V úvodu poeticky nazvaného komentáře Sebestředný politický praještěr se loučí. Ještě léta se z něj budeme léčit Martin Fendrych připomněl opoziční smlouvu, jíž bude letos 9. července 25 let, ale zapomněl říci, kdo jí svou politickou zaslepeností přivodil, byť to samozřejmě moc dobře ví. Když to nepřipomenul Martin Fendrych, udělám to já: byl to Jan Ruml.

Martin Fendrych v citovaném komentáři napsal

Nelze tedy tak úplně říci, že s jeho odchodem skončí i jeho vláda. Stejně jako mnoho let - a možná dodnes - nepominuly tragické důsledky opoziční smlouvy, již mezi sebou uzavřeli Miloš Zeman (tehdy ČSSD) a Václav Klaus (tehdy ODS) v roce 1998. A jež přetrvala do roku 2002. Důsledky této nemravné snahy dvou rivalů rozdělit si moc - a vyšachovat ze hry všechny ostatní - přivedly do centrální politiky kmotry a mafiánské manýry.

Přitom tohle o povolebním vyjednávání v roce 1998 píše Wikipédie

Po volbách se nejsilnější stranou stala ČSSD pod vedením MIloše Zemana se 74 mandáty. Prezident Václav Havel pověřil Miloše Zemana sestavením vlády. Ten se nejprve pokusil o vládu s KDU-ČSL a Unií svobody. Avšak předseda US Jan Ruml tuto možnost okamžitě odmítl kvůli svým osobním nesympatiím k Miloši Zemanovi.
Miloš Zeman tak učinil US nabídku, že se předsedou vlády stane předseda KDU-ČSL Josef Lux a Miloš Zeman se stane předsedou sněmovny, kterým už ostatně byl. I tuto nabídku koaliční spolupráce US odmítla.
Zeman se tak v této patové situaci rozhodl už s US nevyjednávat a učinil nečekaný krok- začal vyjednávání s Václavem Klausem a Občanskou demokratickou stranou. A vyjednávání byla úspěšná, vznikla menšinová vláda ČSSD v čele s Milošem Zemanem tolerovaná ODS v poměru 137/200 (Opoziční smlouva). Václav Klaus se stal předsedou PSP ČR a Unie svobody, KDU-ČSL i KSČM přešly do opozice.

A tohle je o vzniku oposmlouvy, konkrétně druhé fázi, kdy byla na stole více než velkorysá nabídka Zemana, v heslu o Josefu Luxovi

Po volbách v roce 1998 Josef Lux upřednostňoval variantu koaliční vlády KDU-ČSL, US a ČSSD, zatímco jiný významný lidovecký politik Jan Kasal se přikláněl k pravicové koalici s ODS. V průběhu povolebních jednání v létě 1998 tehdy opět navrhl vítěz voleb, předseda ČSSD Miloš Zeman, Luxe do funkce předsedy vlády. V šestnáctičlenné vládě měla mít podle Zemana a Luxe osm zástupců ČSSD, po čtyřech pak KDU-ČSL a US, přičemž skupina všech ministrů z každé koaliční strany měla mít právo veta. Vládu s ČSSD ovšem odmítla Unie Svobody, načež došlo k uzavření opoziční smlouvy mezi ODS a ČSSD (která sama utvořila menšinovou vládu tolerovanou ODS).

Obě tyto citace přesně odpovídají mým osobním vzpomínkám. Nechápu, proč byl Jan Ruml tak kategoricky proti účasti Unie svobody ve vládě, kde by Zeman nebyl, předsedou byl Josef Lux a KDU-ČSL plus Unie svobody měly ve vládě dohromady stejný počet ministrů jako ČSSD, přestože počty mandátů
ČSSD: 74
ODS: 63
KSČM: 24
KDU-ČSL: 20
US: 19
jasně ukazovaly, že bez KSČM jedinou jinou většinovou vládu může vytvořit ČSSD s ODS. Představa, že by US šla do vlády s ODS byla samozřejmě naprosto nemyslitelná pro obě strany. Navíc, situace po volbách v roce 1996 naznačovala, Zeman má s Klausem stejný vztah k menším stranám a že jsou schopni se na dělení moci dohodnout. V roce 1996 ČSSD umožnila vznik menšinové vlády ODS s KDU-ČSL a ODA tím, že její poslanci při hlasování o důvěře odešli ze sálu a Zeman za to dostal funkci předsedy PS. Takže za to, že

Důsledky této nemravné snahy dvou rivalů rozdělit si moc - a vyšachovat ze hry všechny ostatní - přivedly do centrální politiky kmotry a mafiánské manýry.

můžeme všichni, i Martin Fendrych, který byl Rumlův blízky spolupracovník na vnitru, poděkovat Jani Rumlovi. U příležitosti čtvrtstoletí od podpisu Opoziční smlouvy, oficiálně nazvané Smlouva o vytvoření stabilního politického prostředí v České republice uzavřená mezi Českou stranou sociálně demokratickou a Občanskou demokratickou stranou by nám mohl Jan Ruml vysvětlit, proč byl tak osobně proti Miloši Zemanovi, který v té době byl jen úspěšný politik ČSSD. A také sdělit, co bylo cílem jeho rozhodnutí nepodílet se na vládě a jak si představoval, že bude vytvořena vláda bez komunistů. Že by Jan Ruml chtěl, aby vznikla velká koalice ČSSD+ODS se mi nechce věřit.

Odpovědný politik se nesmí nechat unášet jen emocemi, ale musí domýšlet důsledky svých rozhodnutí, protože ty se netýkají jenom něj. Kam až může vést nezvládnutí emocí jsme viděli před dvěma roky v USA. Kdyby nebyl v roce 1998 Jan Ruml tak zaťatý, mohlo následující čtvrt století vypadat jinak.