Pokračují vyjednávání o slovenské vládě. Vyzvednou nahnědlé volební výsledky samozvané mesiáše a nebo se v obraně před nárůstem xenofobie konečně obrátí praktická pozornost k sociální agendě ?




První březnovou sobotu proběhly na Slovensku parlamentní volby. Výsledkem je, že Robert Fico ztratil parlamentní většinu a dosáhl jedva 1/3 mandátů (v 150 členné Národní radě SR spadl z 85 na 49 křesel) A že v předvečer slovenského předsednictví EU bude problém sestavit nějakou slovenskou vládu, natož vládu proevropsky zaměřenou.
Dominantou slovenské politické scény byl dosud subjekt „SMER – sociálna demokracia“. Levicové uskupení, které od roku 1999 postupně pohltilo SDĹ a další levici. Gravitační pole SMERu působilo na ostatní levici opravdu silně. Na rozdíl od ČR se i díky tomu Komunistická strana Slovenska (v letech 2002-2006 ještě parlamentní strana), dostala jen na 0,6%. VZDOR- strana práce dokonce jen 0,1% a Strana zelených jen 0,7%.
SMER vyhrál volby v roce 2006 i v roce 2010. Když se proti vítěznému Ficovi spojila pravice pod vedením Ivety Radičové, dlouho to nevydrželo. Slovensko šlo na jaře 2012 k předčasným volbám. Suverénní výsledek 44% byl tehdy pro SMER vrchol. Zjevně od té doby už ale jeho pozice slábne. Své udělaly korupční aféry - v roce 2014 kvůli podezření padl předseda Národní rady SR Pavel Paška. Něco naznačila i prohra Fica v prezidentských volbách proti Andreji Kiškovi.
Fico se ujal vlády už v době, kdy Evropa mohla vykročit z finanční krize. Ekonomický růst, zahraniční investice (britská automobilka Jaguár Land Rover u Nitry), to vše přinášelo naději. Nabízelo se akcentovat témata školství a zdravotnictví v reakci na protesty zdravotníků a učitelů. Na Slovensku je také chronicky zanedbané téma regionální chudoby. Sociálně agenda a slib sociálních balíčků ale zapadly pod záměrným akcentováním migračního tématu.

Populistická sázka Fica na islamofobii vystrašené voliče krajní pravici zjevně neodtáhla. Měl tedy SMER v této věci ještě přidat a nebo tímto akcentem spíše voliče odradil ? Kancelář českého prezidenta přišla s hypotézou, že vzestup Kotleby zavinila „nepřátelská“, liberální média. Osobně bych místo dohnat a předehnat populisty raději viděl aby levice (nejen na Slovensku) řešila více sociální agendu. Rozpoutaných xenofobních nálad se těžko zbavuje a přesně do této situace se Slovensko po volbách posunulo.
Napodobování extrémistů je bohužel legitimizuje a zbytečně z nich vyrábí seriozního konkurenta. Jako Viktor Orbán už musí soutěžit s Jobbikem, tak Robertu Ficovi vyrostl konkurent v LSNS a SNS. Již v období 2006-2010 vládl Fico spolu s HZDS a se SNS, i když kontroverzní Vlado Mečiar či krajně nacionální Ján Slota se přímo do vlády nedostali. Nyní se do slovenského parlamentu SNS, vedená v současnosti Andrejem Dankem opět vrátila. V Německu podobně působí „Alternative fur Deutschland“ a Francouze straší „Fronte national“.
Slovenská SNS dnes není v Národní radě sama - obavy budí postup ještě extrémnější LSNS banskobystrického župana Mariana Kotleby, neskrývající svůj obdiv k časům slovenského štátu (svého času označil Slovenské národní povstání za puč na Tisův režim). Tito fašizující extrémisté dosáhli na 14 křesel a jejich působení už nelze banalizovat jako marginální. V živé paměti je jak samozvaný vůdce Kotleba chodil v černé uniformě podobné Hlinkově gardě a vykřikoval pozdrav „na stráž“.
Lze ocenit, že český prezident Miloš Zeman neváhal Mariána Kotlebu a jeho stranu po volbách označit za fašistické. Škoda jen, že stejně čitelný nedokázal být doma v ČŘ ve vztahu k šéfovi hnutí IvČRN Konvičkovi. Na Slovensku LSNS volilo přes 200 tisíc Slováků a mezi nimi hodně mladí voliči. Okouzlila je představa tvrdé ruky hájící bílé Slovensko ? Pro Kotletu jsou Romové v osadách na východě jenom parazité a ne plnoprávní občané.
Problémem Slovenska není jen slábnoucí kondice levice a nástup extrémistů. Je jím také letitá dezintegrace standardní pravice Naprosto propadla dzurindovská „Slovenská demokratická a křesťanská unie – Demokratická strana“. Tradiční konzervativní KDH po čtvrt století vypadlo z parlamentu. Leaderem pravice se stala „Svoboda a Solidarita“, strana kterou založil v roce 2009 ekonom Richard Sulík (má 21 křesel).Další pravicové uskupení „OĹANO“ (Obyčejní ludia a nezávisle osobnosti) vedené Igorem Matovičem má jen 19 křesel. Nový subjekt „Síeť“ (vedený bývalým členem KDH Rado Procházkou) zůstal hluboko za svým očekáváním . Trvalka slovenského parlamentu je šéf maďarského „Most –Hid“ Béla Bugár, o kterého může stát jak Robert Fico tak pravicové strany a drží tak možná v rukou klíč k budoucímu slovenskému vládnutí.

Neschopnost sestavit levicovou či pravicovou vládu může směřovat k předčasným volbám. Je tu ale možnost i širokých pravolevých koalic či vláda menšinová. Tichou podporu takové vládě už naznačila strana „Jsme rodina“, .konzervativní a populisticky protimigrační projekt, do kterého investoval svojský zbohatlík Boris Kolár. Možnosti stabilní dohody jsou omezené. Možné je, že premiérem nové nebude předseda SMER Robert Fico ale někdo jiný.
Vývoj ukáže, zda je reálné očekávat od země která má předsedat od července 2016 EU, stabilní vládnutí. V každém případě je poněkud nahnědlý volební výsledek ze Slovenska mementem. Ošidné je nejen napodobovat mesiáše co si hrají na ochránce národa, ale také zanedbat sociální agendu a dívat se pak jak strach a nouze z lidí xenofobní dav činí. Hnědnoucí mapa Evropu ukazuje potřebu mezinárodní antifašistické fronty, ale současně zdůrazňuje imperativ pro nejen slovenskou levici, aby začala pořádně dělat svoji práci

Publikováno na www.denikreferendum.cz