V roce 2007 odstartoval v USA řetěz problémů na finančních trzích. Loňské splasknutí americké hypotéční bubliny odhalilo slabiny hospodářského rozvoje, který je uměle udržován „životem na dluh“ domácností i vlády. Vzhledem k spojení světa s USA se začala nákaza šířit dál. Objevil se problém likvidity některých významných finančních institucí i problémy poklesu cen na akciových burzách. Zpočátku opatrné reakce ekonomů jsou už dnes daleko kritičtější k perspektivám dalšího vývoje. Následky jsou větší než se očekávaly a také série problémů zdaleka nekončí, budou pokračovat minimálně do letošního léta.


Názory na míru problémů, ale i na způsob řešení, se samozřejmě liší. I kandidáti na funkci prezidenta, oba profesoři ekonomie, vidí tento problém různě. Václav Klaus má obavy z krize za nadnesené, varuje jen před vysokou inflací a věří, že kroky americké centrální banky pomohou s ozdravěním a oživením vývoje. Jan Švejnar se oproti němu obává výrazného zpomalení růstu a narušení sociální soudržnosti. A v globálním měřítku i napětí mezi jednotlivými centry světového rozvoje.
Obdobně se oba profesoři rozcházeli v hodnocení politiky ČNB po roce 1996. Tehdy ČNB svou politikou obnažila problém špatných úvěrů z doby transformace. V pozadí sporu o to, zda více zemi škodilo privatizační tunelování podniků a nebo přísnější bankovní politika je nejen odlišný pohled na hospodářskou politiku, ale i zájmy, které za korekcí přístupů nejspíš stály a které tu jsou jistě i nadále.
V debatě o problémech světové ekonomiky určitě nebude podstatný použitý tón. Faktem je, že ekonomika USA a po ní i Japonsko už sklouzly do recese. Propady se přelévají do Austrálie, zasažena bude jistě i Latinská Amerika, kde propojení s USA je větší než jinde. Někdo doufá, že světovou ekonomiku by mohla táhnout Asie, zejm. Indie a Čína. Zde ale není taková kupní síla obyvatelstva a zranitelné jsou i akciové trhy, které k financování rozvoje jsou více využívány než např. trhy evropské. Také asijský export bude zasažen problémy amerických trhů (z Číny jde do USA na 23% zboží), ale i vývojem místních měn vůči US dolaru. Cesta dolů tak může trvat ještě dlouho.
Americká centrální banka (Fed) zareagovala rázně v lednu t.r. na tyto problémy. Nejdříve na mimořádném jednání 22.1. a pak na dalším jednání 30.1. 2008 snížila sazby celkem z 4,25 na 3%. Naposledy byl Fed tak razantní po 11. září 2001. Hlava MMF Strauss-Kahn však nevěří, že snížení úroků samo o sobě pomůže. Dostupnější likvidita nezmění chování bank, jejíž klienti budou nejspíš i nadále mít problémy se splácením. Pokles úroků přitom může přinést další inflační impuls a ohrožené americké trhy se mohou bránit větším protekcionismem.
Kontinentální Evropa je méně propojena s kapitálovými trhy USA, ale i zde jsou problémy zjevné. Evropská centrální banka pomohla půjčkami evropskému finančnímu trhu. V Evropě je to ale při zpřísnění podmínek poskytování úvěrů, odporu vůči fiskální expanzi a nadále silné protiiflační politice. Faktem ale je, že zejm. západní část Evropy se potýká s nízkým ekonomickým růstem a prognózy HDP jsou v současnosti korigovány dolů minimálně o půl procentního bodu (v SRN pod 2%, v ČR pod 5%).
Lze očekávat tlak na ECB k větší podpoře hospodářského růstu a opětnému snížení úroků. Zajímavé bude sledovat jak se k tomu v předvečer prezidentských voleb postaví bankovní rada ČNB. V ČR totiž stále máme po Švýcarsku druhou nejnižší úrokovou sazbu v Evropě. A v těchto časech bude i v ČR asi zejm. firemním sektorem ale i odbory vítanější méně inflačního cílování a více pochopení pro hospodářský růst. Oproti roku 1996 je dnes v ČNB více lidí, kteří jsou názorově blíž k prezidentu Klausovi. Na tématu přijetí eura je to již znatelné. Bude to znatelné i na tématu krize na kapitálových trzích a možné recese ?
