Poté co Ústavní soud zamítl ústavní stížnosti dvou stěžovatelů, zastoupených Davidem Záhumenským proti opatřením vlády v souvislosti s bojem proti koronaviru, vyhlásila paní Vendula Záhumenská České republice válku a vyzývá ji na souboj před Evropským soudem pro lidská práva ve Štrasburku. Nedělá dobře, protože ten souboj prohraje.




V blogu Nashle ve Štrasburku, Česká republiko! se paní Vendula Záhumenská (jako autoři je uvedena i se svým manželem, ale text je jen na jejím blogu, proto budu oslovovat jenom ji) rozohnila a zepsula náš Ústavní soud za to, že zamítl dvě její žaloby v souvislosti s opatřeními vlády v boji proti koronaviru. Z jejího blogu vybírám pár pasáží, které ilustrují naprostou ztrátu soudnosti a sebereflexe. Musím říci, že něco tak žlučovitého jsem snad ještě nečetl.

Ostravská i pražská KHS čelí rouškovým žalobám a po vzoru svého ministerského šéfa se kroutí jako slizcí úhoři. Mírně nevolno by mělo být i ústavním soudcům. Před časem jsme totiž odeslali jeden balík.

Zato si čile dopisujeme se Štrasburkem, přesněji s Evropským soudem pro lidská práva, který jediný českému národu zbyl, když se na něj vykašlal Ústavní soud.

Před několika týdny jsme u ESLP zastoupili odvážnou Češku, která si nechtěla nechat líbit naprosto neodůvodněné omezení základní svobody pohybu. Ústavní soudci si z ní udělali dobrý den a ne příliš vybíravě ji vypoklonkovali. Bylo to absurdní, neuvěřitelné, jako noční můra. Přesto to v porovnání s tím, co se stalo o pár dní později, byla jen dětská hra. Ústavní soud totiž stejně drze vyběhl s občanem, který se domáhal ochrany před zákazem opustit republiku.

To, s čím byste počítali v padesátých letech 20. století, se stalo v době, kdy český Ústavní soud předsedá Konferenci evropských ústavních soudů. Vtipné, ne?

Pochopili jsme to, válka o ústavu a lidská práva byla vyhlášena. Naštěstí se naši klienti, stejně jako my, jen tak nevzdávají a rozhodně nehodlali stáhnout ocas a poslušně poslouchat.

Jsme přesvědčeni, že by stávající soudci měli rezignovat na svoji funkci, protože selhali v nejtemnější hodině, kdy měli jako maják vést lid a pomoci mu se vymanit z okovů, které na něj uvalila vláda.

My jsme ale byli svědky toho, že ctihodné ženy a muži v talárech zalezli a nezastali se ani odvážného soudce Výborného, který čelil tvrdé a hlavně neoprávněné kritice od ministryně spravedlnosti.

Tak se uvidíme u ESLP. Těžko vám vaše zbabělost, drazí ústavní soudci, udělá ve Štrasburku dobrou vizitku.


A teď fakta. Evropský soud pro lidská práva (ESLP) je jedna z institucí Rady Evropy, což je mezinárodní celoevropská organizace, která zajišťuje spolupráci členských států zejména v oblasti podpory demokracie a ochrany lidských i sociálních práv a svobod. Byla založena 5. května 1949 a má sídlo ve Štrasburku. Tvoří ji 47 členských států, Česká republika se k Radě Evropy připojila v roce 1993. Hlavními orgány Rady Evropy je Výbor ministrů, jenž se skládá z ministrů zahraničních věcí nebo zástupců členských států při Radě Evropy a Parlamentní shromáždění, v němž zasedají delegace parlamentů členských států. Rada Evropy nemá nic společného s Evropskou radou, nejvyšším orgánem Evropské unie, ani s Evropskou unií. V současné době hraje v evropské politice okrajovou roli.

