Šetřme s nálepkami přeběhlíků
V souvislosti s tím, jak v posledních dvaceti letech někteří občané měnili své členství v politických stranách, zahnízdily se v mediích a ve veřejnosti termíny „převlékači kabátů“ nebo „přeběhlíci“.
Souvisí to s chápáním politických stran jako ideových či mravních institucí nebo katedrál. Strany jsou pouze seskupením lidí, kteří mají podobné cíle, které chtějí společně prosazovat. Pokud ve straně převládnou změny původních cílů, člen je opustí a najde-li jiného partnera, odpovídajícího jeho názorům, založí jinou stranu nebo vstoupí do strany už existující. Známým příkladem je Winston Churchill, který byl konzervativec, pak liberál a nakonec se vrátil ke konzervativcům.
V České republice strany vznikající po roce 1989 na zelené louce teprve hledaly svá témata a koncepce. Bylo proto přirozené, že s jejich proměnami mnozí členové postupně z nich odcházeli nebo přecházeli do stran, které jim byly, nebo se jim zdály být bližší. Platí to i dnes. ODS opustil Václav Klaus, nedávný liberecký hejtman Petr Skokan přešel do Věcí veřejných a stranu opustili mnozí další členové, včetně některých poslanců. Karel Schwarzenberg, kdysi člen ODA a ministr zahraničí za Stranu zelených vede stranu TOP Miroslava Kalouska, který opustil s několika poslanci a regionálními funkcionáři KDU-ČSL. Olga Zubová, vyloučená z Bursíkovy strany, kandiduje jako předsedkyně Demokratické strany zelených na kandidátce sociální demokracie. Označovat tyto politiky za přeběhlíky nebo převlékače kabátů je buď nepochopení smyslu politických stran nebo jen záměr je diskreditovat.
Skuteční přeběhlíci jsou ti – jako pan Melčák, pan Pohanka a někteří další - kteří v průběhu mandátu opustili stranu, za kterou byli zvoleni. Každý může změnit názor. Avšak kdo přestane souhlasit s programem, na jehož základě získal funkci, měl by odstoupit, odejít domů nebo se snažit najít nové stranické pole, kde by uplatnil své názory. Skutečnost, že je možné to neučinit, vypovídá o smutném stavu české politické kultury. Avšak k jejímu vývoji nepřispívá ani matení a mylné užívání – případně zneužívání – pojmů přeběhlík nebo převlékač kabátů. Nedokonalá česká politická scéna se stále tvoří a ti, kteří hledají nové cesty si nezaslouží srovnávání s těmi, kteří ze změny postoje odmítají vyvodit slušné důsledky. Teprve příští týdny či měsíce potvrdí, zda ta či ona cesta je otevřená nebo slepá.
(Hospodářské noviny 13. 7. 2008)
Souvisí to s chápáním politických stran jako ideových či mravních institucí nebo katedrál. Strany jsou pouze seskupením lidí, kteří mají podobné cíle, které chtějí společně prosazovat. Pokud ve straně převládnou změny původních cílů, člen je opustí a najde-li jiného partnera, odpovídajícího jeho názorům, založí jinou stranu nebo vstoupí do strany už existující. Známým příkladem je Winston Churchill, který byl konzervativec, pak liberál a nakonec se vrátil ke konzervativcům.
V České republice strany vznikající po roce 1989 na zelené louce teprve hledaly svá témata a koncepce. Bylo proto přirozené, že s jejich proměnami mnozí členové postupně z nich odcházeli nebo přecházeli do stran, které jim byly, nebo se jim zdály být bližší. Platí to i dnes. ODS opustil Václav Klaus, nedávný liberecký hejtman Petr Skokan přešel do Věcí veřejných a stranu opustili mnozí další členové, včetně některých poslanců. Karel Schwarzenberg, kdysi člen ODA a ministr zahraničí za Stranu zelených vede stranu TOP Miroslava Kalouska, který opustil s několika poslanci a regionálními funkcionáři KDU-ČSL. Olga Zubová, vyloučená z Bursíkovy strany, kandiduje jako předsedkyně Demokratické strany zelených na kandidátce sociální demokracie. Označovat tyto politiky za přeběhlíky nebo převlékače kabátů je buď nepochopení smyslu politických stran nebo jen záměr je diskreditovat.
Skuteční přeběhlíci jsou ti – jako pan Melčák, pan Pohanka a někteří další - kteří v průběhu mandátu opustili stranu, za kterou byli zvoleni. Každý může změnit názor. Avšak kdo přestane souhlasit s programem, na jehož základě získal funkci, měl by odstoupit, odejít domů nebo se snažit najít nové stranické pole, kde by uplatnil své názory. Skutečnost, že je možné to neučinit, vypovídá o smutném stavu české politické kultury. Avšak k jejímu vývoji nepřispívá ani matení a mylné užívání – případně zneužívání – pojmů přeběhlík nebo převlékač kabátů. Nedokonalá česká politická scéna se stále tvoří a ti, kteří hledají nové cesty si nezaslouží srovnávání s těmi, kteří ze změny postoje odmítají vyvodit slušné důsledky. Teprve příští týdny či měsíce potvrdí, zda ta či ona cesta je otevřená nebo slepá.
(Hospodářské noviny 13. 7. 2008)