Jsme ve vesmíru sami ? V roce 2063 předpokládá kultovní série Star Trek náš první oficielní kontakt s humanoidy z planety Vulkán v hvězdném systému Eridani. Málokdo nezahlédl na obrazovce či filmovém plátně jejich špičaté uši a typický pozdrav : s prsty zvednuté ruky roztaženými uprostřed do písmena „V“. Tito Homo Eridani jsou typickou ukázkou tolerantně antropomorfního pohledu lidstva na vesmírný život.



Hvězdný systém 40 Eridani

1. Vstupenka do klubu mimozemšťanů

Umožňují zákonitosti evoluce života a techniky doufat, že se s bratry v rozumu potkáme ? Autoři slavné série Star Trek o hvězdné pouti lidstva spojují první kontakt s mimozemšťany, tedy emzáky s uskutečněním fiktivního prvního letu pozemšťanů nadsvětelnou rychlostí. K tomu má dojít přesně za padesát let, v dubnu 2063. Doktor Zefram Cochrane v tomto příběhu vyvine se svým týmem inženýrů tzv. warp drive. A když pokusná pozemská loď Phoenix s tímto warpovým pohonem prolétá Sluneční soustavou, zachytí první Emzáci, tedy Vulkánci, její stopu a přistanou konečně na Zemi.
Filmoví Vulkánci objevili mezihvězdné lety už dávno, ale dosud zůstávali inkognito kvůli obavám z kulturní kontaminace. Považovali totiž naši společnost za nerozvinutou a tak otevřený kontakt odkládali, aby nenarušili náš vývoj. Předtím se objevili na Zemi jen tajně jako při nehodě vulkánského hvězdoletu v roce 1957, který musel nouzově přistála v Pensylvanii.u města Carbon Creek (viz epizoda 2/2 z TV série „Star Trek: Enterprise“ natočená v roce 2002). A v roce 1986 se inkognito objevuje na Zemi i vulkánec Spock, když se s posádkou Enterprise vrací v čase na Zemi aby přivezli do 23. století vyhynulou velrybu (ve filmu „Star Trek IV: The Voyage Home“ natočeném v roce 1986),
Objev nadsvětelného pohonu a na to navazující kontakt s rozvinutou mimozemskou civilizací vede v sérii Star Trek k začátku nového období prosperity lidstva a následně v roce 2161 i k založení „Spojené federace planet“ (United Federation of Planets). Federace sídlí v americkém San Franciscu a má za cíl zlepšení galaktického obchodu, kulturní výměny a rozvoje vědy. Celý tento příběh stojí kromě technologického a humanistického optimismu na představě poměrně zalidněného vesmíru. Východiskem je velmi hrubá početní úvaha, že jestliže v celém vesmíru může být na kvadrilion hvězd, z toho má triliarda hvězd nějaký planetární systém a zhruba trilion z nich může být kolébkou života.
Samozřejmě, dokud nedojde ke kontaktu s mimozemskou civilizací, jsou to všechno jen hypotetické úvahy. A o zpřesnění těchto hypotetických propočtů vedou vědci už po desítky let spory. Před více jak půl stoletím představil prof. Frank Drake svou rovnici možného počtu civilizací v naší Galaxii. Rovnice má sedm parametrů, z nich asi nejspornější je určení pravděpodobnosti vzniku života a doby životnosti případné civilizace.a také pravděpodobnost dosažení technických prostředků, nutných k spojení s jinými civilizacemi.
Tak vznikl projekt „Search for Extra Terrestrial Inteligence“ (SETI) k hledání tzv. Emzáků. Slavný astrofyzik Carl Sagan (1934-1996) byl v tomto projektu představitelem skeptického nadhledu. Varoval před tím, že mnohé civilizace se zničí dříve, než se dostanou do fáze kontaktu. Jiný astrofyzik, akademik Josif.Samuilovič Šklovskij (1916-1985), se dopracoval dokonce až k závěru, že pozemský rozum je jakousi unikátní avadgardou. Průměrné odhady uvádějí že v naší Galaxii by mohlo být na milion rozvinutých společností. Odpověď na otázku vrcholu civilizačního vzestupu a zániku by nám ukázala, zda hustota takových civilizací kolem nás v rozpínajícím se vesmíru roste a nebo naopak. klesá.
Nad fikcí nadsvětelného „warp drive“ doktora Cochrane si lámou hlavu dnešní teoretičtí fyzikové. A ti připouští, že na využití časoprostorových deformací v blízkém okolí kosmické lodi něco je. Vznikla by totiž jakási subprostorová bublina, kterou obtéká normální prostor a to umožňuje se spojit i se vzdálenými body vesmíru v čase překonávající limity dané obecnou teorií relativity. Energii k tomu potřebnou získává tento pohon z opět teoreticky zcela představitelné anihilace hmoty a antihmoty.