Posláním ESLP je dohlížet na dodržování Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“), jíž byl ESLP také zřízen. V Úmluvě je vyjmenováno 22 práv a svobod, jejichž ochrana je cílem Úmluvy. Z hlediska obsahu stížností k našemu Ústavnímu soudu zmíněných v blogu paní Venduly je jedinou relevantní svobodou, na jejíž porušení si budou neúspěšní stěžovatelé u našeho Ústavního soudu znova stěžovat u ESLP, je svoboda pohybu v Článku 2 Protokolu č. 4 k Úmluvě, přijatém 16. 9. 1963, definovaná takto

Svoboda pohybu
1. Každý, kdo se právoplatně zdržuje na území některého státu, má na tomto území právo svobody pohybu a svobody zvolit si místo pobytu.
2. Každý může svobodně opustit kteroukoli zemi, i svou vlastní.
3. Žádná omezení nemohou být uvalena na výkon těchto práv kromě těch, která stanoví zákon a jsou nezbytná v demokratické společnosti v zájmu národní bezpečnosti, veřejné bezpečnosti, udržení veřejného pořádku, předcházení zločinnosti, ochrany zdraví nebo morálky nebo ochrany práv a svobod jiných.
4. Práva uvedená v odstavci 1 mohou v určitých oblastech podléhat omezením stanoveným podle zákona a odůvodněným veřejným zájmem v demokratické společnosti.

Tato formulace je obsahem velmi blízká ustanovení článku 14 LISTINY ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD, jež je součástí našeho ústavního pořádku.

Článek 14
(1) Svoboda pohybu a pobytu je zaručena.
(2) Každý, kdo se oprávněně zdržuje na území České a Slovenské Federativní Republiky, má právo svobodně je opustit.
(3) Tyto svobody mohou být omezeny zákonem, jestliže je to nevyhnutelné pro bezpečnost státu, udržení veřejného pořádku, ochranu zdraví nebo ochranu práv a svobod druhých a na vymezených územích též z důvodu ochrany přírody.
(4) Každý občan má právo na svobodný vstup na území České a Slovenské Federativní Republiky. Občan nemůže být nucen k opuštění své vlasti.
(5) Cizinec muže být vyhoštěn jen v případech stanovených zákonem.

Proč i v platném znění Listiny zůstává odkaz na „Českou a Slovenskou Federativní Republiku“ nevím, ale asi to nevadí. Pro pochopení, proč nemají žaloby, o nichž píše paní Vendula, šanci na úspěch u ESLP, je třeba znát podmínky, za nichž se může soukromá osoba na ESLP obrátit. Tyto podmínky jsou podrobně popsány v dokumentu Evropský soud pro lidská práva Otázky a odpovědi

Jaké jsou podmínky týkající se mě osobně?
• Musíte být přímo a osobně obětí křivdy, kterou uvádíte. Nemůžete předložit obecnou stížnost na zákon či opatření, například proto, že se Vám zdají být nespravedlivá; nemůžete si též stěžovat jménem jiných osob (pokud nejsou jasně určeny a Vy nejste jejich oficiálním zástupcem).
• Musíte vyčerpat všechny opravné prostředky nápravy v dotčeném státu, které měly situaci, na kterou si stěžujete, napravit (obvykle to znamená podání příslušnému soudu, následované, kde to lze, odvoláním a dokonce dalším odvoláním k vyšší instanci, jako je Nejvyšší nebo Ústavní soud, pokud takový existuje).
• Nestačí pouze využít všech opravných prostředků. V jejich rámci musíte zmínit ty námitky, které později uplatníte u Soudu (tedy podstatu námitek porušení Úmluvy, na něž si nyní stěžujete).
• Vaše stížnost se musí týkat jednoho z práv uvedených v Evropské úmluvě o lidských právech.
• Nemůžete si stěžovat na porušení žádného jiného právního instrumentu, než je Evropská úmluva o lidských právech, jako je například Všeobecná deklarace lidských práv či Charta základních práv.

Nejdůležitější je přitom první podmínka Pro projednávání stížnosti platí důležitá zásada

Článek 36
Vysoká smluvní strana, jejímž státním příslušníkem je stěžovatel, má ve všech případech projednávaných před senátem nebo Velkým senátem právo předložit písemná vyjádření a účastnit se slyšení.

