Zbavte nás touhy změníme svět...zbavte nás touhy změnit svět pro jeho pochopení.Tak prosté to je. Jako že čas je jen projekce smyslu a taky trochu Auri sacra fames. Přemýšlím jak napsat text na který by nešlo reagovat.Zbytečně.Je 18 hodin 12 minut,31.12.2014., ale ani konstatovaní se nedokáže zbavit interpretace.Za několik hodin se většinové frustrace na chvíli rozzáří po nízké obloze.Tak prosté to je.Nezmizí s jejich světlem.Zábavně.Několik desítek lidí právě u nás umírá, pro nejbližší, pro nás ostatní se porodnice budou předhánět, kdo bude prvním občánkem nového roku.Filmy pro pamětníky jsou plné celuloidových mrtvol a oni mluví hlasy z našeho záhrobí, všech těch černobílých milých filmů, všech známých tváří, napořád.Napořád živě mrtvých....Milé....Vodopády Iguacu na rozhraní Argentiny a Brazílie s ďáblovým chřtánem, se řítí z lávových plošin...http://cs.wikipedia.org/wiki/Igua%C3%A7u_%28vodop%C3%A1dy%29.Tak dávno před Pytlákovou schovankou s Oldřichem Novým, vše v neodmyslitelném kýči podobností.Dlouho po našem odchodu smrtelníků krvavých zemí Timothyho Snydera.Že to nedává smysl?Smysl však není pro nás, ale my pro něj asi jako pocit nutkavého hladu z kterého jedinci umí dělat chleba a z žízně vodu.Někdo slyší i blízkost kontinentů, tak jako v roce 1990 na Ibize prorokoval neznámý ezoterik střet jihu se severem a nikdo mu v hašišovém oparu horkého léta nevěřil.Pročítám si knihu roku 2014 a zatím se nemohu zbavit dojmu jisté slovní vlezlosti, kdy se autor snaží fakta o básníku Ivanu Blatném snaživě přebíjet vlastní básnivostí a tím nejen sladkobolně lyrizuje autentičnost k nesnesení, ale navíc intimitu osobních událostí básníka zbytečně nadměrně fabuluje....nemyslím to zle, knihu rád dočtu!Bruno Bettelheim ve své knize za tajemstvím pohádek, mimo jiné říká, cituji:Existuje všeobecně rozšířený odpor k tomu, aby se děti dozvěděli, že příčinou mnoha životních nezdarů je právě naše přirozenost – sklon všech lidí jednat agresivně, asociálně, sobecky, ze zlosti a úzkosti. Na místo toho chceme, aby děti věřili, že všichni lidé jsou vrozeně dobří. Ale děti vědí, že ony vždycky dobré nejsou, a často – dokonce i když dobré jsou – by raději nebyly. To je v rozporu s tím, co jim říkají rodiče, a právě to činí z dítěte v jeho vlastních očích netvora. No není to krásné?! Pak se není nutné divit ani sexuálnímu životu starých Slovanů:Bylo to hluboko v „křesťanské“ éře, kdy české, ruské nebo polské ženy ve dnech slunovratu a rovnodennosti odcházely večer z domu, aby se účastnily svátků spojených s přírodními kulty či se oddávaly rituálům, jež církev považovala za ďábelské, neboť se konaly za doprovodu hudby, v maskách, kostýmech, s medovinou, omamnými látkami a především volným sexem. Účastníky za to čekaly výtky a obvinění od křesťanských kazatelů.Aby mohla církev, ať už katolická nebo pravoslavná, tomuto jevu zabránit, musela slovanské svátky zakázat nebo je nahradit tak, aby jejich symbolika mohla být alespoň navenek označována jako křesťanská. .Hmm, je mnoho podob pokrytectví v době slunovratů!...Neviděl nic lepšího než/
šílenstvím, hystericky obnažené cáry lidí /vlekoucí se za svítání všemi ulicemi a zoufale/ plačící s pouličními psy, /děvky s andělskými prdelemi, celé žhavé po/ placeném nebeském kontaktu a s hvězdnou pí..../ v diamantové noci....
Rok 2015 bude ve smrti i životě stejně úspěšný, jako roky předchozí....myslíš, že někdo zametá les?
