiše neporazí a po volbách zemi neuřídí. To zvládnou jen strukturované strany. Teď je chvíle, kdy by se vzhledem k Babišovi měly dát dohromady, vytvořit minimálně koalice, představit politiky nové generace.
Rozhořčovat se dokola nad neslušností a konfliktem zájmů nestačí. Odpověď musí být politická, ne moralistní.


V článku Babišovy kauzy paralyzují činnost vlády i úředníky, kritizuje opozice si vedoucí představitelé ODS, TOP09, KDU-ČSL a Pirátů stěžují na to, že podle jejich názoru Babišovy kauzy paralyzují činnost vlády a státních úředníků „kteří musí trávit hodiny s přípravou obhajoby svého nadřízeného, místo aby řešili skutečné problémy.".

Předseda ODS Petr Fiala uvedl, že vláda je Babišovými problémy paralyzována. "To se projevuje i na jejím výkonu - vláda nevyužívá potenciál, který s sebou nese celosvětový hospodářský růst," řekl. Babišovy kauzy podle něj navíc dělají Česku ostudu v zahraničí. "Pohledem zvenku vypadá Česko nedůvěryhodně, když je v čele země trestně stíhaný premiér, kvůli němuž navíc zemi hrozí, že bude muset vracet stovky milionů korun,"
Šéf Pirátů Ivan Bartoš uvedl, že kvůli Babišovi je místo konstruktivní debaty a legislativního procesu mediální prostor zaplavován premiérovými kauzami.
Za kouli u nohy vlády označil Babišovy osobní potíže předseda lidovců Marek Výborný. "To je věc, která samozřejmě ovlivňuje celou politickou scénu, ale primárně je to problém vlády," uvedl.
Předseda STAN Vít Rakušan uvedl "Všichni se velmi často zabýváme kauzami Andreje Babiše, a přitom bychom tu energii raději věnovali jiným tématům. Pohlcují mediální prostor, otravují lidi," uvedl. Považuje za smutné, že Babiš v této otázce neprojevuje sebereflexi. "Jeho problémy se stupňují, už mají takový rozsah, který nemá obdoby nejen v naší historii, ale také v evropském měřítku," dodal.

Citované výroky názorně dokumentuje skutečnost, že jsou to právě oni a jejich strany, kdo je Babišovými kauzami paralyzován a kdo v důsledku toho ztrácí smysl pro realitu a drahocenný čas na přípravu politického programu pro příští volby do Poslanecké sněmovny.


Problém okresních funkcionářů v čele našich opozičních stran není v tom, že jsou okresní funkcionáři, ale že si to neuvědomují a namlouvají si, že jsou státníky. Petr Fiala už se vidí, jak bude sestavovat příští vládu. V příznačně nazvaném článku Není pravda, že Babiš je génius a my ostatní jsme neschopní, tvrdí šéf ODS Fiala
říká "Zároveň věřím, že volby v roce 2021 vyhrajeme. Andrej Babiš by už neměl být ani minutu premiérem, natož prezidentem," a na jiném místě
Dnes jsme druhá nejsilnější strana v zemi a vůbec nejsilnější strana v pravé části politického spektra a já vám říkám, že po příštích volbách budeme vládnout.

Sebeklam, který si ODS a speciálně Fiala pěstuje, ilustruje další Fialovo tvrzení
ODS má jasnou politiku a srozumitelné cíle. Máme přesnou představu toho, čeho chceme dosáhnout, což lidé například vidí tady v tomto programu, který držím v ruce - Země, která vítězí.

Dokument Země, která vítězí, je přitom směsice nesplnitelných slibů, absurdních záměrů a projevů tragické neznalosti faktů, viz níže. Pokud si ho lidé přečtou, zlomí nad ODS hůl a budou volit Babiše. Vyhrát parlamentní volby v roce 2021 a sestavovat vládu se ovšem chystají i Piráti, slovy Ivana Bartoše „V roce 2021 chceme vyhrát parlamentní volby a sestavit vládu.“ Chtěli ovšem vyhrát i loňské volby do Evropského parlamentu a získat 20 % hlasů, skončili však se 14 % až třetí daleko za ANO (21,2 %) i těsně za ODS, takže možná trochu své ambice přibrzdí.

