Ve svém minulém jednoduchém textíku jsem se pokusil vysvětlit svůj laický pohled na romskou otázku. Děkuji všem za připomínky i za věcné tóny diskuse. Ty byly velmi povzbudivé. Právě proto bych chtěl odpovědět na některé, které zazněly nejčastěji a nejnaléhavěji.

Napřed k jedné faktické poznámce z diskuse. Pan Stejskal nám připomenul, že šiřitelem tezí o rasové předurčenosti inteligence byl vydavatel Der Stürmer, Julius Streicher. Jeho vlastní inteligence však byla ubohá. Pro pořádek dodávám, že podle měření v době Norimberského procesu byla „hodnota“ jeho IQ 77. Nejchytřejší z norimberských obžalovaných byl finančník Hjalmar Schacht (s opravou na věk se blížil 150). Toho tribunál osvobodil. Podle měření Dr. Gilberta byl Göring v pořadí třetí (132). Hess dosáhl v opakovaném testu hodnoty kolem 120. Gilbertova knížka mne zaujala jako kluka, proto si ty hodnoty pamatuji dodnes.

Řada čtenářů namítá, že neříkám nic nového. To je samozřejmě pravda, my ekonomové jsme velmi málo invenční. Takový Adam Smith, který vyšel před 231 lety, nám přijde stále aktuální. Ale nešlo mi přece o to, říci něco úplně nového. Šlo mi o zformulování mého pohledu na tuto oblast. Jen primitivně říkám, že problém musíme řešit. A musíme ho řešit ze sobeckých důvodů většinové společnosti, nikoli kvůli krásným očím samotných Romů. Jinak za to řešení nebo neřešení právě většinová společnost zaplatí mnohem víc. A říkám, že to bude stát mnohem víc peněz, než by nám bylo milé, a že to potrvá dlouhé desítky let.

Jiní čtenáři po mně chtějí, abych nekecal a sám navrhl a prosadil konkrétní řešení. To bohužel in concreto nemohu. Nemám k tomu ani kvalifikaci, ani potřebný aparát. I pan profesor Gabal, který se jako sociolog problematikou profesionálně zabývá delší dobu, vám spoustu otázek neodpoví, a prohlásí zcela korektně, že patří do kompetence někoho jiného. Lidé, kteří mají na všechno recept hned, na sebe mnohdy prozrazují, že jen nemají představu o jeho hloubce. Takže nová koncepce je prací na pár let pro interdisciplinární tým včetně sociologů, odborníků na sociální práci, etnografů, pedagogů, ekonomů, personalistů a právníků. A Romů samotných, protože se to nedá dělat bez nich. Já v tomto týmu určitě nebudu, protože se profesně zabývám jinými věcmi. Přesto musím držet elementární kontakt s tím, co se v oblasti děje, protože na problém budu narážet i v dalších (svých) oblastech, a budu ho ze své pozice možná oponovat, poskytovat součinnost nebo k němu zaujímat prosté občanské stanovisko.

Čtenáři se domáhají toho, abych přiznal, že ani sociálně demokratické vlády problém efektivně neposunuly. To jsem v původním textu výslovně napsal. Úspěšná nebyla ani pravice ani levice. Naše liberální čekání na Godota selhalo. Integračně úspěšnější byl zřejmě předlistopadový režim. Pracovní povinnost a stíhání příživnictví, povinná školní docházka přinejmenším do těch zvláštních škol, dvouletá základní vojenská služba. To upevňovalo alespoň nějaké pracovní návyky a modely soužití s většinou.

Polistopadoví politici ovšem v podstatě plnili představu svých voličů. Dělat něco pro Romy je velmi nepopulární. Romů je z hlediska volebního efektu velmi málo. Volební účast je mizivá, část z nich nemá české nebo dokonce snad žádné občanství. Navíc je tu problém manipulace s romskými hlasy. Každý politik ví, že jeden získaný romský hlas znamená úbytek pěti hlasů ostatních. Silná slova vůči Romům naopak hlasy spolehlivě přinesou… Teze o kupování romských hlasů je tedy zavádějící. Proto se všechny strany v předvolebním období pozitivním zmínkám o řešení romské otázky úzkostlivě vyhýbají.

Řada čtenářů požaduje po společnosti, aby přinutila Romy dodržovat normy. To bude stačit. No, nebude. Bohužel, právo má své jasné meze. Represe vůči porušování norem je úspěšná jen tam, kde je porušování norem řídké. Trestný čin vraždy odsoudíte snadno, pokud je výjimečný. V podmínkách občanské války, kdy se sousedi vraždí na potkání, vám trestní zákoník moc nepomůže. Je-li někde porušování většinové etiky a práva příliš četné, represe nebude ani nemůže fungovat. Nebudete mít nikdy dost policajtů, svědků ani kriminálů. Nikdo tu kriminalitu nenahlásí, protože se bude bát. Musíte tedy hledat i jiné postupy.