V případě stížností, o nichž byla výše řeč, to znamená, že jednání ESLP se zřejmě zúčastní představitel Ústavního soudu, na jehož rozhodnutí si paní Štěrbová a pan A. K. stěžuje, nebo vlády, V praxi to bude znamenat, že před ESLP se odehraje repetice jednání před naším Ústavním soudem a půjde o to, zda ESLP bude souhlasit se stanoviskem našeho Ústavního soudu a argumenty zástupce ČR, či nikoliv.

Onou odvážnou Češkou, kterou pan Záhumenský před Ústavním soudem zastupoval, byla paní Petra Štěrbová, o jejíž stížnosti je v nálezu ÚS toto

Stěžovatelka je přesvědčena, že v důsledku vyhlášení nouzového stavu a navazujících opatření vydaných z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru (označovaného jako SARS CoV-2) na území České republiky bylo porušeno její ústavně zaručené základní právo na svobodný pohyb a pobyt podle čl. 14 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

A v části o argumentaci stěžovatelky je dále uvedeno

III. Argumentace stěžovatelky
8. Ve svém podání stěžovatelka uvádí, že není přípustné ponechat moc výkonnou bez kontroly v situaci, ve které jsou zjevně nepřiměřeně využívána opatření ohrožující samu podstatu demokracie a právního státu. Stěžovatelka je přesvědčena, že její základní práva byla porušena v důsledku chaoticky vydávaných opatření, jež byla přijata bez respektování příslušných procedur a řádného odůvodnění.

Paní Štěrbová si tedy zřejmě nestěžovala na konkrétní křivdu, která se jí v důsledku přijatých opatření vlády stala, takže její stížnost nesplňuje výše zmíněnou klíčovou podmínku přijatelnosti stížnosti. Pokud jde o případ onoho občana, s nímž „Ústavní soud totiž stejně drze vyběhl“, šlo podle nálezu Ústavního soudu o pana A. K., o jehož konkrétní újmě je v tomto nálezu následující informace:

III. Argumentace stěžovatele
10. Stěžovatel je systémový specialista v oblasti informačních technologií, který podle svých tvrzení během zimy vypjatě pracoval a začátkem dubna plánoval uskutečnit cestu do zahraničí za účelem odpočinku. Následkem vyhlášení nouzového stavu a navazujících krizových opatření se však odpočinku nedočkal, a proto se cítí být dotčen na svých právech opatřeními, k jejichž přijetí mělo dojít chaoticky, bez respektování ústavně a zákonem předepsaných procedur a bez řádného odůvodnění.

V tomto případě stížnost splňuje všechny výše uvedené podmínky a reprezentant ČR ESLP jistě vysvětlí, proč s tvrzením stěžovatele v poslední větě nesouhlasí a proč újma, jíž utrpěl pan A. K., nebyla způsobena svévolným rozhodnutím vlády. A proč tedy náš Ústavní soud svým rozhodnutím neporušil ustanovení Článku 2 Protokolu č. 4 k Úmluvě. Manželé Záhumenští se mohou modlit „aby si ESLP uvědomil, jak důležitou roli právě teď hraje“ a mohou doufat, že i ESLP uvidí to, co oni, tj. že

„jsme vězni vlád, které rozhodují na základě vymyšlených, různě podle potřeby upravovaných údajů, které navíc nejsou ani trochu děsivé. Přesně 0. 2 % populace má pozitivní výsledek nedůvěryhodného testu, o kterém vůbec nevíme (pozitivní výsledek ani neznamená, že jsou nemocní, jak upozorňují lékaři). Zemřelo (údajně s koronavirem) 0. 009% populace, ovšem většina vážně nemocná a/nebo velmi stará. Covid je mimořádně vzácná nemoc. Přesto se podařilo naleptat celé společnosti.“

ale nic jim to nepomůže, budou zklamáni. A pak už jim zbyde jen kasační stížnost k Nejvyššímu, ale ani tam nemají naději uspět.