V Čechách se kutalo zlato odedávna. V dnešních ekonomicky těžkých časech má zlato zase svou konjunkturu. Asi 40 kilometrů na jih od Prahy, v malebných místech, kde se žulovým českým masivem prořezává Vltava, je dodnes zlata dost. A políčíno na ně nyní zřejmě má ministr Martin Kuba. Problém ale je, že občané se budou záměru těžařů zřejmě bránit.


Výhled na Psí hory

Oficiálně skončila těžba zlata v ČR v roce 1970 uzavřením dolu v Jílovém. V návrhu nové strategie z názvem „Surovinová politika České republiky“, která jde nyní do meziresortního připomínkování, spočítalo Ministerstvo průmyslu a obchodu celkové zásoby zlata v ČR na přibližných 392 tun v cca 40 lokalitách v hodnotě kolem 400 miliard korun. Konkrétně jsou připomínána ložiska v Kašperských horách na Šumavě a také v Mokrsku v rekreační oblasti v středním Povltaví na Příbramsku..
Kaňonovité údolí meandrující Vltavy (dnes vzduté slapskou přehradou) je tu lemováno rozpukanými horninami, v jejichž trhlinách se nacházejí ložiska zlatonosné rudy. Tato lokalita navazuje na historicky asi slavnější jílovské zlatonosné pásmo v české středohoří. Odhady v lokalitě Mokrsko v pásmu Psích hor hovoří o 60 až 120 tunách zlata podle kovnatosti rudy, což by bylo asi jedno z největších ložisek v Evropě.
Historická těžba zlata byla jednoduchá a nepoškozovala výrazně životní prostředí. .Na zájem vytěžit nerostné bohatství má samozřejmě vliv jeho cena. Po léta se cena zlata pohybovala kolem 100 US dolarů za trojskou unci (trojská unce je 31,1 g), O lokalitu Mokrsko se začaly zajímat těžařské firmy koncem minulého století kdy cena zlata, která se začala tehdy růst.
V roce 1985 stálo zlato 300 US dolarů za unci a v roce 1990 už dokonce 400 US dolarů. Pak po přechodném poklesu (v roce 1999 stálo jen 200 US dolarů) to opět vyskočilo vzhůru. A po krizi zlato doslova vystřelilo – koncem srpna 2012 byla světová cena na 1650 US dolarů za troskou unci zlata. To by znamenalo hodnotu kovu ukrytého pod Mokrskem při současném kursu kolem 100 miliard korun.

Z historie zdejších zlatodolů

Trocha vlastivědy snad nikoho nezabije. Těžbě zlata se ve středním Povltaví věnovali už v 1. století před naší letopočtem staří Keltové. Svědčí o tom rýžoviště zlata v těsné blízkosti nedalekého oppida na Hrazanech. Od metody rýžování se postupně přešlo ve středověku k hlubinnému hornictví, což potvrzuje především množství opuštěních štol v celé této lokalitě.
Kutalo se tehdy jak ve skalních štolách, tak i v těžebních jámách. Skála se trhala železem a čtverhrannou palicí (tzv. mlátem), též žhavením skal ohněm, které politím vodou praskaly. Trhání skal prachem dělo se teprve v XVI. století. Báňskou činnost konkrétně v okolí Mokrska potvrzují archeologické nálezy z XIII. až XVI. století. Podrobný archeologický výzkum tu v letech 1980 - 1985 prováděl Archeologický ústav ČSAV v Praze pod vedením dr. Jaroslava Kudrnáče. Odkryl tam :pásma s odvaly už ze XIII. a XIV. století.
V údolí Čelinského potoka byly na malém ostrohu nalezeny rozlámané zbytky mlecích kamenů, příznačných pro puchýrnu. To byl středověký rudný mlýn, který z pomocí vodního kola drtil zlatonosnou horninu. Na ploše těchto kamenů jsou zřetelné žlábky, které vznikly rozemíláním křemene s obsahem zlata. K ostrohu vedl starý úvoz, po kterém se do rudných mlýnů „kdež se kaňkové zlato puchovalo a mlelo“. přivážela ruda.
Na vršku byla řada hornických staveb. Zjištěny byly ale i zbytky staré kovárny s množstvím nálezů železných předmětů, úlomků hliněných hornických kahanů a zlomků keramiky, úlomků strusky a zvířecích kostí.(XIV. až XV. století) a pozdější ústí štolového rozfárání ložiska. (zbytek jeho báňské otvírky v 16. století). Dál na sever s ohledem na vyhlášenou přírodní rezervaci “Vymyšlenská pěšina” už nebyly podrobnější práce ani báňský průzkum prováděny.
Lokalita Mokrsko patří k historickému zlatonosnému pásmu se středem v královském hornickém městě Knín. Podle písemných zpráv se zlato těžilo už v XIII.století, královský statut Knín získal za Jana Lucemburského, který ale zdejší doly v roce 1331 zastavil Petru z Rožmberka za dluh 1923 kop pražských grošů. Jejich statut v roce 1351 znovu potvrdil jeho syn Karel IV. Jen v okolí Knína spravoval královský úředník (nejvyšší mincmistr) na 60 samostatných zlatodolů a byla zde i královská mincovna směňující zlato, ale možná razící v době před husitskými vlákami zlaté dukáty (i když se dosud žádné knínské ražby nenašly).
Mokrsko patří do útvaru Psích hor (území asi 7 kilometrů od Knína, mezi Smilovicemi, Čelinou, Prostřední Lhotou a Sejckou Lhotou). V Palackého Archivu Českém (díl II, 1842) je jméno Psí hory zaznamenáno podle zápisu z roku 1451: Ke knínskému zlatonosnému pásmu pak ve středověku patřily ještě v okolí Nového Knína pásmo Libčické, dále Červené hory (okolí obcí Slapy a Štěchovice), Bratřínovské hory (okolí Mníšku pod Brdy), Krámské hory (okolí obce Borotice), a pak také pásmo Chvojenské (pod horou Chvojná, 481 m n.m. a u obce Korkyně).