Vraťme se ještě k loňským problémům v USA. Na americkém hypotéčním trhu se často pracovalo s drobnými klienty, jejichž ekonomická situace byla velmi problematická. Zprostředkovatelé byli tučnými bonusy motivování k získávání co největšího jejich počtu. Mnohdy si spekulanti na hypotéku pořizovali více domů v naději na růst cen nemovitostí. Vysoký rozsah hypoték nižší kategorie při nárůstu jejich ceny narazil na meze likvidity. A když to prasklo, vypukla krize důvěry. Ceny nemovitostí v Spojených státech klesají a tento pokles by se stal ještě razantnějším, kdyby banky začaly zástavy z nesplácených úvěrů hromadně prodávat. Aby předešly větším problémům, snaží se banky raději dohodnout s dlužníky na refinancování úvěru, odložení splátek atp.
Nabízí se i systémová úvaha, proč nebyly špatné půjčky včas indikovány. Nakažené finanční instituce mají snahu zbavit se problematických pohledávek a jejich prodej namixují v nesourodých balících. Tyto balíčky odkoupí specializované subjekty (SPV, hedgeové fondy) zakládané někdy samotnými investičními bankami. Klient ale v tomto případě ztrácí původní dlouhodobou vazbu na svého věřitele. Hodně hráčů drží po kratší dobu malé kousky ztrát a oddělí se tak vlastně nezdravě výnos od rizika. A bublina se nafukuje až k splasknutí. Má to i kriminální rozměr. V USA bylo zahájeno vyšetřování, zda banky nezamlčovaly informace o rizikových půjčkách, popř. nebyly zneužity informace z obchodního styku.
Ratingové agentury svým hodnocením často pomáhají šíření rizikových produktů (dluhové a úvěrové obligace, CBO a CLO). Společnosti pojišťující tento systém byly ratované na úrovni AAA, ale po té co utrpěly ztráty, rating se láme a některé firmy klesají až na CCC. Jak ratingové firmy, tak specielní entity zakládané k přenesení kreditního rizika mohou být dokonce v podezření na konflikt zájmů. Systém nakonec nepokrývá zvýšené riziko a tak dojde k poklesu množství poskytovaných půjček a růstu jejich ceny. Klesají zisky společností, a to nejen těch, které mají bezprostřední vztah k realitám. To vede k poklesu ceny akcií a z kapitálových bilancí mizí fiktivní stovky miliard.
Zatím by bylo předčasné ale i nezodpovědné děsit české občany, vkladatele i investory. O to důležitější je zvažovat celý tento kontext při diskusích o naší další hospodářské i zahraniční politice. A také o další podobě regulace na finančním trhu a jak se přitom vyhnout regulačním arbitrážím nebo únikům finančníků k mimobilančním obchodům. Ke korekcím trhu čas od času dochází. Ceny aktiv se prostě více či méně bolestně vyrovnají s realitou – a započne se tak nová fáze hospodářského cyklu. Jedni na takové korekci prodělají, jiní nikoliv. Země s dostatečnými vlastními zdroji jsou na tom lépe než ty, které jsou více propojené do světových finančních trhů. Pokud ale tyto trhy nebudou dlouhodobě akceptovat opatření centrálních bank a budou nakonec masověji ohroženy i vklady obyvatelstva, nastane nová situace. A spor pánů profesorů může získat velmi ošidné konsekvence.
Otázkou a nejen ekonomickou je, komu by byl vystaven za takové selhání sytému účet. České domácnosti jsou pořád ještě v srovnání s USA relativně málo zadlužené. Likvidity bylo dosud u nás dostatek, naopak byla sterilizována. V ČR není tolik rozvinutý sektor podílových fondů. České finanční instituce také nemají přímé expozice vůči americkým hypotékám. V každém případě ale vzrostou náklady na financování. 96% aktiv finančních institucí je také v ČR kontrolovaná zahraničním kapitálem. V EU je to jen 26% aktiv. I tento fakt stojí na zamyšlení přes povinný klid našich finančníků. Nestandardní operace mezi zahraničními matkami a českými dcerami jsou jistě předmětem zájmu odpovědných orgánů. Minimálně se to může dotknout politiky rozdělování dividend.
V tuto chvíli je obtížné říci, jak hluboká krize nás čeká. Mnohé indicie však svědčí o tom, že ze současných turbulencí se kapitálový trhy nijak brzy nezotaví. Současný vývoj na burzách je příležitostí k obecnějším úvahám o problémech globální ekonomiky a fungování trhů. Fungování akciových trhů má daleko k akademickým hypotézám o dokonale efektivním trhu, který okamžitě vstřebává veškeré veřejně dostupné informace. O to obtížnější je stanovit odpovídající mix monetární a fiskální politiky. Následovat pasivně trhy stejně jako podcenit potřebu adaptace v mikroekonomické sféře by bylo chybou. Centrální banky zřejmě nejsou s to vznikající krizi samy svými nástroji uspokojivě vyřešit. Rozhodně je to lepší téma než mediální spekulace, zda prezidentskou kampaň Klause financuje ČEZ a Švejnara ČSOB.