Hladinu našeho letního mediálního rybníčku zčeřila tento týden debata o údajném úmyslu KSČM zopakovat omluvu za totalitu a o její výměně za otevření cesty k její účasti na levicové vládě. Jedni v tom viděli cestu k překonání zbytečných antagonismů na levici, druzí nebezpečí, že by se levicové hlasy mohly začít sčítat a že by to v mimořádných volbách mohlo zvrátit misku vah do leva. Otevřelo se tím i téma zda se mají představitelé KSČM hlásit k omluvě KSČ z mimořádného sjezdu z prosince 1989 aktivně a nebo zda jde o téma v předvolebním čase spíše zástupné.
V posledních týdnech v médiích poblikávají bludičky naděje, že aktivismus klíčových vlád světa pomohl a brzy budeme z krize venku. MMF prognózuje, že světová ekonomika koncem roku ožije a že by ve svém celku mohla být v příštím roce v plusu. ECB očekává v příštím roce obnovení kladného růstu (+0,4% HDP v EU oproti letošním -4% HDP).
John Maynard Keynes (1883-1946) byl jednou z nejvýraznějších osobností ekonomické vědy XX. století. Jeho práce se staly populární v souvislosti se světovou krizí dvacátých a třicátých let. Stal se tvůrcem doktríny pro hospodářskou politiku éry státního kapitalismu. Po II. světové válce až do 70. let se dalo hovořit doslova o jeho kultovním uctívání, zato v 80. letech přišla naopak vlna apriorní negace tohoto symbolu státního intervencionismu a kritiky tržních selhání. Jeho antipodem se dá označit F.A. Hayek,upozorňující naopak na selhání státu . Obliba F.A. Hayeka vzrostla v době viditelného selhání keyenesiánských reforem a s nástupem tzv. Nové pravice.