Svět byznysu se vždy zajímal o politiku a různí lobbyisté vždy kroužili kolem tvorby politických rozhodnutí. Náš současný prezident Miloš Zeman oceňuje otevřeně vazby velké politiky s velkým byznysem jako potřebné. Různé ekonomické zájmy skutečně objektivně patří do politiky, ale je třeba je regulovat.



Symbolem pološera, ve kterém se daří podnikání s politickou podporou byla v ČR především ODS a Václav Klaus.V historických demokraciích vznikly jako určité dílčí řešení tohoto problému zákony o střetu zájmů a stanovila se určitá pravidla pro lobbying. Posunem je, když majitelé velkých firem přicházejí přímo s vlastními politickými projekty a zakládají jakési politické divize svých koncernů.
Asi si pamatujeme jak na jaře 2012 praskla kauza firmy ABL (podnik s cca miliardovým obratem) spojené s tehdejším ministrem za Věci veřejné a superguru svých podřízených Vítem Bártou. Média odkryla z interních zdrojů firmy písemný plán využít nové strany Věci veřejné k získání přímého vlivu v politice. Nepatřičnost tzv. ABL-izace politiky tehdy vedla k vládní krizi a k rozpadu Věcí veřejných.
V mimořádných parlamentních volbách v roce 2013 uspělo hnutí ANO2011, jehož předsedou je Andrej Babiš, majitel skupiny firem, který zaměstnává na 30 tisíc lidí a svým majetkem 40 mld korun je druhým nejbohatším Čechem. Konsolidované tržby holdingu Agrofert se pohybovaly kolem 130 mld, polovinu tvoří chemie, třetinu výroba potravin. Andrej Babiš už dnes ovládá 2/3 zpracování dřeva a pro Státní lesy zajišťuje asi z 10% i těžbu.. Pravda, voliči o tomto spojení věděli předem a mnozí uvěřili nabízené korporativní iluzi, že velkopodnikatel je vlastně něco jako starostlivý otec.
Babiš sám se tváří že dovede bez problémů oddělit své vlastnické zájmy od svých politických plánů.. Svůj vstup do vlády vlastně líčí jako osobní oběť. Andrej Babiš rozhodně není tak naivní aby se jako v kauze Víta Bárty rozepisoval na téma, zda jeho politický projekt je odnoží jeho firmy. Stejně tak si asi nebude přihazovat ostře sledované zakázky a takto brutálně odklánět veřejné peníze ve prospěch svých firem. Na tenkém ledě se střetem zájmů se klíčoví představitelé ANO2011 ale pohybují. Respekt k daným pravidlům, to je především téma pro právníky, popř. policii.
Nechvalně proslulý ministr dopravy Aleš Řebíček raději svoji firmu Viamont formálně prodal, Babiš, který má být místopředsedou nové vlády a ministrem financí, pouze opustí místo generální ho ředitele a předsedy představenstva. A nejde jen o Andreje Babiše samotného, např. Jaroslav Faltýnek, předseda poslaneckého klubu ANO2011 zůstává členem statutárního orgánu Agrofertu, jen ve skupině přerušil pracovní poměr. Těžkost tedy divit, že hnutí ANO2011 je vnímána jako rodina této skupiny.
Na ministra dopravy směřuje Antonín Prachař jako šéf představenstva soukromé dopravní firmy Omega Servis Holding, která samozřejmě v minulosti realizovala zakázky pro Agrofert. Na ministra životního prostředí vysílá ANO2011 Richarda Brabce, bývalého finančního ředitele Unipetrolu, který za Zemanovy vlády privatizoval právě Babiš a také bývalého generálního ředitele Lovochemie ze skupiny Agrofertu. A do dalších resortů mohou vést nitky na úrovni poradců a vyšších úředníků.
Nepochybuji že týmy kvalifikovaných právníků hledají polohu, která by byla ve formálním souladu se zákonem. Privatizace veřejné moci za této konstelace ale opravdu hrozí. Podnikání Babišova impéria nepochybně ovlivní rozhodování, zda např. prodloužit podporu daňovou biopaliv a přimíchávání řepky do PHM, jak nastavit limity škodlivin a regulace emisí. Ale ne vždy půjde rozlišit co je zájmem soukromého kapitálu a co zájem státu. Má-li jakkoliv „famiglia“ výhodu politické i ekonomické moci, nepochybně to mít vliv bude.Občané, média ale i politická opozice by proto těmto otázkám měla věnovat enormní pozornost.

Publikováno na www.halonoviny.cz