2.12.2014, ve svém pilotním blogu na Aktuálně.cz, jsem kromě jiného, napsal v kontextu falešné konstrukce, tedy pomluvě, která měla zabránit předat regulérní titul profesora Jiřímu Fajtovi toto, cituji: Mám spekulovat odkud onen ubohý a účelově použitý pamflet pramení? Z této otrávené studně totiž přijdou jistě další a další nepodepsané hanopisy, polopravdy, pomluvy i vyslovené lži.
No neuteklo ani mnoho dní a jedna investigativní dáma,sice podepsaná, z jedněch českých taky novin, která sice v životě nenapsala ani řádku o kultuře, natož o umění, přichází se „svou“ senzační zprávou na titul: ředitel Národní galerie chtěl od sponzora měsíční odměnu 80 tisíc.
Hmm, komupak paní se svou zkratkou LEP, sedla na lep? Kdo si u ní, jindy novinářskou odbornicí na zdravotnictví a rovných příležitosti mužů a žen, objednal tuto „informaci“, kterou musel ukrást z prolomené mailové pošty NG. Po-té účelově vytrhnout z kontextu, aby si před Vánoční „pohodou“ mohli čecháčci závistivě odplivnout ? Soudným, vzdělaným lidem, je již dlouho, možná až příliš dlouho zřejmé, že u nás nemusí mít bulvár jen onu zjevně cirkusovou, přebarvenou podobu s prvoplánovou, tupou grafikou, fonty atd. Bulvárnost totiž nedělá jen tato signální povrchnost, ale především existuje v myslích lidi, kteří lační po quazi vyrobených senzací, jež jsou pro ně zvláštním, vlastně dost zvráceným, i když asi z jejich životní pozice pochopitelným, typem odpočinku vůči sociálním, existenčním stresům a frustracím. Problém však nastává, kdy domnělé a seriózně se tvářící media, přijímají podobné mozky, kapacity, jako své zaměstnance. Musím věřit, i když se přesvědčuji násilím, že tyto své zaměstnance dokonce vedeni, majitelé, nenutí, aby si podobné „kauzy“ vymýšleli pro větší odbyt!
Mimochodem zkusme si to pro jednou obrátit: jaký plat asi dostávají v našich médiích podobní redaktoři? Co jejich nadřízení a jejich nadřízení?
Není to přeci jen o něco více, než dostávají učitelé, docenti, profesoři, vědci, často i lékaři, sociální pracovníci, nebo tedy, ať zůstaneme u meritu věci, kurátoři, či ředitelé vrcholných kulturních institucí atd., které za tyto své platy mohou navíc pranýřovat, ponižovat,hanlivě denunciovat, neboť za ně vedení přebírá odpovědnost před zákonem a platí si draze si na to své právníky.?!?Má pak jedinec šanci podobné nactiutrhačné spory možnost vůbec vyhrát?!Těžko!Všichni to vědí, tak se do podobných soudů ani raději nepouští, neboť na to jeho plat prostě nestačí!
Zajímá to tady někoho? Je to pro bulvár? Ok, možná ano!
Takže „skvěle“ načasovaná předvánoční nadílka, která jistě bude senzachtivě plnit ještě několik dní některá média, měla úspěch a je už nyní každému zcela lhostejno, zda-li na ni bylo zrnko pravdy!
LEP se lepí a smrdí ještě dlouho potom co splnil své napovězené zadání a to byl přeci prvotní a jediný účel…..pane pojďte si hrát.