V politice platí pravidlo, že dojem nemusí být kladný, ale musí být silný. Toto heslo je v pozadí úspěchu tak kontroverzních osobností jako jsou Trump, Johnson, Orbán, Putin, či u nás Klaus, Zeman a Babiš. Voliči prostě vycítí, kdo je skutečná osobnost a tomu jsou ochotní odpustit i různé hříchy. Tohle by měli okresní funkcionáři chápat a nesnažit se pořád dupat nožkou a volat „neměl by být premiérem, ani den“. Je to zbytečné a jen ukazuje na jejich bezradnost.


Je velmi smutné, že posedlost Babišem brání většině médií pochopit, že nekompetentní a neobjektivní kritikou Babiše a jeho vlády mu jen pomáhají získat další voliče. Uvedu jeden konkrétní příklad. I tak zkušený komentátor jako je Martin Fendrych, kterého si vážím a s jehož názory povětšinou souhlasím, vyslovil v komentáři Česku chybí silná strana pro mladé. Babiš je tu pro staré hned v úvodním odstavci následující zdrcující charakteristiku Babiše

Babiš představuje pro mladou generaci, pro další desetiletí, katastrofu (zdravotnictví, školství, věda, důchody), ale kromě Milionu chvilek se nenašel nikdo, kdo by za budoucnost téhle země razantně kopal.
A o pár odstavců Fendrych ještě přitvrdil

Školství nekvete, nemodernizuje se zásadně, nespěje k budoucnosti, trčí v minulosti. Zdravotnictví se zhoršuje, ale ne dost na to, aby byl premiér obviněn. Penzijní systém změněn nebude, penze však zatím stát vyplácí. Ekonomika roste, ale státní rozpočet skončil ve schodku 28,5 miliardy korun. Nejhorší výsledek za poslední čtyři roky. Nevadí, lidé to momentálně nepocítí. Na rozvrtané dálnice a mizerné silnice jsou ti staří léta zvyklí. Sleva na vlaky platí i pro studenty, ty ovšem nevytrhne. Potřebují lepší školy, silnou vědu a tisíc dalších věcí, jenže o ně nejde. Jde jen o "teď", o nic víc.

Přitom minimálně pokud jde o školství a vědu, je Fendrych úplně mimo mísu. Osm let, od roku 2009 do roku 2017, v nejtěžším období pro Akademii věd, jsem byl blízkým poradcem předsedy Akademie věd Jiřího Drahoše a pomáhal mu bojovat proti snahám části vysokoškolských funkcionářů, včetně dnešního předsedy ODS a podnikatelů zlikvidovat Akademii věd. Od té doby se zabývám legislativou, financováním a hodnocením vědy a této oblasti trochu rozumím. Dovoluji si proto tvrdit, že žádný z předchozích premiérů, resp. předsedů Rady pro výzkum, vývoj a inovace (Topolánek, Fischer, Nečas, Bělobrádek) neměl ani zdaleka takový skutečný zájem o vědu a výzkum jako Babiš a žádný si nenašel tak schopného pomocníka a reálného předsedy RVVI jakým je dnes Karel Havlíček. Babiš si také před 5 lety myslel, že věda a výzkum je třešnička na dortu, ale protože není hloupý, brzy pochopil, že věda a výzkum je hnacím motorem inovací a hospodářského růstu. Jeho inovační strategie Česká republika - země pro budoucnost je částečně utopie, ale je to skutečná snaha něco v této oblasti udělat, a pokud se cestou k utopii podaří udělat aspoň některé rozumné kroky, bude to ve srovnání s předchozím stavem výrazný pokrok. Okresní funkcionáři, včetně Petra Fialy, o této oblast nemají ani páru.