Jiní lidé to vidí tak, že je potřeba sebrat dávky. Ty české dávky patří v mezinárodním srovnání k nejnižším v rámci EU. Ale i ti největší zastánci omezení dávek nemají jasno v tom, které dávky rušit. Třeba naše podpora v nezaměstnanosti je už dnes jednou z nejkratších v EU. Ale tu vyloučená skupina skoro nečerpá. K nároku na ni je nutno přijít o práci. O práci nemůže přijít, kdo ji neměl. Podobně nechceme sebrat důchody, nemocenskou a dětské přídavky. Ani současná, rádoby pravicová vláda nechce rušit zvýšený rodičovský příspěvek, navržený v pominutí mysli lidovcem Severou a podpořený kolektivní předvolební demencí poslanců všech stran… A ani to pitomé pastelkovné nezruší!

Ale i kdybyste zrušili úplně všechny dávky, toho, kdo nemá pracovní návyk a elementární kvalifikaci, stejně do práce nedostanete. Pouze ho posunete do větší bídy na straně jedné a do organizovaného zločinu na straně druhé. Ani jedno vám moc nepomůže. Chudák vás na koupališti nakazí žloutenkou a lotras vám cestou do špitálu sebere šrajtofli.

Také nápad vystěhovat neplatiče z bytů bez náhrady není bez vady. Kam půjdou? Skončí v beztak přeplněných bytech příbuzných a nakonec v nelegálních ghettech. To jsou místa, která na katastrální mapě neexistují, není tam tekoucí voda, kanalizace, elektřina. Je tam středověk. Koloběh bídy, z které není úniku. Doporučuji k exkurzi někde v okolí slovenského Telgártu.

Idea rozdávat sociální pomoc jen v naturální formě též není bez vady. Sama o sobě je naturální podoba dávek dražší o náklady distribuce. Neřeší drobnost, z čeho bude příjemce platit nájem, vodu, elektřinu, uhlí a plyn. Můžeme to samozřejmě platit za něj, no ale zase je to dražší o další práci úředníků. A příjemci mají navíc luxus, že za ně někdo chodí platit i ty složenky. Předností naturální podoby dávek je jen to, že mírně omezí počet žadatelů. Mají zřejmě smysl jen tam, kde jsou lidé opravdu dlouhodobě nezaměstnaní. Ty, kdo mají z ostudy kabát, to nezastaví, postihne to zase jen skutečné chudáky.

Nápady na zpřísnění režimu pro dlouhodobě nezaměstnané, kterými hýří čtenáři, se zdají být logické. Skutečností je, že už v současnosti mají úřady práce ale i sociální složky určité možnosti být přísnější. Tváří v tvář potenciální i otevřené agresivitě toho příliš nevyužívají. Nikomu se moc nechce udat nebo skřípnout souseda. Ruku na srdce, kolik těch zneužívačů dávek jste sami udali? Skutečnost, že dlouhodobě nezaměstnaným se neorganizuje denní režim, považuji za chybu deset let. Od té doby sice došlo k určitému zpřísnění, přesto na nás stále řada chytráků vyplazuje jazyk. Bere podporu a zároveň po Praze pod nějakou nálepkou třeba taxikaří. Kontrole se pak vykazuje fingovanou krátkodobou smlouvou.

Kolegové, kteří se zabývají sociální oblastí, argumentují tím, že buzerace je drahá, a také není příliš účinná. A pracovní povinnost pro flákače vede jen ke zvýšení počtu infarktů u těch, kdo to musí organizovat… Vzpomeňte, jak uklízeli mazáci na vojně. No neuklízeli, švejkovali a dělali ještě větší rambajs. Nejsem proti, ale pochybuji o velkém efektu. Ale možná by docela stačil i ten malý.. Nejúčinnější ale zároveň nejdražší je ta individuální sociální práce. Proto se má nasazovat tam, kde všechno ostatní selhalo. Máte snad pocit, že neselhalo?

Podle odhadů kolegy Gabala se exkluze (sociální vyloučení) zatím týká 60 – 80 tisíc Romů. To je ale méně než polovina odhadované Romské populace. Znamená to, že větší část Romů je více nebo méně integrovaná. O řadě z nich ostatně netušíme, že jsou Romové. Nedávno mi někdo vyprávěl o tom, že romský původ má třeba jeden špičkový lékař. Moc to nezdůrazňuje, myslí si prý, že v práci i v životě by to mělo být jedno. Kéž by měl pravdu.