Dnes 7. dubna 2013 pořádala Holešovská výzva a další iniciativy na Václavském náměstí demonstraci s cílem smést nejen kritizované politiky, ale rovnou i státních zástupce, soudce, vedení policie, manažery státních podniků, atd. Rétorika připomínající Miroslava Sládka blahé paměti a zaštiťující se ústavním právem lidu na odpor. Účast ale jen pár stovek lidí. Proč ?



Pro akce veřejného odporu proti vládě je celá řada dobrých důvodů. Dlouhodobě má minimální podporu občanů, zpronevěřila se svým předvolebním slibům a na koalici se dnes podílí subjekt pro niž nikdo ve volbách nehlasoval. Politická legitimita této vlády je prachbídná. Její výměny je ovšem třeba docílit jen ústavní cestou a je také potřebné dobře zvážit obsah alternativy vládnutí. Zrevidovat klíčové kauzy privatizace, prošetřit tunelování národního majetku zní bohulibě, bohužel není ani jen naznačeno, jak to zařídit. vyšumění akcí Čisté ruce a honu na dinosaury budiž poučením.
Je logické, že opozice podporuje akce, které posilují šanci na změnu, ale akce které jsou promyšlené a stojí za nimi osobnosti, které mají autoritu a jsou důvěryhodné. Nedělní akce ale působí značně chaoticky a určité okolnosti jsou dokonce podezřelé. Cílem přeci není prohloubení chaosu a bezradnosti. Nejde o to odmítat potřebu pádlování proti nemilosrdnému proudu všemocné oligarchie, ale mnozí agresivní militanti mají hodně málo společného ani z gándhíovskou neposlušností ani s promyšlenou alternativou. A už vůbec by neměli suplovat politiku.
Kdo a proč tyto iniciativy, jako je Společenství Holešovské výzvy, podporuje a sponzoruje ? Vždyť jejich představitelé nejsou ani schopni pořádně vysvětlit oč jim jde. Přesto opakují akce, jejichž náklady rostou. Kdo např. zaplatil mimořádný vlak z Ostravy, i když přivezl jen necelé dvě desítky lidí ? Asi tady lze hledat důvod proč jiné občanské iniciativy jako např. ProAlt nebo Spojenectví Práce a Solidarity, které se také vyslovují pro společenské alternativy, odmítají být s takovými akcemi házeny do jednoho pytle.
Co pojí lidi jako značně chaoticky působící aktivista Jaroslav Popelka, nebo Vladimír Stehlík, známý spíš neúspěšnou privatizací kladenské Poldovky a nebo předseda Věcí veřejných Vít Bárta, který ač osvobozen soudem z obálkové aféry, rozhodně nerozptýlil podezření, že jeho strana byla od počátku jen byznys-projektem firmy ABL. Proč tento kontraverzní poslanec a nejspíš zkušený a movitý podnikatel prohlašuje, že nevidí důvod, proč tyto iniciativy nezasponzorovat ?
Iniciátoři Holešovské výzvy se neostýchají spojit se i s otevřeně extremisticko pravici. Už loni vystupoval na setkáních příznivců Holešovské výzvy matador českého fašismu Jan Skácel dnes zastupující České hnuti za národní jednotu a Ladislav Malý (dnes Národní sjednocení), který zde za souhlasu většiny účastníků navrhoval mussoliniovský model. Jaroslav Popelka nyní údajně oslovil předsedu Dělnické strany Tomáše Vandase, aby za slib vystoupení na akci přivedl členy a sympatizanty tohoto fašizujícího subjektu na Václavské náměstí. Když to nedávno Klausem amnestovaný Vandas ale 2. dubna avizoval s výzvou k podpoře na svém stranickém webu, tak pod tlakem zájmu novinářů prý Popelka odvolal příslib jeho vystoupení.
A co k této iniciativě přitáhlo senátora Tomia Okamuru, který také proslul obhajobou šovinistických hesel českých nacionalistů i obhajobou jejich příznivce Ladislava Bátory na MŠMT a který nyní prosazuje své osobité představy o totální změně politického systému ? Rizikem pro demokracii v každém případě není tragikomická hrstka nějakých „ultras“, ale nepřímé politické krytí xenofobních a netolerantních názorů, které na ně přivyká část politického mainstreamu. Jak napsala Hannah Arendtová, „problém není co dělají naši nepřátelé, ale co dělají naši přátelé“.Měla na mysli pasivní akceptaci nenápadného zla rodícího se nacismu řadou osobností své doby.