Dovolím si Vánoční blog sestavit z útržků, fragmentů, které zdánlivě spolu nijak nesouvisí a které ortodoxní modernisté, či altermodernisté (neomodernisté) zřejmě rádi nazvou, i když nepřesně, postmoderním, devadesátkovým blábolem. Další, ti mladší, třeba za textově postinternetový chaos. Většina lidí, co od blogů obecně, očekávají spíše vtipné společenské recenze, nebo pikantnosti (možná i investigativní!?) z politického dění, či tklivé příběhy z prostředí jim sociálně nedostupným, následné řádky spíše nepobaví.Neboť cokoliv co nemá oporu v tradičních jistotách (ale i souvislostně v jejich popření) je z neznalostí věci většinou zkomoleno do nadávek a iracionálního pohrdání. Vězte, že následná slova, věty, odstavce nejsou nic, než efemárním dotykem do zbloudilé paměti. Paměti, která se podřizuje smyslu a ne naopak…. Aqua et panis est vita canis…
Máme se bát vzpomínek?!...které jsou svou podstatou paradoxně silnější, přesvědčivější a zejména uvěřitelnější, než jakékoliv naše bezprostřední žití… Neexistuje tak ideál, ve kterém by se stal obsah natolik obecně srozumitelným, přičemž by se jeho forma sdělení nedala vyložit odlišně...Mají se pro vlastní děti přepočítávat peníze mrtvých?...Kdy prchavost intimity umění lze souběžně chápat i cítit transpersonálně v jednotlivých, rozdílných osudech lidí a situací… Prototyp bezčasí, což není beznaděj…To není zlo ani dobro, ani hodnotové kritérium, ani pud sebezáchovy, ani naděje, či předpoklad, nebo únik, úzkost, strach z konečnosti, prázdnoty, je to prostá volba, nominace za neúčast. Není to o nic nepochopitelnější, než samotná zvědavost, pýcha a zbabělost... Je to cosi, jako jasně vnímaná chuť, či vůně, která je naprosto nezaměnitelná, avšak zmizí, jakmile se ji pokoušíme přesně pojmenovat… Smysl není konstrukce, ale objev, není tu pro nás, ale naopak my pro něj... Smysl je tak celý zde, ale právě jen tehdy a pouze tehdy, když celý ve své plnosti uniká… Proces v umění je tak vědomě permanentní konkurs na marnost, kdy se rádi z žízně napijeme a z hladu najíme…. Celé současné myšlení není ničím než snahou ukázat, že tradičně chápaná normalita nemá žádný přirozený základ, nýbrž že jde o strategii moci.. Delší a hrubší penis, na který budete pyšní, už díky jedné tabletce denně, jediné, co musíte udělat je, vzít si jednu pilulku každé ráno nalačno… Již po prvním měsíci užívání můžete zaznamenat nárůst o 3 cm, a po 6 měsících až o 7,5 cm....věčnost znamená absenci času=nic se vlastně neděje...Je m(M)oc přirozenost?... Komunikace s naší vlastní kulturní minulostí má menší význam pro sebepotvrzování kulturní identity, než komunikace s ostatními kulturami, s nimiž spoluexistujeme…The man who acts never has any conscience...Intelektuální intenzita realizovaná formální intenzitou…Intelektuální rozmysl realizovaný formální zkušeností… A mrtví budou i zítra…A mouchy bzučí stejně, jak nad živým i mrtvým…Vantablack je černejší než černá. Ale přeci jen, přicházejí svátky Vánoc, tedy pravděpodobně i dny rozjímání, kam sice předchozí text osobně taky řadím, ale má, pro někoho nesnesitelná textová krutost, by ve své veřejné neomalenosti mohla trochu zmírnit svou kadenci. Takže si dovolím na závěr: Můry doráží na petrolejku, vytrhané kořeny bezinek podivně zkroucené, lekavé zvuky v polích za polámaných plotem a slunce už zcela zapadlo… jen neznatelná záře vychází od horizontu.
P.S. v mém compu, byl každý útržek paměti ve zcela odlišném fontu, velikosti a pod., tím se stával odlišnou vizuální entitou a ne "pouhým" textovým sdělením.To bohužel textový formát Aktuálně.cz nedokáže přijmout, zkopírovat, nebo to neumím, škoda.
Na podzim tohoto roku v Praze vystoupil se svou přednáškou STŘEDNÍ EVROPA V SOUČASNÉ KAPITALISTICKÉ GLOBALIZACI, významný francouzský filosof a spisovatel Alain Badiou. Pravděpodobně tuto jeho přednášku komentovalo již mnoho, možná jen několik zdejších komentátorů a pod.Nevím, nečetl jsem a asi jsem měl.Přesto se pokusím i čtenářům mého blogu na Aktuálně.cz trochu přiblížit jeho teze pohledem laika.Zároveň si stále nejsem jistý, jestli je vůbec vhodné, komentovat z pozice běžného posluchače,podobná setkání?!