Obrázek středověkého rudného mlýna

O těžbě v pásmu Psích hor lze nalézt zprávy až z počátku 16. století v starých Horních knihách knínských (mimochodem, psaných česky). Tehdy těžba znovu ožila. Jako největší důl se uvádí zlatodůl „Lodice“ ("zum Schiff") - v roce 1534 jej Ferdinand I. propůjčil báňskému podnikateli jakémusi Pavlu Braunsteterovi, v roce 1536 strakonickému převoru Janu Staršímu z Vartenberka a v roce 1538 i s tamní puchýrnou Jírovi Hlemejžkovi.
Na Psích horách se uvádí též štola Vosečanská (podle báňského podnikatele Viléma Vosečanského z Osečan) Také důl Hadřivý, který byl propůjčen v roce 1550 Mikuláši Vrchotovi ze Slatiny (hejtmanovi arciknížete Ferdinanda Rakouského) a jeho společníkovi Maršovi Lodickému. U Sejcké Lhoty byl pak zlatodůl „Blesk“
Několik šachet a štol byla také v luhu údolí Koňského vrchu u cesty z Prostřední Lhoty k lokalitě Kobylníky (původně samota u Vltavy s dvorem, který byl v roce 1271 darován Rytířskému řádu křížovníků s červenou hvězdou). Zdejší kopanina byla v roce 1538 propůjčena doktoru Jiříku Cholendrovi, jenž kutal také u Štěchovic a u Jílového. O tomto „koňském“ údolí se zachovala pověst, že zde stával za starodávna zlatý kůň (srv. Ludvík Kopáček, Památník okresu Dobříšského 1898), což je zřejmě připomínka na někdejší těžbu zlata. Ještě nedávno tam byly v lese po levé straně cesty zřetelné zbytky deponií hlušiny.

Tak jak se zlatonosná ložiska na celém knínsku postupně vyčerpávala, skrývky a doly nakonec osiřely. Roku 1578 doly knínské tak hluboce klesly, že měšťané a nákladníci byli nuceni žádati císaře Rudolfa II. o půjčku na udržování dolů. Pokusy obnovit těžbu tu byly ještě koncem XVII. století a pak v roce 1804, ale těžba se už nevyplácela a tak byla v roce 1824 opět zastavena. Další pokusy tu byly v letech 1850 až 1855 a pak ještě v období 1914-1922. V štěchovické „laguně“ (ústí Kocáby do Vltavy) ovšem už ale Werichova a Voskovcova. železná babička Mary těžko mohla najít žírné rýžoviště zlata.
Pro zájemce o historii těžby zlata konkrétně v lokalitě Mokrska je dnes zajímavá Naučná stezka Psí hory, která vede v délce 9 kilometrů od Cholína k Mokrsku. Byla založena českým klubem zlatokopů a je udržována obcí Chotilsko.. A příbramské hornické museum má jako svou pobočku v Novém Kníně „Museum těžby a zpracování zlata“.



