Nejsem diplomovaný ekonom. Nicméně, v letech 1957-58 nás mladá asistentka na filozofické fakultě Rita Klímová, po listopadu velvyslankyně v USA, nechala místo hloupých učebnic číst Smithe, Ricarda, Marxe, Keynese nebo debatovat o Rašínovi. Když jako takto poučený laik čtu debaty o výkyvech dolaru, eura nebo koruny, mám pocit, že jsem na tom podobně jako renomovaní domácí a světoví bankéři a podnikatelé. Také nevím, co bude.

Těší mě, že Čechům na mořských plážích se díky silné koruně daří lépe, nebo že Čech při koupi Kupkova obrazu Ensemble statique za 1 100 000 eur ve Švýcarsku ušetřil milion korun. My ostatní máme levnější dováženou elektroniku a jiné zboží, a pokud si obchodníci počítají ceny v korunách, jako by euro bylo za 35 korun, můžeme si jet nakoupit za hranice.

O něco hůře jsou na tom všichni, kdo pobírají dotace z EU. Podle odhadů mají dohromady o 150 miliard v korunách méně na modernizaci silnic, rekonstrukce památek, čističky odpadních vod a jiné ekologické projekty nebo také na výzkum soužití národnostních skupin pracujících v Mladé Boleslavi.

Důsledky pro český vývoz a pro zaměstnanost vyhodnotíme teprve s delším časovým odstupem. Silná měna možná nutí vývozní obory zvyšovat produktivitu a rentabilitu, ale to lze jen v dlouhodobější perspektivě. Dnes se některé podniky pohybují na okraji propasti a rentabilitu mohou zvyšovat jen propouštěním.

Martin Jahn, šéf Volkswagenu v Rusku, vidí možné řešení tlaků ve snížení úrokových sazeb a stanovení termínu pro přijetí eura na rok 2012. Oznámení guvernéra Tůmy, že o snížení sazeb banka uvažuje, koruně pomohlo, byť zatím nevíme, zda trvaleji.

Koruně by mohlo prospět, že investoři se s blížícím se koncem rozhazovačné Bushovy administrativy začínají vracet k dolaru. Doufejme, že vědí, co dělají, ale snad jejich nákupu dolarů lze věřit, protože peníze jsou největší zbabělec.

Nic z toho nás ovšem nezbaví nutnosti rozhodnout se o euru a termínu jeho přijetí.

Odpůrci evropské integrace by nejraději euro odmítli vůbec. Kulhánkovy české bankovky jsou hezčí než eura. Ale v korunové izolaci bychom se sami vyřazovali z možnosti rozhodovat o evropské měnové a ekonomické politice, a v širším smyslu o našem vlivu na celkovou politiku. Někdejší německý kancléř Helmuth Kohl kdysi přijetí eura přirovnal k zajištění míru.

Krátkodobé ekonomické argumenty pro a proti jsou možná vyrovnané. Kterým dáme přednost proto závisí na tom, zda chceme odvážně vstoupit do hlavního evropského proudu, nebo se ustrašeně krčit v závětří.

K řešení tohoto sporu by přispělo, kdyby se každý občan mohl rozhodnout, zda chce platit v korunách nebo v eurech. Mimo jiné by to znemožnilo, aby v drogerii v Düsseldorfu stál nákup stejných výrobků o polovinu méně než v drogerii české atd. Občané by si to pohlídali stejně jako zrovnoprávnění koruny a eura při vyplácení mezd nebo při placení daní.

Vláda se odpovědnosti nevyhne. Rozhodnutí přijmout euro by bylo statečné. Slováci to dokázali. Jak dlouho zase chceme přežívat v našem malém českém krytu? Už do něho stejně prší.

(Hospodářské noviny, 12. 8. 2008)