Poslední události v Polsku hraničí s ohrožením právního státu. Politické emoce mohou být různé a i u nás známe snahy po získávání pozornosti s pomocí opoziční obstrukce. Dovede si ale někdo v ČR představit, že při projednávání návrhu státního rozpočtu by se zabránilo přístupu parlamentní opozici i médiím? Takové kroky vystavují současné Polsko v Evropě do politického ofsajdu.


Minulý pátek 16. prosince došlo v polském Sejmu k událostem, které lze bez uzardění označit jako skluz k autoritářským pořádkům. Vládní strana PiS Jaroslawa Kaczynského se rozhodla, že se nebude již zdržovat diskusemi s parlamentní opozicí a vyloučila ji z parlamentní debaty. Nepřekvapí proto, že šéf PiS dostává na polských náměstích stále častěji přízvisko "kačer diktátor".
Vládní poslanci se minulý pátek zavřeli mimo jednací sál a tam sami mezi sebou bez hlasovacích přístrojů i bez médií rozhodli o tak závažném zákonu jako je návrh státního rozpočtu na rok 2017 a dalších zákonech. Na pokyn maršálka Sejmu parlamentní stráž protestující opoziční poslance zadržela za dveřmi.
Opozice označila takové jednání za nezákonné, požaduje svolání nové schůze Sejmu a nové věrohodné hlasování o rozpočtu.. V reakci na to se před Sejmem sešly tisíce lidí a blokovali budovu parlamentu, obležený parlament musely bránit policejní posily. Protesty probíhaly i před prezidentským palácem, kde manifestující žádali, aby prezident Duda zasáhl proti nedemokratickým postupům vládní PiS.

Autoritářská cesta

Použití síly vůči opozici i médiím nabudilo politické emoce, které vzkřísily jinak skomírající polskou opozici, sociální sítě s tímto tématem mobilizovaly občanskou veřejnost. Premiérka Szydlo, které se v noci podařilo za asistence policie opustit obléhaný parlament, zkritizovala opozici že nezodpovědně hraje na chaos v zemi a vyzvala ke klidu. Ministr vnitra Mariusz Blaszczak eskaloval situaci tím, že označil nepokoje za snahu nelegálně převzít moc. Šéf Evropské komise Donald Tusk mluví o ohrožení právního státu v Polsku.
Tato situace je už poměrně vážná. O polském přístupu k ústavním principům se už psalo dříve (v souvislostech s útoky na ústavní soud či na právo shromažďovací), Současná ultrakonzervativní polská scéna proslula i svým středověkým přístupem k právu na interupci.
Útočí na práci novinářů při informování o tom co se děje v parlamentu. Právo na informace se ponechá jen vybraným „prověřeným“ médiím. Tentokrát se ovšem útočí na samotnou podstatu parlamentní demokracii, na právo řádně zvolených poslanců diskutovat a hlasovat o návrzích zákonů. A nic na tom nemění kritika obstrukčních metod opozice. Vyloučit část poslanců z jednání je prostě nemyslitelné a je to skutečná facka právnímu státu.

Odpor občanů a nevstřícnost PiS

Při protestech se k parlamentní opozici (Občanská platforma) přidala i levicová strana Razem a další mimoparlamentní subjekty. Sjednocují je obavy z šovinistické a autoritářské cesty Polska za posledních 14 měsíců.
Paradoxem je, že krajně pravicová a antikomunistická současná vládní reprezentace, která je obdivovávána i českými konzervativci, se posouvá k metodám, které byly k vidění spíše před rokem 1989.
Dnešní absolutní vládce Polska Jaroslaw Kaczynski má tendenci rozhodovat mimo parlament a tak táhne Polsko v Evropě do politického ofsajdu. Zpochybnění zákonnosti v jednání parlamentu obnažuje stav věcí a vede k chaosu. Otázka nejbližších dní je, zda dokáže vládní PiS situaci přeci jen couvnout od konfrontace.
Zatím má svých 35% volebních preferencí, ale mohla by začít ztrácet. Deeskalace nynějšího horkého sporu by přitom sebrala i kritikům vítr z plachet. Ovšem společné vystoupení předsedy Kaczynského, premierky Szydlo a maršálka Sejmu Kuchcinského a Senátu Karciewského 21. prosince náznakem vstřícnosti k řešení nedávných faulů na parlamentní demokracii rozhodně nebylo.