Babiš byl nejen v březnu s Koudelkou v CIA, ale také v září s Karlem Havlíčkem a ředitelem Ústavu fyziky plazmatu Akademie věd ČR Radomírem Pánkem na návštěvě Massachusettského technologického institutu, jedné z pěti nejlepších vysokých škol a vůbec nejlepší technicky zaměřené vysoké škole na světě. Jednal tam o spolupráci českých a amerických vědců na výzkumu jaderné fúze, o niž mají Američané velký zájem, neboť Ústav fyziky plazmatu AV ČR v této oblasti představuje evropskou špičkou a v Praze se plánuje výstavba moderního tokamaku, který bude zapojen do celosvětového projektu fúzního reaktoru ITER, který se buduje ve Francii. Nedovedu si představit, že by kterýkoliv z Babišových předchůdců byl schopen o těchto věcech kompetentně jednat v zahraničí, resp. že by ho vůbec tyto věci zajímali.

To samé se týká školství, kde jde především, ale ne jenom o peníze. Pokud jde o věcnou náplň vzdělávání, a to na všech úrovních, je to běh na velmi dlouhou trať a problém, na němž si vylámaly zuby všechny předchozí vlády a za dnešní neuspokojivý stav Babiš a jeho vláda nemůže, vládne teprve rok a půl. A pokud jde o prostředky na vzdělávání, je situace následující. V kapitole MŠMT jsou dvě položky, regionální školství (první a druhý stupeň) a vysoké školy, které jsou standardně považovány za výdaje na vzdělávání. Vezmeme-li součet těchto položek absolutně a jako procento státního rozpočtu, což reflektuje priority vlády, dostanete následující čísla
2008: 101,5 miliard, tj. 9,1% státního rozpočtu
2013: 107,0 miliard, tj. 9,1% státního rozpočtu
2014: 108,5 miliard, tj. 9,0% státního rozpočtu
2015: 111,5 miliard, tj. 9,1% státního rozpočtu
2016: 115,0 miliard, tj. 9,2% státního rozpočtu
2017: 125,0 miliard, tj. 9,5% státního rozpočtu
2018: 146,0 miliard, tj. 10,7% státního rozpočtu
2019: 146,0 miliard, tj. 11,3% státního rozpočtu
2020: 189,0 miliard, tj. 11,7% státního rozpočtu
která mluví sama za sebe. Proč píše Martin Fendrych o věcech, kterým zjevně nerozumí? Vědci i učitelé současný stav ve srovnání s předešlým určitě za katastrofu nepovažují. Stejně jako si jistě nemyslí, že žijeme „V zemi, kde se politika dělá pro staré, ne pro mladé. V zemi, která vězí po pás v minulosti, jejíž vláda a většina politiků nemyslí na budoucnost.“ Možná, že si naopak řeknou, tohle je první vláda, která pro ně něco reálně dělá a budou proto Babiše volit. I tvrzení, že „zdravotnictví se zhoršuje, ale ne dost na to, aby byl Babiš obviněn“ je naprosto nepodložené a ten deficit státního rozpočtu 28,5 miliardy představuje 0,5% HDP, což je prkotina. Kdyby se realizovaly sliby ODS, viz níže, byl by deficit nejméně desetinásobný.

