Voličstvo rozhodlo jak rozhodlo. Levice v nastalé situaci nemůže očekávat zázrak. Spíš než vnitřní spory a boje potřebuje nyní reflexi a práci na své revitalizaci.



Šedesát procent oprávněných voličů rozhodlo o výsledcích letošních parlamentních voleb. A s tímto regulérně dosaženým výsledkem musíme nyní žít a nějak s ním pracovat. Je samozřejmě možné pokračovat v předvolebních sporech o to, kdo je nový mesiáš a kdo čisté zlo. Na dosaženém rozložení moci to ovšem příliš nezmění. Zvládnout další vývoj tedy předpokládá reflexi vzniklé situace
Zvolené strany se nyní snaží proměnit volební výsledek na ovládnutí konkrétních pozic. Toto současné povolební poziční klání připomíná šachovou partii, ovšem v herní situaci, kdy konkrétní převaha figur na šachovnici je zřejmá. Z herní tísně se těžko dostane ten, koho volič svým rozhodnutím o jeho figury z významné části připravil. Není to jen parlamentní levice, ale i antibabišovský blok pravicových stran na hraně volitelnosti.
Prvním tahem této partie je nepochybně příprava ustanovení sněmovny, ke kterému dojde 21. listopadu. Volební vítěz si řekl o ústavně významnou funkci předsedy sněmovny. Její význam je o to větší, že může mít vliv na další vývoj této hry. Předseda sněmovny totiž má v rukou případný třetí, poslední ústavní pokud o vytvoření vlády. První dva má v rukou současný prezident Zeman, který samozřejmě i přes pochybnosti o jeho kondici kalkuluje se svou volbou v lednu 2018.
Zvolit předsedu sněmovny z jiné strany by předpokládalo zablokovat zvolení návrhu z vítězného ANO a prosadit alternativu. To by se ovšem museli všichni ostatní o celém tom povolebním rozdělení pozic dohodnout a ne hrát u každé z nich jen každý na sebe. Snaha zablokovat ustavující schůzi sněmovny pod taktovkou „škůdce Kalouska“, který se do sněmovny málem nedostal, je pak už zcela mimo realitu.
Volba čtyřech nebo pěti místopředsedů sněmovny ze zbývajících osmi zvolených parlamentních stran a rozdělení parlamentních výborů také předpokládá dohodu. Požadavek paritního zastoupení je vyloučen a poměrné zastoupení je také rébus. Minimálně pro velké množství frakcí s malým počtem poslanců. Pouhý antibabiš jako jednotící prvek shody všech hráčů nefunguje minimálně proto, že ho zjevně neocení ani volič.

Tandem Zeman Babiš

Dalším tahem je krok prezidenta, který směřuje k ukončení vlády Bohuslava Sobotky. Dostat svého oponenta z exekutivní pozice je zjevně jeho sen, který se blíží naplnění. Hladké pověření volebního vítěze úkolem sestavit vládu to potvrzuje. Požadavek většinové podpory alespoň 101 hlasů nezazněl, protože ten by šance vzniku takové vlády výrazně zkomplikoval. V takové vládě pravicového oligarchy samozřejmě levice nemá co dělat, ale on se jí naštěstí nikdo na to taky neptá.
Andrej Babiš se netají tím, že Zemana záhy navštíví s návrhem menšinové vlády složené z jeho lidí a tzv. expertů. A bude hrát hru na to, že kdo takovou vládu nepodpoří, brání užitečné práci pro lidi. Prvním takovým lákadlem má být rozhodnutí o navýšení všech důchodů o fixní částku. Další má být odvrácení nebezpečí rozpočtového provizoria. Proti tomu může stát otázka opětného vydání Babiše trestnímu stíháni, to ovšem předpokládá novou žádost státních orgánů a její projednání imunitní výborem.
V případě komplikací s vyjednáním majority pro tuto vládu může vláda Andreje Babiš vládnout prostě bez důvěry. Ústavní „timing“ a případný druhý pokus hlídá prezident klidně až do své volby v lednu. A ten se netají tím, že i druhý pokus by dal Andreji Babišovi. Tedy na jedné straně se realizuje tandem Zeman Babiš, na druhé straně se strany s neuspokojivým volebním výsledkem dostávají do tlaku nových předčasných voleb.
Protože je zjevné, že tandem Zeman Babiš z této hry dostat nyní nejde, zbývá jen odpověď na to, zda vznikne vláda nestabilní, tedy že se přízrak předčasných voleb už na jaře 2018 poněkud oddálí. A nebo zda dojde k nějaké programové a poziční dohodě o vládnutí. Václav Klaus, obcházející jak pešek okolo a vzpomínající na časy opoziční smlouvy, dává tušit kam uvažování části elit může směřovat. Šach, mat. Divadlo na boj s establishmentem končí…
Levice v této situaci nemůže očekávat zázraky. Oslovit voliče, aby neutíkali po hnědé a dát šanci na revitalizaci české levice je důležitější. Aby ze strachu z budoucnosti ve světě globálního chaosu nevolili antibudoucnost. A řekněme si upřímně i to, že pokud by povolební spory uvnitř levice měly eskalovat, tak riziko nových voleb v řádu měsíců by pro takovou šanci na novou šachovou partii mohlo představovat zásadní překážku.