Jiří Havel (1957) trochu učí na Institutu ekonomických studií FSV. Občas něco napsal, ale žádná sláva. Kdysi byl předsedou FNM a místopředsedou vlády. Dnes je zaprodancem Bruselu. Zavilá pravice o něm tvrdí, že nezapře Komanče, a zastydlá levice vyčítá, že odporně načichl tržním imperialismem. Jiří Havel si z toho moc nedělá a nadále se tváří hloupě. Od socana se to dnes očekává, a tak nechce nikoho zklamat.
Symbolem doby se stal Internet. A na Internetu chat. Anonymní elektronické plkání o čemkoli vyplňuje čas osamělých dušiček a naplňuje je radostí za každého ňoumu, kterého se jim podařilo utřít. Duševní šrapnely létají sem tam a tam a sem. Anonymita umožňuje fantazírovat i o své vlastní osobě. Uhrovitá třináctka, která přetéká z bombarďáků, tu hraje sexbombu. Popelář si hraje na profesora medicíny a profesor ichtyologie se odreagovává pod maskou dlaždiče. V českých chatech také najdete extrémně vysokou koncentraci milionářů. Většinou mají problém s příčestím minulým a trojčlenkou.
I já občas zabloudím do chatu pod politickými články. Potřebuji zvědět, jak to vidí lid. Musím říci, že tam běží opravdu drsná zábava tvrdých mužů a ultraemancipovaných žen. Zpravidla neintelektuální debata připomíná box. Bum, bác, buch buch, rána na solar, levý hák, knokaut. Názory odsypávají, jak chumelenice. Tvrdost boje připomíná oduševnělý zápas příznivců Sparty a Baníku. Místo rozhodčího je tu cenzor. Občas něco zamázne, ale jinak pouští pěkně tvrdou hru.
Protože se lid nemůže po netu fackovat navzájem, trefuje se do idolů a idejí druhé strany. A tak třeba ti bystřejší zástupci pravice objevili, že Jiří Paroubek není jen obyčejný člověk, nýbrž jde o anatomicky vzácné Paroprase. Opakováním tohoto objevu nejméně stokrát každý den mu pak dodávají nezpochybnitelnou vědeckou prestiž. Paroubek je netovými intelektuály též opakovaně popravován, zabíjen, plynován, střílen, fackován, fuckován, bit, kopán, mrzačen, mučen, zapichován, popichován, mlet do jaternic, popliváván, ba mnohdy i poblit. Tyto výstupy jsou pak pravidelně přerušovány konstatováním, že voliči pravice jsou u nás vzdělanější než voliči levice. S ohledem na obsah netu k tomu mohu jen dodat, že to naše vzdělání tedy za moc nestojí.
Ani levicový lid se vědeckých kritik protivníků nevzdává. Jde na to jinak, proto tu chybí naivním pozorovatelem očekávané novotvary jako Topolprase nebo Topolbejk. Levice je taková nějaká poetičtější, a tak je tu jen Tupolánek, Tunelánek, Kopulánek, Pošukánek, Gulelánek, Lampasánek, Populánek, Talmalánek, Dalamánek, Olulánek, ODeSánek, Okopánek, Otec národa, Neotesánek, Topolsládek a Státník. Mezi vůbec nejodpornější činy internetové levice však patří opakování citátů premiéra Topolánka. Nevěřili byste, jaký úspěch mají třeba u izraelských badatelů citace s Osvětimskou lží a Nocí dlouhých nožů. Tradiční ohlas má i cincát: Kdybychom říkali, co budeme dělat, tak by nás lidi nevolili.
Delší čtení na internetovém chatu má za následek ztrátu sebekontroly. Nedávno jsem třeba i já souhlasně kliknul na sdělení, že Vlasta Hájková je Nána pitomá. Podvědomá reakce. Vím, že bych to dělat neměl, dáma se přece neuráží, i kdyby to stokrát byla pravda (těch kliků tam bylo fakt hodně). Ale co naplat, už jsem jako oni.
Ještě, že nakonec ty počítače vypneme, vyspíme se, jdeme zase do práce a jsme na sebe slušní. Hlavně, že se máme rádi.