A kritika založená na tvrzení Víta Rakušana „Jeho problémy se stupňují, už mají takový rozsah, který nemá obdoby nejen v naší historii, ale také v evropském měřítku", je další sebeklam. Problém Babišova údajného střetu zájmů ve skutečnosti Evropskou komisi nezajímá, ta má k řešení řadu nesrovnatelně důležitějších problémů a to nejen Brexit. Největší výzvou pro Evropskou unii je v současné době stav demokracie v Maďarsku a Polsku. Doporučuji těm, kteří mají podobný názor jako Vít Rakušan, rozhovor Davida Klimeše s Pavlem Rychetským o ústavním soudnictví: Rychetský: Lex Babiš začneme řešit 21. ledna. Pořád žijeme v averzi k vlastnímu státu. Na jednom místě Rychetský říká

Myslím, že vytvoření nezávislých institucí podmiňujících demokratický právní stát, jsou jedním z mála zcela nezpochybnitelných úspěchů naší polistopadové historie.
Ale současně nemůžu nevidět vývoj v okolních zemích Visegrádské čtyřky. Polský i maďarský ústavní soud měly vysokou prestiž, byly nám v mnohém inspirací a přesto se je v obou zemích podařilo rozvrátit a neutralizovat. Riziko je tedy trvalé a souvisí i s krizí liberální demokracie na našem kontinentu a v naší civilizaci. Přesto věřím, že nás trajektorie Polska či Maďarska mine.

Ano, Orbánova myšlenka „neliberální demokracie“, kterou odůvodňuje kroky své vlády v různých oblastech a jejíž podstata spočívá podle jeho vlastních slov „v ochraně křesťanské demokracie“, je skutečné nebezpečí pro EU, snad kromě Polska, kde šedá eminence polské politiky Jaroslaw Kaczynski, sleduje podobnou politiku. Připomínán, že Orbán drtivě vyhrál troje poslední parlamentní volby a již deset let disponuje v jednokomorovém parlamentu ústavní většinou. A konec vlády jedné strany v Maďarsku je v nedohlednu. O tom, že toto je skutečně vážný problém pro samu existenci EU svědčí i nedávné vyjádření místopředsedkyně Evropské komise Věry Jourové, která má oblast vlády práva na starosti: Jourová rázně vyžaduje vládu práva. Vývoj v Maďarsku je podle ní nebezpečný

Maďarsko dnes nerozptýlilo obavy týkající se dodržování základních hodnot Evropské unie. Po svém prvním jednání s členskými státy v roli místopředsedkyně Evropské komise (EK) to dnes řekla Věra Jourová, která má v nové unijní exekutivě na starosti dodržování evropských hodnot, mimo jiné vlády práva. Vývoj v Maďarsku je podle ní nebezpečný, protože se týká řady oblastí od justice po média. Podle maďarské ministryně spravedlnosti jsou ale obvinění vůči její zemi smyšlená.


ODS kritizuje loňský deficit státního rozpočtu ve výši 28,5 miliardy Kč a přitom to, co nabízí ve svém dokumentu Země, která vítězí, s podtitulkem Kampaň za změnu, by náš státní rozpočet zruinovalo. Dokument obsahuje nesourodou směs nerealizovatelných a populistických slibů, věcných nesmyslů a obecných prázdných frází, která ilustruje smutnou skutečnost, že v ODS neexistuje nikdo, kdo by byl schopen připravit realistický program. Již název sám, Země, která vítězí, by člověk očekával u vládní strany a nikoliv u opozice, ale proti gustu žádný dišputát. Podívejme se na několik bodů dokumentu, které obsahují konkrétní záměry ODS.

Dorovnáme podíl výdajů na obranu (2 % HDP), vzdělání (5 % HDP), infrastrukturu (3 % HDP) a vědu a výzkum (1 % HDP).
Fajn, tak počítejme, na kolik to vyjde. Vzhledem k tomu, že ve státním rozpočtu na rok 2020 je na
• obranu 1,28 % HDP, ODS přidá 0,72 % HDP
• vzdělání (viz výše) 3,2 %, ODS přidá 1,8 % HDP
• infrastrukturu (dopravní) 1,3 % HDP, ODS přidá 1,7 % HDP
• vědu a výzkum 0,65 % HDO, ODS přidá 0,35 % HDP,
dohromady tedy 4,57 % HDP, což při očekávaném HDP 5894 miliard Kč v roce 2020 znamená najít dodatečných 270 miliard Kč. Kde je vezme, aniž státní rozpočet zruinuje, ODS pro jistotu neříká.

