Předkladatel návrhu státního rozpočtu na rok 2013 ministr financí Kalousek pod tlakem okolností musel dát na výzvy opozice přepracovat vládní návrh. Časový harmonogram pro projednání rozpočtu se tak zkracuje a vzniká stres nejenom na přepracování rozpočtu, ale sílí i nejistota, zda návrh na rok 2013 bude rozpočtem ještě této vlády.



Hlavním argumentem pro vrácení rozpočtu není neplatnost zákona obsahující tzv. Kalouskův balíček, o jehož obsahu stále nevíme jak bude vypadat. Ale dosud platilo pravidlo, že platnost zákonů se vztahuje až na finále, tedy na třetí čtení státního rozpočtu. Do té doby musí projít celým legislativním procesem, přežije možná veta (tady je minimálně možné z horní komory). Teprve potom může být zákon vydán ve Sbírce a pak o něm můžeme hovořit jako o platném. Hlavní je získat čas na vyjednávání před kongresem ODS.
Nyní byla sněmovna napříč politickým spektrem svolná s návrhem na vrácení návrhu k přepracování. Je to okamžik, který vstoupí do dějin. Nestává se často, že by pravice i levice, koalice i opozice shodla na tom, že takový vládní návrh prostě projednat nemůže. Když jsem myšlenku vrácení rozpočtu navrhoval před dvěmi týdny na půdě rozpočtového výboru, ještě se jí koalice bránila. Co je ale nyní nejdůležitější, je dohodnout se, jak návrh rozpočtu přepracovat.
Nejde totiž jenom o to přemalovat základní čísla, tedy objem příjmů, objem výdajů a celkové saldo. Ve Sněmovně, ve společnosti, mezi ekonomickými experty i na půdě tripartity od zástupců zaměstnanců i zaměstnavatelů zaznívá, že by měla být zohledněna řada strukturálních problémů Tady lze najít určité inspirující momenty.

Především jde o skutečně analytický pohled na trendy ekonomického vývoje, a to nejen v České republice, ale především v Evropské unii. Pokaždé, když je doba nejistá, tak pan ministr financí říká "no, já přece nemohu garantovat, jak to přesně dopadne, to neví nikdo, nemám křišťálovou kouli“.
Je jasné, že nějaká lineální predikce určitě nevyjde, přesto pokračujeme se starými čísly. Pak to samozřejmě dopadá tak, jak to dopadlo v roce 2009, v roce 2012 a jistě bylo nemilé, aby to tak dopadlo v roce 2013. Debata, jestli bez balíčku ztratíme 13 miliard, 15 miliard nebo dokonce 20 miliard, je debata velmi virtuální, protože reálný vývoj daňového inkasa, který logicky musí vycházet i z reálného ekonomického vývoje, bude prostě úplně jiný.
Na rok 2012 bylo původně prognózováno tempo růstu HDP plus 2,5 %. Nyní přiznáváme, že to bude minus půl procenta, což je rozdíl tří procentních bodů, takže logicky dochází k výpadku. DPH. Přes zvýšení DPH na 14 a 20 % sazby, se plán inkasa neplní. Neplní se aktuálně asi o 20 miliard a Ministerstvo financí samo prognózuje, že to bude částka ještě vyšší, možná až 30 miliard na konci roku. Kde je pak ta uhrančivá hranice 100 miliard korun státního deficitu ? Ani tento cíl nemusí být vůbec splněn, ale z úplně jiných důvodů než se dnes bavíme.

Od konce loňského roku ekonomika přešla do recese a celá řada ekonomických analytiků si myslí, že tato recese, která je specifická pro evropský kontinent, bude pokračovat. Do naší ekonomiky budou vstupovat dva faktory. Jeden je exogenní, vnější, tedy vliv toho, že jsme spojeni velice úzkou vazbou s trhy Evropské unie. Nabízí se otázka, co dělá vláda pro to, aby tuto vazbu, která nyní působí velmi negativně, kompenzovala. Aby se ekonomika ČR více spojila obchodními vztahy s rostoucími trhy.
Pak tady máme vlivy endogenní, neboli vnitřní. Jestliže ekonomický vývoj v České republice je ještě horší než v jiných sousedních také evropských zemích, tak logicky nepůsobí jenom samotná ekonomická recese v Evropě, ale něco k tomuto faktoru přidáváme vlastním přičiněním. A to je dlouhodobá absence prorůstové politiky. Škrtáme, škrtáme, škrtáme, abychom pak zjistili, že to stejně nevychází, protože jsme si podvázali ekonomický růst.
Ministerstvo financí zatím v návrhu rozpočtu použilo červnový konsensus různých odhadů růstu v příštím roce plus 1 %. Mírně opatrnější je v prognózách centrální banka – v té srpnové uvažuje růst HDP v roce 2013 o 0,8 %, Takový Svaz průmyslu a dopravy sepisuje ještě skeptičtější prognózy (jen 0,6% HDP). Ministerstvo avizuje říjnovou korekci své letní prognózy, ale pokud nebude vycházet z mapy rizik dalšího vývoje, tak ani ona nebude dobrým vodítkem. Protože v nestabilních situacích lineární prognózy prostě nefungují. Alarmující je prognóza ČMKOS, tedy odborářského svazu, který uvažuje o záporných číslech minus 1 % až minus 1,5 %.