Jedním ze základních leitmotivu pražské přednášky A.Badiou, byla jim několikrát zdůrazňovaná obava po touze po Západu. Tedy touze, jež mají dle A.B. v sobě zakódované především postkomunistické země východního bloku. A.B. neustále kladl důraz na fakt, že je nutné se této touhy zbavit, neboť touha po Západu je jen zdejší(naší) pomýlenou představou o svobodě, demokracii. Demokracie je totiž v podání A.B. pouze politickou zástěrkou pro konečné pojetí vrcholného kapitalismu, i když zdánlivě i sociálně deklarovanou jako touhu po vyšší kvalitě života, spojenou se životní úrovni atd. Tedy stádia, kdy už většinu obyvatel planety ovládá jen 1-10 procent současných oligarchů. Kdy se v tomto jeho pojetí i samotný pojem modernity(slovníkově: směr kde je důležitým znakem přechod od systému založeného na materiální výrobě, na systém, kde je důležitější znalost informace. Ekonomický charakter modernity= neustálý cyklus investice – zisk – investice jež způsobuje tlak na expanzi systému. Globalizace vytváří nové formy celosvětové vzájemné závislosti atd.)stává pouze instrumentem pro privilegovanou, úzkou skupinu jedinců. Badiou tak navrhuje propojit modernitu, nikoliv se současným imperialistickým kapitalismem, ale s politickou silou, která má spíše blíže ke komunismu. Tím by se nutně změnil poměr politických uskupení a hlavně funkce, či role samotné modernity. Takto pojaté dějiny by vyvrátily definice o konci historie světa(například v myšlenkách F.Fukuyamy), jež má současnou podobu vrcholného kapitalismu.
Už během přednášky jsem uvažoval, jak však nás lidi(obecně) zbavit touhy, abychom byli ochotni měnit, či aspoň chápat svět? Touha není(nesmí být) politická kategorie, kterou lze jednoduše svázat ideologií, idejemi, či sociálními vizemi. Touha je "animální" přirozenost člověka, jejíž úlohu na vyšší intelektuální úrovni přebírá kreativita spolu s ambicemi. Což jistě vede rovněž i k různým formám politických i jiných mocenských manipulací. Touhu východního bloku po Západu, Badiou deklaruje, sice jako přirozenou metaforu po svobodě, ale zároveň nabádá, aby se tato touha nestala procesem pro opakovaní chyb, jež Západ jednoznačně produkuje. Což Badiou přesvědčivě dokládá právě na propojení modernity a kapitalismu. Pokud by se tedy měla důsledně vzít jeho slova a myšlenky( a není důvodu o nich v tomto kontextu nepřemýšlet), bylo by však nutné odmítat chyby Západu i v jeho filosofických vizích.Neboť i myšlenky jsou zásadním zdrojem touhy. Tedy odmítnout i samotného A.Badiou(jeho teze) a další, kteří sice vidí smysluplnou „naději“ v jiných politických konstrukcích(například modernita versus komunismus), ale současně běžně přijímají životní komfort, který jim Západ doposud poskytuje.Riziko jejich existence je tak minimální. Ano, společnost, která netrestá své kritické oponenty, lhostejností, vězením, vyhnanstvím, či dokonce smrtí, je silná a respektuhodná, ale pořád je to v duchu A.B. onen, chyby produkující Západ se svou kapitalistickou modernitou. Pokud bych měl tedy radikálněji přistoupit na základní meritum přednášky Alain Badiou, kdy je nutné přinášet svěží myšlenky a nemají se pouze opakovat chyby Západní vyspělé společnosti, pak se však musí propojit i s vlastní fyzickou změnou prostředí. Pokud nemají mít pouze charakter morálního mentora, etického charakteru a nezávislého poučení. Tedy najít v sobě odvahu opustit Západ a vstoupit na území, kde je údajně(?!) větší potencionál pro výše uvedené Badiové transformace.Neboť v současné podobě světa je značný rozpor mezi modernitou a kapitalismem.V této souvislosti se sám sebe musím opakovaně ptát, jsme my tady už tím Západem, po kterém prý většina z nás touží?!Jestli-že ano, kam se pak spolu s celým západním světem vytrácí naše touhy?
Motto: autenticita a abstraktní rozum mohou získat převahu nad přímým kontaktem s pravdou a lží
T. Judt