Naším politickým cílem je postavit středopravou vládu, která bude respektovat principy slušného vládnutí:
• Trestně stíhaná osoba nebude členem vlády a taková osoba nesmí ani zastávat politickou pozici ve státní správě.
• Střet zájmů bude posuzován s ohledem na možné osobní zájmy a reálné politické možnosti dotyčného, ne přes nefunkční zákon.

Škoda, že se první zásadou neřídila ODS, když byla dominantní složkou vlády Mirka Topolánka. I v dnešním vedení ODS jsou dva pamětníci, člen výkonného výboru a europoslanec Alexander Vondra a poslanec Petr Bendl, kteří si jistě vzpomínají, jak seděli sedm měsíců v druhé Topolánkově vládě s trestně stíhaným předsedou KDU-ČSL Jiřím Čunkem a vůbec jim to ani dalším členů vlády za ODS nevadilo. Ta druhá zásada by znamenala návrat před listopad, kdy se strana také neřídila „nefunkčními zákony“ a disidenty perzekvovala, jak se jí zachtělo. Nyní by to byl zřejmě ÚV ODS, kdo by „posuzoval střet zájmů s ohledem na možné osobní zájmy“.

Zlepšení informovanosti o důchodovém systému – zřídíme občanům individuální důchodové účty.
Naprostý nesmysl, odvody na pojistné na sociální zabezpečení se skládají ze tří částí
• pojistné na důchodové zabezpečení (28 %),
• pojistné na nemocenské pojištění (2,3 %),
• příspěvek na státní politiku zaměstnanosti (1,2 %).
a jsou příjmy státního rozpočtu, stejně jako daně či celní poplatky. Neexistuje žádný „důchodový účet“, jen v kapitole státního rozpočtu Ministerstva práce a sociálních věcí jsou položky příjmy a výdaje na jednotlivé výše uvedené složky, ale nikde není řečeno, že příjmy mají pokrýt výdaje. Na konci roku se rozpočet uzavře a od nového roku se začíná znova. Neexistuje tedy ani žádný kumulativní deficit důchodového účtu a nelze tedy ani zřídit „individuální důchodové účty“.

Zjednodušení systému – zavedeme minimální důchod a invalidní důchody převedeme z důchodového systému do sociálního.
Další nesmysl, invalidní důchody jsou jeden ze čtyř typů důchodů a jde na ně část z výše uvedených 28 %. Jsou spolu se starobními důchody, vdovskými a vdoveckými a sirotčími důchody přirozenou součástí důchodového systému.

Podpora mezigenerační solidarity v rodině – umožníme platit jeden procentní bod důchodového pojištění přímo svým rodičům či prarodičům, celodenní péče o rodinného příslušníka bude započtena do doby potřebné pro důchod.
Zdánlivě zajímavá možnost by vyžadovala zásadní změnu zákona o sociálním zabezpečení, protože odvody by pak nebyly celé příjmy státního rozpočtu. ODS se zjevně nenamáhala s rozmyšlením praktické realizace této možnosti, která by nutně nesmírně zatížila zaměstnavatele.

Vyvážení zásluhovosti a solidarity (minimální důchod) – zavedeme stropy na důchodové pojištění a budeme kromě solidarity….
Jak je možné, že nikdo z ODS zjevně neví, že strop na odvody na sociální pojištění, jehož součástí jsou i odvody na důchodové pojištění, existuje již od roku 2008 a byl zaveden Topolánkovou vládou?

Nulové zdanění rodičů – zavedeme daňové prázdniny pro rodiče na dobu, kdy jeden z nich pobírá rodičovský příspěvek.
Zrušení zdanění příjmů mladých lidí do 26 let – pro lehčí start do samostatného života mladé generaci zajistíme daňové prázdniny.