Žhavé vulkánské panorama

2. Odkud možná přijdou ?

Filmový Vulkán patří k pouštním planetám, která má větší gravitaci a řidší atmosféru. Vulkánský název planety je T´kahsi, tedy výheň. Vulkánská civilizace tu podle příběhu Star Trek vznikla už před miliony let. Přírodní zdroje na značně vysušené planetě nemohly uživit všechny obyvatele. Část z nich proto odešla z Vulkánu a kolonizovali mnoho světů s vlídnějším podnebím. Třetina civilizací v tomto sektoru vesmíru má pak původ ve vulkánské civilizaci.
Odkud přesně k nám vlastně přicházejí tito vulkánští Emzáci ? Jejich rodný hvězdný systém 40 Eridani můžeme nalézt na jižní obloze.a to v souhvězdí Eridanus, které představuje bájnou řeku Eridanus z řecké mytologie. Systém Eridani zná lidstvo odedávna, je to osmý nejbližší hvězdný objekt viditelný pouhým okem. (arabští hvězdáři ho kdysi nazvali Al Keid, tj. Skořápky). Jedná se vlastně o trojhvězdí (Eridani A, B a C) a to že se objekt skládá ze tří složek zjistil údajně svým dalekohledem už William Herschel v roce 1783 Nachází se ve vzdálenosti pouhých 16,5 světelných roků od nás.
Autoři filmové série Star Trek se tu drželi poměrně reálných úvah. Podle astronomů a exobiologů je v systému Eridani hypotetická planeta s vlastním životem možná. Měla by obíhat kolem primární hvězdy systému „Eridani A“, což je poměrně běžná oranžová hvězda. Podle Hertzsprung-Russellova diagramu (vyjadřuje proces vývoje hvězd srovnáním projevů spalování jejich hmoty) se nachází ve spektrální třídě K, tedy poněkud menší, starší a chladnější než naše žluté Slunce spektrální třídy G.
V tomto hvězdném systému jsou ještě další dvě trpasličí hvězdy, které jsou od sebe jen asi 35 astronomických jednotek a lze spatřit jenom dalekohledem. Je to „Eridani B“, bílý trpaslík a „Eridani C“, červený trpaslík. Tato trpasličí dvojice obíhá oranžovou „Eridani A“ jednou za přibližně 8000 roků a je od této životodárné hvězdy vzdálená přibližně 2 světelné dny (tj. ve vzdálenosti 400 AU).
„Eridani B“ je první bílý trpaslík, jehož podstatu lidstvo odhalilo a to v roce 1910 na základe rozboru spektra. je to objekt astronomicky zajímavý protože jde vlastně o gravitačně zhroucené žhavé jádro kdysi aktivní hvězdy hmotnosti našeho Slunce (pod tzv. Chandrasekharovu mez). Trpaslík má pravděpodobně průměr menší než 20 tisíc kilometrů, jeho hustota a tedy i gravitační vliv však musí dosahovat obrovských hodnot.
„Eridani C“ je těžko k rozlišení, i když se to v poslední době zlepšuje, jak se na obloze právě vzdaluje od svého souputníka. tento v celku normální červený trpaslík je jen vychládající hvězda (povrchová teplota okolo 3000 Kelvinů ) s průměrem cca ½ našeho Slunce. Na H-R diagramu se tyto hvězdy třídy M vlastně nachází na konci své životní dráhy..
Na počátku projektu SETI stála myšlenka hledat emzáky s pomocí radiových signálů. Uběhlo více jak půl století a vesmír zatím mlčí. Skepse a ekonomické problémy přiměly NASA, aby po mnoha letech odstoupila od financování projektu SETI. Astronomové jdou ale nyní na hledání života ve vesmíru hlavně přes zjišťování planet zemského typu u cizích hvězd. Původně byly extrasolární terrestrální planety jen hypotéza, ale s rozvojem astronomie byla první taková objevena již v roce 1988 v Pegasu 51 (plynný obr nevhodný pro život).
NASA vyslala na jaře 2009 do kosmu dalekohled Kepler s cílem spektrografické analýzy potenciálních exoplanet. A na rok 2015 se připravuje spuštění nového projektu SIM PlanetQuest, který už mohl být schopen odhalit případnou planetu jako je Vulkán a určit s pomocí molekulární spektroskopie i složení její atmosféry. Animaci takové hypotetické planety u hvězdy „Eridani A“ si lze přehrát na stránkách NASA. Pravdou je že planetární systémy u hvězd nejsou nijak výjimečné a že není důvod pochybovat o evolučních zákonitostech života nabízející vizi neustálého zažehávání života v různých koutech vesmíru.


