V komentáři Kdy Brusel pochválí Maďarsko? Levicový mainstream je přesvědčen, že jeho názor je norma v Lidových novinách 3. 10. 2020 se jejich šéfredaktor István Léko kriticky vyjádřil k obsahu rozhovoru Věry Jourové pro německý týdeník Der Spiegel. Svými vlastními slovy ve skutečnosti její slova potvrdil.


Tento text jsem psal původně pro Lidové noviny, v nichž vyšel citovaný komentář jejich šéfredaktora. Protože počáteční zájem o můj text opadl, nabízím ho jako pokračování mého předcházejícího blogu. Během doby, kdy se redakce LN rozhodovala, zda můj text zveřejnit, vyšel ve čtvrtek 8. 10. v LN článek Davida Růžičky, šéfredaktora investigativního butiqu Datalyrics, Svobodná média chceme všichni. Tedy skoro (v tištěné verzi LN „všichni, skoro“), v němž autor komentuje názory Istvána Léko na situaci v maďarských médiích v podobném smyslu jako já a přidává ještě několik konkrétních postřehů. Svůj komentář začíná slovy

Lidovky četl už můj děda. I proto si cením toho, že text, jejž začínáte číst, číst můžete. Je třeba zdůraznit, že článek kritický k premiérovi by dnes v maďarské obdobě holdingových novin vyjít nemohl. To byla první věc, kterou opomněl zmínit šéfredaktor István Léko, když tady českou eurokomisařku Věru Jourovou obvinil z toho, že se „spoléhá pouze na názor maďarské opozice“ (Kdy Brusel pochválí Maďarsko? LN 2. 10.).

a končí slovy

Zatímco pan Léko zamyká své čtenáře v páře a tam jim vypráví, že paní eurokomisařka je na pana Orbána zlá, Evropská komise se k maďarské vládě ve skutečnosti chová jak jehně. Západní média mezitím alespoň diskutují o účinnosti přestupkových řízení a podmíněnosti rozpočtových plateb na podporu vlády práva.
Svoboda médií a vláda práva nejsou náhodná témata, o kterých si můžeme dovolit psát diletantní fantasmagorie do názorových rubrik novin. Čím dřív rádoby konzervativní obhájci maďarské autokratické vlády přestanou gestikulovat k horlivosti „levicového a liberálního mainstreamu“ a čím dřív se i rádoby liberální stavitelé mostů snesou na zem, tím líp.

která podepisuji. Nevadí mi, že redakce LN dala přednost článku Davida Růžičky, je kratší a není zaplněn odkazy, jako mám ve zvyku já a jsem rád, že oba vidíme situaci s demokracií v Maďarsku stejně a odlišně od šéfredaktora Lidových novin. A že cítíme potřebu na ni upozornit.


Slova Istvána Léko v úvodní odstavci

Česká eurokomisařka Věra Jourová opět vyhodila pojistky u premiéra Viktora Orbána. V rozhovoru pro magazín Der Spiegel znovu odříkala klasickou a už únavnou mantru o Maďarsku. Stav médií je prý natolik alarmující, že by mohl ohrozit demokracii, Orbán údajně vytváří nemocnou demokracii, Maďaři podle Jourové by jednoho dne mohli zjistit, že jejich poslední volby byly poslední svobodné.

o „klasické až úmorné mantře o Maďarsku“ připomínají stejná vyjádření čínských činitelů na adresu evropských politiků a jejich „mantře, že jsou v ČLR porušována lidská práva“. Oboje „mantry“ mají ovšem reálný podklad, nejen ta čínská. To, co řekla Věra Jourová, není jen její názor, ale je obsaženo i ve Sdělení Evropské komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému ekonomickému a sociálnímu výboru a regionálnímu výboru, Stav právního státu v Evropské unii. A to nejen pokud jde o média, kde je mimo jiné uvedeno

V Maďarsku zřízení mediálního konglomerátu KESMA (Central European Press and Media Foundation) spojení více než 470 vládě přátelsky nakloněných médií bez posouzení autoritami v oblasti médií a hospodářské soutěže je považováno za hrozbu pluralismu médií. Objevily se také obavy, že nedávné převzetí vlastnictví jednoho média může představovat způsob ekonomického převzetí zbývajících nezávislých médií.