OK, ale o kolik miliard tím přijde státní rozpočet, se ODS nenamáhala ani odhadnout. Bude to určitě několik desítek miliard. Vrcholem celého opusu jsou ovšem sliby v oblasti daní a odvodů, především záměr

Zrušíme superhrubou mzdu a zavedeme 15% sazbu daně z hrubé mzdy.
který je pokusem o politickou sebevraždu. ODS neumí nic jiného než neustále snižovat daně a to především těm nejbohatším. Již dnes jsme s nejvyšší sazbou daně z příjmu fyzických osob nad čtyřnásobkem průměrné mzdy ve výši 23,35 % (1,09x0,15+7=23,35) na méně než polovině mezních sazeb většiny zemí OECD jako Německo (47,5), Rakousko (55), Itálie (42,3), Holandsko (49,7), VB (45), Belgie (46), Španělsko (43,2), Francie (55), Finsko (48,7), Dánsko (55,9), Estonsko (30,8), nižší mezní sazbu má jen Litva a Maďarsko, v obou případech 15 % a Polsko (22,1) a Slovensko (21,7). ODS svým nápadem na sazbu 15 % chce zjevně zrušit solidární příspěvek 7 % a tak Kellnerovi, Babišovi, Bakalovi a dalším miliardářům snížit sazbu daně z příjmu o pěkných 8,35 %, zatímco „dolním“ deseti milionům z 20,1 na 15 jen o 5,1 %. Snížení těchto sazeb bude mít samozřejmě značný vliv na výnos této daně a státní rozpočet, ale o to se ODS opět nestará, proč děsit voliče. Návrh ODS by měl ovšem vyděsit regionální politiky, protože rozpočtovým určením daní jde 32,5 % výnosu daně z příjmu fyzických osob krajům a především obcím, takže jim ODS slibuje redukční kůru. V roce 2019 získaly z této daně kraje cca 21 miliard Kč a obce cca 56 miliard. ODS jim svým návrhem chce snížit příděly asi o třetinu. Takže Babiš si namastí kapsu a obce a kraje ostrouhají. Skutečně perfektní volební heslo.

A na závěr jedna modrá perla bez komentáře: Zavedeme slevy na daních pro bezproblémové plátce daní a odvodů.


Piráti o minulém víkendu volili nové vedení. Jejich staronový předseda Ivan Bartoš ve svém kandidátském projevu avizoval, že jeho cílem je účast Pirátů ve vládě po podzimních volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2011.

Nové předsednictvo bude připravovat Pirátskou stranu na sněmovní volby v roce 2021 s jasným cílem být v budoucí vládě této země. Chceme budovat skutečně svobodnou, vzdělanou a nejen digitálně propojenou společnost, založenou na vzájemné důvěře,

OK, nestačí ovšem jen chtít, ale je třeba proto něco udělat. Dovoluji si proto Pirátům dát následující radu.

Nespoléhejte na to, že po příštích volbách do Poslanecké sněmovny získá "demokratická koalice" většinu, tomu nic nenasvědčuje, ba naopak, jak v humorné formě ukazuje tento klip. Připravte se na to, že jediná možnost, jak být ve vládě, nebude proti Babišovi, ale s ním. Může vám to připadat nemožné, ale jak říká jedno přísloví: jsem realista, žádám nemožné. 1. 1. 2017, týden po posledních volbách do PS, jsem v blogu Fialova volba poradil Petru Fialovi, co má udělat, aby nenastalo to, co bylo jasné, že nenastane, když mne neposlechne. A co také, protože mne neposlechl, zákonitě nastalo. Byl jsem naivní, ale tehdy jsem si myslel, že by Fiala mohl být českým Joschkou Fischerem, v letech 1998-2005 všeobecně uznávaným ministrem zahraničí ve vládě Gerharda Schrȍdera. A to v době, kdy měli Zelení, jejichž předsedou Fischer byl, šestkrát méně křesel ve Spolkovém sněmu než Schrȍderova SPD. Z pouličního rváče s policií v sedmdesátých letech se o dvacet let stal skutečný státník a vlivný politik. Petr Fiala ovšem byl a zůstal okresním funkcionářem a politologem, který nemá skutečnou vizi. S ním ODS volby nevyhraje.