Kromě takzvaně konsolidačního balíčku pana ministra Kalouska souvisí s finančním plánem na příští rok penzijní reforma. Dnes ani nevíme jak bude fungovat, kolik peněz bude vyvedeno ze státního penzijního pilíře, a jak těžce bude muset stát dorovnat z rozpočtu chybějící peníze, aby byly uspokojeny zákonné požadavky penzistů. Nebylo by nakonec opravdu v tuto pohnutou dobu lepší minimálně odložit krátkou novelkou účinnosti penzijní reformu aspoň o dva roky. Já si myslím, že ano.

Jakýmsi posvátným textem se stalo vše co je napsáno v programovém prohlášení vlády. Změnily se ale podmínky. Východisko z krize v roce 2009 jsme nezvládli a nová recese z roku 2012 nás vrátila objemem ekonomického výkonu před úroveň roku 2008. Logická je tedy otázka, jestli schválená trajektorie konsolidace veřejných financí, schválená trajektorie oddlužování, je vůbec ještě reálná. A tedy zda nezvolit pomalejšího oddlužování, protože v mixu národohospodářských opatření prostě musíme nyní zatlačit na prorůstové opatření.
V dnes již vraceném návrhu rozpočtu byl objem příjmů naplánovaný jakožto stagnující. Přesto, že ekonomika má růst, tak příjmy rozpočtu měly stagnovat. Nyní asi škrtneme např. 15 miliard korun, které jsou spojeny s balíčkem. Teď si představme, že ekonomika díky bude opravdu v mínusu řekněme 1,5, což jsou dva procentní body oproti plánu. a tudíž ukrojíme dalších řekněme 15 miliard.
Tím už jsme v mínusu kolem 30 miliard korun. Abychom to zbilancovali do stejného deficitu, museli bychom ukrojit na výdajích dalších 30 miliard korun. A teď samozřejmě se nabízí otázka, jestli v tom rozpočtu vůbec jsou. Protože takové ty rezervní polštáře jsme postupně od roku 2009 likvidovli. V provozu resortů, ve všeobecné pokladní správě, v dluhové službě. Malé rezervy na dluhové službě nejsou maličkost Zatím přepokládáme aktuálně výhodné úrokové sazby. Ale ona ta stabilita finančních trhů zdaleka není garantovaná.
V původním návrhu měly výdaje mírně klesnout (asi o čtyři desetiny procenta). Kdybychom započítali inflaci, která se má v příštím roce pohybovat kolem tří procent, tak reálná hodnota těchto peněz ještě víc klesá. A jak provozní, tak zejména kapitálové výdaje vlády jsou významným prorůstovým faktorem. Bavíme se sice o chytrých úsporách, o odstranění duplicity ve státním aparátu, to jsou ale zatím jen hesla.

V debatě nad změnou struktury rozpočtu jdou důležité výhrady sociálních partnerů. ČMKOS varuje před tím, že v době, kdy narůstá nezaměstnanost, se má šetřit na penězích pro politiku zaměstnanosti. Velmi problematická se stává financování regionálního školství a sociálních služeb Odbory připomínají, že by se měly více naplnit Státní fond rozvoje bydlení a Státní fond dopravní infrastruktury.
Podobné hlasy zaznívají i od zaměstnavatelských sdružení. Svaz průmyslu a podnikatelů připomíná opět státní fondy a naplnění příslušnou rozpočtovou dotací. Obává se, že vláda tápe, pokud jde o nasměrování peněz na vědu a výzkum jako faktor konkurenceschopnosti a rozvoje, že je velké riziko skryto v dofinancování evropských projektů a v neposlední řadě se ozývají i zemědělci, protože dotace na program rozvoje venkova či fondu PGRLF také působí hodně problémů.

Takže je nad čím se zamyslet, pokud jde o lepší strukturu návrhu státního rozpočtu. Náměty na hlubší přepracování státního rozpočtu tady jsou. A připomínám, že pokud někdo uvažuje, že se to dá spravit ještě z jiných peněz, tak privatizační výnosy nebo prodej emisních povolenek, nebo podíl z dividend státních podniků, (samozřejmě jsou to peníze k úvaze) už nelze zakalkulovat do návrhu státního rozpočtu na příští rok.
Pan ministr Kalousek využil ustanovení jednacího řádu, které říká, že do 30 dnů se má předložit nový rozpočet. To je maximální lhůta. Pokud by se úprava týkala jen toho, že rezignoval na balíčková témata, tak může nový návrh předložit klidně zítra. Sám říká, že takovou verzi už má v šupleti (nazval ji krev, pot a slzy) Pokud chce ale rozpočet měnit systémově a koncepčně, bude to chtít víc. Bez toho hrozí, že bude pokračovat improvizace, která je v podstatě už nyní rozpočtové provizorium.