ale také v oblasti justice. V této souvislosti upozorňuji na slova předsedy Ústavního soudu Pavla Rychetského pronesená v projevu Demokracie a hodnoty dnes

Soudím, že euroatlantická civilizace neumí žít bez ideologií, bez náboženství. Choroba vypjatého národovectví ožila a pevně se usazuje. Situace v Maďarsku a v Polsku je nesrovnatelně vážnější, než jak se jeví zvenčí. Troufám si říci, že Maďarsko ani Polsko už nejsou demokratickým právním státem. Orbán proměnil ústavní systém tak, aby zajistil vládu jedné strany. V obou zemích vidíme důraz na národní a katolické tradice. Orbán i Kaczyński už veřejně řekli, že liberální demokracie je nepřijatelná a musí se odstranit.
Pro obě země je však příznačné, že první atak nasměřovaly na nezávislou justici a zejména své ústavní soudy. Ostatně i u nás nedávno zazněla z úst nyní naštěstí již bývalého politika, že ústavní soud neměl být nikdy zřízen.

Věra Jourová tedy jen použila pro stav demokracie v Maďarsku krátké a velmi přiléhavé označení „nemocná demokracie“. A István Léko tím, co uvedl o oblasti médií, tomuto výrazu dodal jasný a varovný obsah. V části týkající si situace v médiích konstatuje

Mediální trh v Maďarsku je rozdělen na dva tábory, vládní a opoziční. Nezávislá média neexistují. A poměr sil, ať se to někomu líbí, nebo ne, je prakticky vzácně vyrovnaný. Ano, veřejnoprávní televizi a rozhlas, které sleduje čím dále méně lidí, vláda v posledních letech sice ovládla, ale na druhou stranu je třeba říct, že v komerční sféře vedou opoziční média. Největší televize RTL Klub, tedy maďarská Nova, největší tištěný deník, nejčtenější týdeník či nejnavštěvovanější zpravodajský server vládu kritizují.

a tím vlastně potvrzuje to, co tvrdí Věra Jourová. Zemi, v níž neexistují nezávislá média a ta, která měla ze své podstaty jejich roli především hrát, tedy veřejnoprávní média, vláda ovládla, přece nelze označit za demokracii, neboť jí chybí jeden z jejích základních rysů, jímž jsou právě svobodná a nezávislá média. Bez nich skutečná demokracie nemůže existovat. A to, že veřejnoprávní média ovládaly i předchozí vlády, na tom nic nemění. Pokud Istvánu Léko nevadí, že Orbán ovládl veřejnoprávní média a považuje to za normální rys demokracie, nemůže se divit, že Evropská komise má jiný názor. Samozřejmě, pokud vyznává „neliberální demokracii“, jak s ní přišel Viktor Orbán v roce 2014, podle níž „podstata neliberální demokracie je ochrana křesťanské svobody“, vadit mu to v Maďarsku nemusí. Přesto se mi nechce věřit, že by mu nevadilo, kdyby k podobnému ovládnutí veřejnoprávních médií vládou došlo i u nás, nebo se mýlím?

István Léko také nemá pravdu, když tvrdí, že v Maďarsku neexistují nezávislá média. To, že některé médium kritizuje vládu, přece neznamená, že je protivládní a naopak. Lidové noviny i Respekt považuji za nezávislé, i když první patří do holdingu Agrofert a měly by tedy být provládní a druhý patří Bakalovi a měl by být protivládní. Nezávislá média existují i v Maďarsku a Orbán se je snaží ovládnout. Jedním z nich je, resp. byl, právě jím zmíněný“ nejnavštěvovanější zpravodajský server“, konkrétně index.hu. Jako každé neveřejnoprávní médium někomu patří a mnohokrát změnil svého majitele. Ten současný propustil šéfredaktora Szabolcse Dulla a plánoval výrazné omezení činnosti a své rozhodnutí odůvodňoval ztrátou důvěry v šéfredaktora a ekonomickými důvody, přesně tak, jak je uvedeno ve Sdělení Evropské komise.

