Sobotka v. Topolánek: 5:0
Čtení v podrobných vládních materiálech reformy veřejných financí není složité. Není složité ani objevit, že reformní čísla jsou v hrubém protikladu k heslům, které reformní proroci opakují jako mantru. Klub S. K. Topolánek v sešívaných zelenomodročerných dresech se uvedl debaklem.
Premiér s vážnou tváří deklamuje o tom, že nemůžeme dále zadlužovat zemi. Měl by tedy vysvětlit, proč bude zadlužovat zemi stejně nebo ještě víc. Posuďte sami: průměrný schodek Sobotkových státních financí v letech 2004-2006 činil 66 miliard korun, průměrný schodek Topolánkových rozpočtů za roky 2008-10 bude činit 73 miliard. Tato čísla jsem důsledně vzal z Kalouskova vládního materiálu, jsou v metodice fiskálního cílení, aby mne snad někdo nenařkl z kreativního účetnictví. 1:0
Podrobnější analýzou zjistíme, že i ty plánované cifry Kalouskových rozpočtů plavou na vodě. Jsou do nich započítány škrty, které se nepodařilo specifikovat. Skoro patnáct miliard, které se mají škrtnout v sociální oblasti, se nepodařilo přes veškerou píli místopředsedy Nečase naplnit obsahem. Kromě toho se pan ministr Kalousek nechal slyšet, že ze státního rozpočtu samozřejmě nahradí výpadky příjmů, které v důsledku reformy vzniknou obcím a městům. Tuto samozřejmost v rozměru 10 miliard ovšem do reformních čísel zapomněl zahrnout. Schodek Topolánkova rozpočtu na rok 2010 se tedy posunul z inzerovaných 69 miliard na 94. To je už víc, než činí schválený letošní schodek. A to do představ ještě nezasáhly zájmové skupiny. Porcování mamutů, medvědů a morčat jistě leccos změní. S ohledem na charakter vládní většiny nelze mít ani nejmenší iluze. 2:0
K bezpečnému dosažení maastrichtského schodkového kritéria na úrovni 2,5 % HDP (proti tříprocentní hranici) chybí cifra kolem 40-60 miliard. Topolánkova vláda si tento zvládnutelný úkol komplikuje o dalších 50-70 miliard úbytku na straně rozpočtových příjmů. Tím řeší kvadraturu kruhu. Škrty na úrovni 120 miliard jsou už hodně drsné, to bychom si třeba platili u doktora až třetinu nákladů místo současného pojištění. Tlustého představa následného úbytku příjmů o dalších 100 (Kalousek tvrdí 140) miliard už je jen ryzí folklór. Mimochodem, citovaný vládní materiál nepočítá, že by snížení daní vyneslo na jejich zvýšeném výběru jedinou korunu. Tváří v tvář cifrám a administrativní zkušenosti pánové hodně rychle zapomněli na ústřední hesla své volební agitace. 3:0
Pokud chce někdo argumentovat, že Topolánek jen řeší minové pole zanechané minulými vládami, jde o úder pod pás. Sobotka platil dluhy bankovního socialismu zanechané Klausovými vládami jako mourovatý a problém ostatních výdajů měl úplně stejný rozměr. Grafy z roku 2003 mluví výmluvně. Zapomenutá Sobotkova reforma veřejných financí problém řešila a socdemácké vlády vždy naplnily kritéria konvergenčního programu. S impozantním předstihem. Efekty růstu se vracely ve snižování daní. První, kdo konvergenční program nesplní, je ale zase Topolánek. 4:0
Není bez zajímavosti si připomenout, že jen daňové úpravy let 2005/6 stály dnešní rozpočtové příjmy zhruba 60 miliard korun. Zlomyslný Sobotka tak snížením daní dokonale vysušil Topolánkův populistický rybník. 5:0
Premiér s vážnou tváří deklamuje o tom, že nemůžeme dále zadlužovat zemi. Měl by tedy vysvětlit, proč bude zadlužovat zemi stejně nebo ještě víc. Posuďte sami: průměrný schodek Sobotkových státních financí v letech 2004-2006 činil 66 miliard korun, průměrný schodek Topolánkových rozpočtů za roky 2008-10 bude činit 73 miliard. Tato čísla jsem důsledně vzal z Kalouskova vládního materiálu, jsou v metodice fiskálního cílení, aby mne snad někdo nenařkl z kreativního účetnictví. 1:0
Podrobnější analýzou zjistíme, že i ty plánované cifry Kalouskových rozpočtů plavou na vodě. Jsou do nich započítány škrty, které se nepodařilo specifikovat. Skoro patnáct miliard, které se mají škrtnout v sociální oblasti, se nepodařilo přes veškerou píli místopředsedy Nečase naplnit obsahem. Kromě toho se pan ministr Kalousek nechal slyšet, že ze státního rozpočtu samozřejmě nahradí výpadky příjmů, které v důsledku reformy vzniknou obcím a městům. Tuto samozřejmost v rozměru 10 miliard ovšem do reformních čísel zapomněl zahrnout. Schodek Topolánkova rozpočtu na rok 2010 se tedy posunul z inzerovaných 69 miliard na 94. To je už víc, než činí schválený letošní schodek. A to do představ ještě nezasáhly zájmové skupiny. Porcování mamutů, medvědů a morčat jistě leccos změní. S ohledem na charakter vládní většiny nelze mít ani nejmenší iluze. 2:0
K bezpečnému dosažení maastrichtského schodkového kritéria na úrovni 2,5 % HDP (proti tříprocentní hranici) chybí cifra kolem 40-60 miliard. Topolánkova vláda si tento zvládnutelný úkol komplikuje o dalších 50-70 miliard úbytku na straně rozpočtových příjmů. Tím řeší kvadraturu kruhu. Škrty na úrovni 120 miliard jsou už hodně drsné, to bychom si třeba platili u doktora až třetinu nákladů místo současného pojištění. Tlustého představa následného úbytku příjmů o dalších 100 (Kalousek tvrdí 140) miliard už je jen ryzí folklór. Mimochodem, citovaný vládní materiál nepočítá, že by snížení daní vyneslo na jejich zvýšeném výběru jedinou korunu. Tváří v tvář cifrám a administrativní zkušenosti pánové hodně rychle zapomněli na ústřední hesla své volební agitace. 3:0
Pokud chce někdo argumentovat, že Topolánek jen řeší minové pole zanechané minulými vládami, jde o úder pod pás. Sobotka platil dluhy bankovního socialismu zanechané Klausovými vládami jako mourovatý a problém ostatních výdajů měl úplně stejný rozměr. Grafy z roku 2003 mluví výmluvně. Zapomenutá Sobotkova reforma veřejných financí problém řešila a socdemácké vlády vždy naplnily kritéria konvergenčního programu. S impozantním předstihem. Efekty růstu se vracely ve snižování daní. První, kdo konvergenční program nesplní, je ale zase Topolánek. 4:0
Není bez zajímavosti si připomenout, že jen daňové úpravy let 2005/6 stály dnešní rozpočtové příjmy zhruba 60 miliard korun. Zlomyslný Sobotka tak snížením daní dokonale vysušil Topolánkův populistický rybník. 5:0