Je pravděpodobné, že některé osobnosti politického života cítí naštvanost lidí a chtějí se na této vlně svézt, možná dokonce na ní i parazitovat. Nejde ale jen o kritiku vlády, varovné je co tito lidé vyvozují z krize politické struktury, jaké recepty mohou navrhovat. Jakousi „dočasnou občanskou vládu“ nelze ustavit na Václavském ani jiném náměstí, poněvadž by to byl protiústavní puč, proti němuž by orgány státu včetně represivních byly povinny zasáhnout. Znepokojuje, že si organizátoři osobují právo prohlásit všechny dosavadní právní akty dosavadní vlády za neplatné a odvolávat každého, na koho prstem ukáží.
Možná že to autoři podobných výroků vysvětlí tím, že jde jen o metafory a happeningovou nadsázku. Ale přesto musím říci zcela jasně: kdyby došlo pod záminkou demokratického odporu vůči vládě k útoku na Ústavu, tak KSČM jako strana demokratická a respektující právní řád by se vůči tomu musela jednoznačně ohradit. Z představ o charakteru změn je cítit, že aktéři těchto iniciativ opravdu nějakou sentimentalitou k platné ústavě netrpí.
Jako svátost je zde laiky i přítomným senátorem Okamurou skloňována přímá demokracie. Bizarní představy o změně ústavy opřené o přímou vládou občanů spíš vypovídají o nekompetenci než o nějakém kvalitativně novém řešení. I KSČM dlouhodobě bojuje za posílení prvků přímé demokracie v našem politickém systému, zejména za přijetí zákona o obecném referendu. Protože speciální referenda nestačí. Když se vládnoucím stranám nehodila, zablokovala je: při dělení republiky, při vstupu do NATO, při řešení církevních majetků. Přímá demokracie ale není vševládný princip, měla by být používána tam , kde je efektivní.
Nenahradíme nepřetržitými plebiscity systém politické reprezentace. Vyspělá civilizace určité zprostředkování vyžaduje, byť toto zprostředkování musí mít zpětnou vazbu a být kontrolovatelné. V zákrytu za hesly o přímé demokracii se schovávají myšlenky na změnu volebního systému na většinový, která by posílila velké bohaté strany a jejich sponzory vyšachovala ty menší a méně movité. Ani to nemá s posílením lidové kontroly a vlivu občanů nic společného. Má místo sfér politiky artikulovat zájmy občanů nějaký bulvár ? nebude je spíš karikovat do nějaké reklamně konzumní podoby ?
Komentátor Petr Nováček se tento týden na webu Česká pozice (v článku „Holešovská výzva soumrak kmotrů nezařídí“) zcela logicky ptá, jaký komitét či lid by stanovil, kdo je ten špatný a kdo může setrvat? .Nehrozí zneužít naivních protestujících ve prospěch různých bezskrupulózních a současně charismatických rétorů ve stylu Jörga Haidera Možná je něco na tom, že současná levice hledá dostatečně „zapalující ideu“ a pravice je zase umrtvena nepotismem a klientelismem. A že některé politické strany se staly jakýmisi kádrovými a mocenskými pevnostmi, do sebe uzavřenými kartely Dnešní nabídka „nového úsvitu“ ale byla chaotická, s převážně negativistickými základy a proto neúspěšná.
V čem by byli svolavatelé dnešní akce lepší oproti dosavadnímu „soumraku“ ? Žádná politická skupinka si přeci nesmí urvat pro sebe právo mluvit jménem lidu. Nebezpečné je když o něco podobného usilují síly populistické či dokonce extrémistické. Občanská společnost by se měla s politickou reprezentací spíše doplňovat, měly by se vzájemně inspirovat a ne se suplovat. K moderní politické straně patří schopnost komunikovat a při roztříštěnosti části občanského spektra třeba i pomoci s moderováním diskuse o řešeních. Občanský odpor by měl nakonec ústit do nějakého racionálního řešení v souladu s ústavními postupy a které také nebude koketovat s fašistickou či jinou extrémní ideologií.