Jolene Blalock jako vulkánka T´pol

3. Naše zkouška z xenofobie

Setkání pozemšťanů s vulkánci vypovídá o evolučních představách tvůrců Star Treku. Předpokládají, že biogeneze založená na uhlíku a konstruující z bílkovin a nukleových kyselin, konverguje zákonitě k humanoidům s minimálními odchylkami ve funkci a vzhledu. Hypotéza, že může vzniknout život zcela neantropomorfní, nejen nesavčí, ale dokonce zcela se vymykající našim představám se minimálně nehodila k uměleckým záměrům autorů.
To neznamená, že se tu člověk nesetkává s cizí kulturou. Může si tu otestovat svoji schopnost sblížit se nejen s jinou rasou, ale i s fyziologicky odlišným druhem. Vulkánci nemají jen své typicky špičaté uši. Tělesné orgány jsou rozmístěny také odlišně, například srdce se nachází zhruba v místech, kde u člověka játra. Mají vyšší tělesnou teplotu než lidé a díky větší gravitaci své planety a řidší atmosféře fyzicky silnější. O odlišné chemii jejich těl vypovídá, že mají zelenou krev (v krevním barvivu mají místo železa měď),
Také kulturní rozdíly jsou významné. Vulkánci totiž postavili svou kulturu na potlačování emocí ve prospěch čisté logiky. Neustálý boj o přežití na nehostinném Vulkánu vedl k tomu, že původně vznikli jako násilnický a silně emocionální druh. Před 2 miliony let ale vzniklo na Vulkánu mírové hnutí v jehož čele stál filosof Surak a jeho učení spojující logiku a pacifismus se postupně šířil. Ti, co se Surakovým učením nesouhlasili, odešli na planetu pozemským jménem Romulus a založili tam militaristickou společnost Romulanů.
Potlačení emocí není úplné. V periodicky se opakujícím čase páření procházejí emocionální nerovnováhou zvanou Pon farr. Pokud se vulkánec nespáří, zemře. Mají také omezené telepatické schopnosti a dokáží se tzv. prolnutím myslí spojit s jiným jedincem.. Také dokážou v rituálu fal-tor-pan přesunout svou duši do nějakého těla, aby nezanikla.
Humanistický universalismus autorů série Star Trek nezná nějaká šovinistická omezení. Přes fyziologické a kulturní rozdíly mezi Vulkánci a pozemšťany se tyto druhy nakonec sblíží tak, že dokonce zakládají společné rodiny a plodí míšence. A to přes to, že se vědci obou národů nejdříve domnívali, že jejich genetický kód není plně kompatibilní a že po spojení dojde u jejich potomků k regresi a nakonec k buněčnému kolapsu.
První možnost k míšení fyziologicky odlišných vulkánců a pozemšťanů se pojí s přitažlivou T´Pol. Tato vulkánka sloužila jako vůbec první na pozemské lodi ještě před vznikem Spojené federace planet. V dubnu 2151 byla z Vulkánu přidělena na Entreprise NX 01 jako pozorovatel své planety. .Nakonec ale vstupuje do hvězdné flotily a stráví v ní deset let. Navzdory povinnému vztahu s vulkánským partnerem prožívá romantický vztah s pozemským kolegou, komandérem Charlesem Tuckerem. S pomocí klonování se zrodí jejich dcera, která potvrdí možnost geneticky spojit pozemšťany a vulkánce. Pro chybu v klonování ale umírá. .Postavu T´Pol ztvárnila mladá herečka a modelka Jolene Blalock.
Slavnou postavou se stal především Mr. Spock, vědecký důstojník hvězdné flotily sloužící na lodi Federace U.S.S. Enterprise NCC 1701 pod legendárním kapitánem Jamesem Tiberiem Kirkem (objevuje se v původním seriálu „Star Trek. The Original Series“ z 60.let). Matkou pana Spocka byla pozemšťanka Amanda Grayson,. kterou si vzal Sarek, vulkánský velvyslanec na Zemi. Jako míšenec neustále řeší konflikty mezi emocemi a logikou, ale rozum sympaticky dominuje.. Jeho představitelem se stal herec Leonard Nimoy, kterého provázel vulkánský pozdrav s větou „Life long and prosper“ už po zbytek života.


Leonard Nimoy jako vulkánec Spock

Závěrem bych podtrhl, že přerůstání kosmogeneze v expandující a variabilní biogenezi je silná myšlenka. Lpění na tom, že člověka někdo učinil středem vesmíru je ignorantství Potvrzuje to úhrn všech přírodovědných znalostí A i když předstih technoevoluce přes socioevolucí může vést k zániku civilizací, pravděpodobnější je, že hromadění poznatků zvyšuje šanci na jejich přežití. A tak naše dosavadní samota je buď jen sémantickým nedorozuměním při hledání kontaktu a nebo dočasným odložením kontaktu v našem dostupném okolí Chápat člověka v kontextu jiných rozumných bytostí je pak jen logické.