Možnosti těžby zlata dnes

Zdejší šedá hornina obsahuje rozměrné trhliny, ve kterých jsou ložiskové zóny zlatonosné rudy. Ta už ovšem není protkána velkými zrnky ryzího zlata. Křemenné žiloviny obsahují pyrit nebo arzenopyrit a v něm se objevují jen velmi drobné zlatinky. Lokalitu ohraničují žíly žulového porfyru, které rovněž obsahují systém křemenných žilek s obsahy zlata. Dnes už jde převážně o mikroskopické částečky rozptýlené v hornině a bez chemické analýzy ho ani nezjistíte. Tato ruda je tedy využitelná pouze při účinném průmyslovém zpracování.
O koncese se už před desítkami let zajímaly dolní společnosti z Austrálie, USA, Kanady i Francie už v 80. letech minulého století. Navrhovaly metodu louhování rudy získané povrchovou těžbou kyanidem sodným, vidina zisku tehdy otevírala přípravě těžby dveře.
Kopec Veselý u obce Mokrsko (jen asi 1 kilometr od břehu slapské přehrady) byl provrtán průzkumnými štolami v délce několika kilometrů. Léta trvající geologický průzkum tehdy vedl RNDr. Petr Morávek z Geoindustrie. Kousek od Smilovic z té doby zůstala dones důlní štola Josef, která patří ČVUT jako podzemní školní pracoviště. Geologický výzkum potvrdily, že naleziště se táhnou dál směrem na západ a na sever na obec Čelinu a dál. V rámci přípravných prací bylo tehdy z horniny získáno na 20 kilogramů vysokokarátového zlata.
Problém tehdy bylo, že při průzkumných geologických vrtech se začal uvolňovat z arzenopyritu (sirníku železa a arzenu) v okolí ložiska jedovatý arzén Obsahy arzenu v půdě v okolí Mokrska a Prostřední Lhoty dosahovaly až přes 0,1%, což převyšuje limitní obsah As pro zemědělskou půdu 0,002 %.Větráním arzenopyritu při dlouhodobém rozpadu zlatonosné rudy se arzen. dostal do místních studní s pitnou vodou, kde v letech v letech 1985–1987 několikanásobně převyšoval normy. Nyní už je voda ve většině studní opět pitná, ale rizika kontaminace při geologických pracích v půdě s silnými přirozenými metalometrickými anomáliemi samozřejmě zůstává.
Měl vzniknout obří, 200 metrů hluboký a 0,25 km2 rozlehlý povrchový důl. S masivní těžbou horniny by postupně zmizel celý kopec Veselý, hlušina (kaly) by naopak zaplnily menší údolí a značnou plochu by zabraly i odvaly. Rozsáhlá těžba by se dotkla obyvatel obcí Čelina, Mokrsko, Sejcká Lhota a Prostřední Lhota. Ministerstvo životního prostředí nakonec v roce 1990 řeklo těžbě ne. Devastace krajiny a hrozba kontaminace vody na Slapech (skutečný rezervoár v srdci Čech) kyanidem byl vážný argument, V roce 1991 byla proto stavba dolu zakonzervována.
Novela geologického zákona nakonec zahrnula úplný zákaz kyanidového loužení při těžbě zlata. Kanadská Bohemia Mines Ltd. a česká Bohemia důlní, a.s. pak ale tvrdili, že nabízejí ekologickou těžbu u které by odpadlo riziko, že kyanidové zplodiny poškodí zásoby vody. Už ne kyanidové loužení ale mechanické odstřeďování. Jeho výsledkem by byl koncentrát sloučeniny zlata a arzénu., který by se jinde dále zpracovával. Odpadl by problém z odkališti, klesl by arzén ale zase by se zvýšila prašnost (také s obsahem arzénu), nemluvě o nákladovosti takto získaného zlata. K těžbě se nakonec nepřistoupilo.
Ministerstvo hospodářství pak ještě v roce 1994 vyhlásilo nabídkové řízení na další průzkum zlata. Nakonec bylo vydáno celkem 16 povolení k průzkumu těžby zlata. Koncem léta 1996 ale Ministerstvo průmyslu a obchodu v této lokalitě vše definitivně zastavilo. Zásoby zlata pod Mokrskem se staly tzv. nebilanční, tedy aktuálně nevyužitelné. Mnozí ovšem zdejší zásoby zlata považují s ohledem na vývoj za využitelné. Ekologicky i ekonomicky realizovatelné (těžba bude probíhat se ziskem). A tak se nám problém těžby zlata z konce minulého století nyní znovu vrací.