A pokud jde o jeho tvrzení „A poměr sil, ať se to někomu líbí, nebo ne, je prakticky vzácně vyrovnaný“ očekávám, že pan šéfredaktor zveřejní seznam těch cca 500 opozičních médií, které vyrovnají poměr sil s mediálním gigantem KESMA, který zřídil Orbán v září 2018 a do nějž dobrovolně či nedobrovolně zahrnul velkou většinu oněch 470+ provládních soukromých deníků, časopisů, kabelových kanálů, rozhlasových a televizních stanic a internetovských portálů. A jehož deklarovaný cíl „Podporovat takové aktivity tištěných médií, rozhlasu, televize a online maďarských médií, které slouží k budování hodnot a posílení maďarského národního povědomí.“ jasně ukazuje, k čemu má KESMA sloužit.


Orbánova chuť ovládnout všechno, co je nezávislé, se nezastavila ani před Maďarskou akademií věd (MAV), jejíž relativní vědeckou i organizační autonomii Orbán zlikvidoval v loňském roce, viz informace zde a zde. MAV do loňského roku fungovala zhruba jako naše Akademie věd a byla to poslední velká instituce, která nebyla pod přímou kontrolou Orbánovy strany Fidesz. K jejímu ovládnutí použil Orbán jednoduchý recept, nezrušil jí, ale zákonem loni přijatým maďarským Národním shromážděním ji podřídil nově zřízenému Eötvös Loránd Research Network (ELKH), na něž přešel i její veškerý majetek a MAV z roku na rok snížil rozpočet na méně než třetinu, takže nyní má MAV jen třetinu toho, co dostává ELKH celkem. Řídí ji 13člený Výkonný výbor v čele s prezidentem jmenovaným premiérem. Že svým rozhodnutím likviduje svobodu a nezávislost vědeckého bádání, bez nichž špičková věda nemůže prosperovat, Orbánovi zjevně nechápe. A slova maďarského ministra zahraničí Pétera Szijjártó, že „vědci budou dělat výzkum jen v národním zájmu“ jsou tragickou ukázkou zaslepenosti a naprosté ignorance podstaty vědy. Rozhovor s tímto pánem je v příloze Lidových novin ze soboty 10. října.


Zatím posledním dějstvím sporu mezi Evropskou komisí a Maďarskem je rozsudek Soudního dvora Evropské unie z úterý 6. 10. 2020 v případě Evropská komise vs. Maďarsko. V něm Soudní dvůr EU dal za pravdu Evropské komisi, že podmínky v zákoně o vysokých školách upravující aktivity zahraničních vysokých škol působících v Maďarsku jsou neslučitelné s právem Evropské unie, dohodou WTO a Chartou základních práv Evropské unie.

Napadená ustanovení novely maďarského zákona o vysokých školách schválil maďarský Parlament v roce 2018. Šlo primárně o podmínku, že činnost zahraničních univerzit se sídlem v zemích mimo EU musí být podložena mezinárodní smlouvou mezi Maďarskem a dotyčnou zemí. Novela byla zcela zjevně namířena proti Georgi Sorosovi, který Středoevropskou univerzitu, jejíž pobočka sídlila od roku 1996 do konce 2018 v Budapešti, financuje a kterého nemá Orbán rád. Maďarská vláda odmítla požadovanou smlouvu uzavřít a Středoevropská univerzita byla proto nucena přesídlit do Vídně. Lex Soros par excelence. Země s jednokomorovým parlamentem, v němž má jedna strana (Fidesz se svým satelitním partnerem KDNP) ústavní většinu a ochočeným ústavním soudem. snadno sklouzne do autoritářského režimu. Nedovedu si představit, co by se u nás dělo, kdyby se Babiš či kdokoliv jiný snažil prosadit omezení pravomocí Ústavního soudu změnou ústavy, tak jako to udělal Orbán v Maďarsku. To by jistě nestačila ani Letná a já bych tam šel také. Uvidíme, jak bude Orbán na rozsudek Soudního dvora EU reagovat.