Spory mezi těmi, co se panicky uprchlíků bojí a těmi co je vítají jako bratry v nouzi nemusí být fatální. Levice vyjde z uprchlické krize sjednocená, pokud si uvědomí že imigrační a integrační politika musí věcně reagovat i na obavy lidí a bude respektovat vyváženost práv a povinností obou stran, běženců i domácího obyvatelstva.



V posledních dnech mnozí řeší, zda starou levici v postkomunistické Evropě s migrační krizí nezasáhla zvláštní konzervativní vlna s nostalgií po časech národních států. A vzhlížející se v jakémsi obranném reflexu v hnědnoucím korporativismu a skupinovém egoismu, dělící lidi na MY a ONI. Červnový eurobarometr skutečně dává Čechům v Evropě nejhorší vysvědčení z tolerance k cizincům a menšinám. Cítíme to i na levicovém voliči. Podle mne se ale levice u nás neštěpí fatálně na dominující xenofoby a osiřelé sluníčkáře
Evropská levice, jejíž jsme součástí, prostě obecně stojí před úkolem jak své solidární přístupy naplnit věcnými opatřeními, které dají odpověď zneklidněné veřejnosti. Té naší veřejnosti často chybí i objektivnější informace o menšinách a má labilnější hodnotové zakotvení. Přesto i tu platí heslo „Migration is not crime“ a i nadále má smysl iniciativa „No Fortress Europe“, Xenofobie a kulturní rasismus nejsou se skutečnou levicovostí slučitelné.

Je důležité si ale říci, jak migraci těchto rozměrů prakticky zvládnout. A zda jsou dostatečné regulační nástroje, které máme. Ona se totiž solidarita s uprchlíky musí obhájit před zpanikařenými občany, kteří zdaleka nejsou všichni nenapravitelnými xenofoby. Empatie k lidskému neštěstí se nedá nadekretovat - k té je třeba vést a měla by odpovídat i vlastní praktické sociální zkušenosti, jinak se těžko obhajuje.
Právní rámec je samozřejmě dán nastavením základních lidských práv a svobod, které by neměly být v žádném případě zpochybňovány. Status uprchlíka definuje již Ženevská konvence OSN z roku 1951 a Protokol z roku 1967. Také v ČR zaručuje ústavní pořádek svobodu pohybu a pobytu a zapovídá diskriminaci kvůli náboženství či původu. Praktická legislativa pro migranty (zákon o pobytu cizinců a asylový zákon) ale zdaleka v EU nezajišťuje stejný přístup k ochraně a přijímání uprchlíka.
Za nelegální je někdy označován vstup lidí bez dokumentů, jsou cejchováni jako desertéři a sociální turisté. Lidé bez uznaného statutu uprchlíka pak žijí přinejmenším ve vzduchoprázdnu Do rozporu s obecnými humánními principy se může dostávat praktikovaná návratová politika se seznamy tzv. bezpečných zemí (viz špatná situace uprchlíků v táborech v Turecku či Jordánsku kam mnozí migranti přichází nejdříve).
Chybí tu praktický režim dočasné ochrany (nenaplněná evropská směrnice z roku 2001), otázkou je, zda umožnit žadatelům o azyl vznést svoji žádost v jakékoliv zemi EU dle jejich volby. A vypořádat se musíme i s nebezpečím, že migrační krize bude využita k zdůvodnění silného nárůstu represivního aparátu a autoritářství v evropských zemích.

Německá Die Linke se tvrdě postavila vlně xenofobie ve své zemi už při vzniku hnutí PEGIDA. Ve svém prohlášení „Uprchlíci vítejte, boj neonacistům“ kritizuje zleva i vedení své země, když připomíná spoluodpovědnost za vývoj v bývalé Jugoslávii, ale i na Blízkém a Středním východě a severní Africe. Připomíná, že za své zbohatnutí vděčí Evropa zbídačení širokých vrstev obyvatelstva a proto volá po alternativní, skutečně humánní uprchlické politice.
Obdobné jsou postoje radikální levice v jiných zemích. Komunistická strana Francie se přidala k výzvě požadující po pařížské radnici, aby se postarala o uprchlíky, kteří se ve městě ocitli v bezútěšné situaci. Komunistická strana Rakouska kritizovala německou vládu za uzavření hranic. Podle jejich stanoviska rakouská hranice má zůstat otevřená potřebným a nenutí je vstupovat do život ohrožujících situací. Varuje před rasistickým davem, který je polem pro manipulaci a vymývání mozků.
Komunistické odbory v Řecku uspořádaly demonstraci na podporu uprchlíků. Demonstranti požadovali okamžité financování pomoci migrantům ze strany EU a OSN. Kyperský AKEL zašel v solidaritě s uprchlíky nejdál. Uspořádal festival solidarity, kde rozdával uprchlíkům humanitární dary, které byly shromážděny na základě sbírky.
V tomto duchu i radikálně levicová frakce GUE/NGL v Evropském parlamentu formuluje zásady alternativní migrační politiky založené na lidských právech a solidaritě. Imperiální politiku mocností označila evropská levice za hlavní příčinu krize. Dlouhodobým řešením je pak podle ní stabilizace dotčených zemí tak, aby jejich občané neměli důvod prchat. Pojmenovat imperiální kořeny současného exodu lidí třetího světa a pak je jako parazity jen tak naházet zpátky přes plot ale dost dobře nejde.

Proto se ani KSČM nevymyká solidárnímu přístupu levice k migrantům. Již v létě přijala stanovisko, ve kterém odmítá šíření xenofobie, ale zdůrazňuje rovnováhu solidarity a odpovědnosti. Nelze nevidět, že krize tohoto rozměru se dosavadními přístupy zvládnout nedá. Za důležitou proto KSČM označila pomoc běžencům už před branami EU a v samotné EU pak posoudit reálnou kapacitu pomoci a rozhodnout o ní s respektem k suverenitě členských zemí EU.
Každý členský stát EU by měl podle KSČM mít kompetenci určovat si vlastní migrační politiku, která bude přizpůsobena jeho absorpčním možnostem a schopnostem. Kritika opuštění metody konsenzu a nátlaku spojeného s použitím rozhodováním dle kvalifikované většiny směřuje především k precedenčnímu významu takového postupu, oslabujícího evropskou soudržnost..
Silová hra Bruselu může vést k dezintegraci EU a obnovení geopolitických her na bázi starých nacionálních řevnivostí. Spor o byrokratické kvóty je v podstatě zástupný, ale dochází při něm k ohýbání evropského rozhodování v neprospěch malých chudých států.
Na druhou stranu akcentujeme evropskou odpovědnost za ochranu společné vnější hranice EU. Logický požadavek je i podrobné vyhodnocení fungování a následná úprava tzv. Dublinského systému. I přes existenci evropských směrnic a nařízení jsou v azylovém řízení mezi jednotlivými členskými zeměmi stále velké mezery.

Připomínáme rovněž, že ti co přeci jen chtějí žít a pracovat v naší zemi, musí respektovat místní zákony a pravidla, mít úctu k jejím občanům a jejím zvyklostem. Budeme čelit i tomu, že migrační vlna bude v Evropě objektivně využívána ke snižování ceny pracovní síly. Připomeňme si napětí mezi starými a novými členskými zeměmi EU při vzniku společného trhu práce. Harmonická integrační politika, která po imigračním řízení musí následovat, prostě vyžaduje vyvážená práva a povinnosti obou stran.

publikováno na www.denikreferendum.cz