Připravte se proto na to, že po volbách příští rok na podzim budete možná stát před stejnou volbou jako ODS v listopadu 2017. Nejste poznamenáni neslavnou minulostí a nemusíte se bát, že budete hrát v Babišově vládě okrajovou roli. On vás možná bude potřebovat více než vy jeho a určitě dá přednost vládě s jedním seriózním partnerem, který ví, co chce, než dnešní konstelací. Můžete klást Babišovi podmínky, ale neměli byste jimi jen hledat alibi pro svou zbabělost. Musíte zapomenout na Čapák i střet zájmů, resp. údajně neoprávněné dotace pro firmy Babišova impéria. Čapák skončí fiaskem policie a definitivním zastavením stíhání Babíše a Jany Mayerové, protože policie nebude schopna doplnit vyšetřování v počáteční fázi tak, aby uvedl Pavel Zeman ve svém rozhodnutí

„zároveň musím konstatovat po studiu tohoto spisu, že kriticky je nutno hodnotit i samotnou tehdejší činnost Regionální rady regionu soudržnosti Střední Čechy. Poněvadž mám za to, že tato činnost zejména v úvodní fázi hodnocení projektu byla naprosto formální, předložené údaje nebyly ověřovány, nebyla přezkoumávána majetková struktura a s tím souvisí ale i to, že bylo podle mého názoru dáno nedostatečné personální zajištění.“

Jeho konstatování jde k podstatě kauzy, tedy skutečnosti, že Regionální rada regionu soudržnosti Střední Čechy, které předsedal tehdejší středočeský hejtman a místopředseda ODS Petr Bendl, respektive její úřad, který řídil Marek Kupsa, hrubě porušila pravidla posuzování a hodnocení žádostí o dotaci. Komisař Nevtípil by musel vysvětlit, proč neviděl před čtyřmi lety přímo v Úřadě Regionální rady regionu soudržnosti Střední Čechy to, co o čtyři roky později jasně viděl až z Brna Pavel Zeman, tj. že činnost tohoto orgánu byla "naprosto formální, předložené údaje nebyly ověřovány, nebyla přezkoumávána majetková struktura" a proč se touto skutečností policie vůbec nezabývala. A pokud jde o střet zájmů a podle auditorů neoprávněné dotace pro firmy Babišova impéria, uvědomte si, že ten, kdo je za to zodpovědný, není Babiš ani jeho firmy, ale Řídící orgán Operačního programu Podnikaní a inovace pro konkurenceschopnost, jímž bylo Ministerstvo průmyslu a dopravy v dobách, kdy mu šéfovali ministři za ODS, ČSSD a ANO. V auditorské zprávě doporučuji vaší pozornosti například zdrcující kritiku postupu hodnocení a přidělení dotace 50 milionů Kč Lovochemii v roce 2012 Ministerstvem průmyslu a obchodu v době, kdy mu šéfoval Martin Kuba z ODS, nebo nejznámějšímu případu udělení dotace 100 milionů Kč na toastový chléb pekárně Zelená louka v únoru 2016, kdy MPO řídil Jan Mládek z ČSSD. To jsou všechno fakta, která vás zatím zjevně nezajímala, ale která byste měli znát.

Ani vy nemáte moc času, za rok už začne předvolební kampaň, v níž byste měli být schopni ukázat, že nejen umíte pojmenovat problémy naší společnosti, to zase takový problém není, ale že nejste okresní funkcionáři a jste schopni a ochotni v zájmu jejich řešení ke kompromisům, které jsou podstatou politiky. A že ve svých řadách najdete Joschku Fischera.