Bruselská zášť
Nadávání na Brusel se stalo téměř národním sportem. Bývaly doby, kdy se nadávalo na agrárníky, pak na komunisty a na novodobé demokraty. Teď se nadává na Brusel. Trochu pozapomínáme na to, že Češi si všechno uvedené sami zvolili. Agrárníky volili za republiky, komunisty hned po válce, klausovce po listopadu atd. Hlasovali jsme i o Evropské unii. V demokratickém referendu, a to dopadlo jednoznačně. Brusel to vyhrál
Tak co nám braši vadí? Prý nám ten Brusel diktuje! Fuj! No to se nám nelíbí! Zapomínáme však, že před skutečným diktátem jsme stáli jen jednou. Podmínkou přijetí bylo akceptovat plné unijní znění práva. Bylo to buď a nebo. My tenkrát ten diktát přijali: Souhlasili jsme s tím, že naše právo přepíšeme tak, aby bylo méně zlodějny a bezpráví, a že proti chybě českého soudu je možno se odvolat k soudu evropskému. Leckdo tam už nad zvůlí českých byrokratů vyhrál.
Od té doby v Bruselu ale už vládneme sami. Když nějaký srab lže, že nám něco nařizuje Brusel, ať nás laskavě z toho nevynechává. Brusel jsme totiž my sami. S drtivou většinou rozhodnutí jsme my jako Česká republika výslovně souhlasili. Případů, kdy norma je přijata proti naší vůli, je minimum. Srabi, neschovávejte se nám za Brusel! A vy ostatní, překonejte svou lenost a najděte si laskavě, s čím která česká vláda vyslovila souhlas. Který pan ministr to doporučil. Budete dost překvapeni. Taky nezapomeňte, že drtivou většinu platného bruselského práva jste si odhlasovali vy sami. V tom referendu přece!
A prý nás ten Brusel stojí moc peněz! Strašný peníze! Vóóóbrovský peníze. Gigantický prachy. Naše těžce škvířené peníze!!! Ehm. Tak fajn. A víte vy vlastně kolik nás to stojí? Že ne? No tak já vám to spočítám. Je to totiž velice snadné.
Evropská unie nás Čechy dosud nestála ani korunu. Ani halíř. Prakticky od listopadu 1989 totiž dostává Česká republika pomoc z Evropské unie. Opravdu, každý rok. A téměř každý rok se pomoc zvyšovala. Dvacet let nepřetržitě tečou do České republiky peníze. A dalších pět let až do roku 2015 zaručeně potečou. Pokud nebudeme při vyjednávání o nové perspektivě netaktičtí jako současná česká vláda, měli bychom být čistým příjemcem nejméně do roku 2020.
Dvacet let dostáváme od EU nemalé peníze a dalších deset let je dostávat budeme. Evropská unie bude mít u nás třicet let předplaceno. Členství v EU ale přineslo oproti zmíněné finanční pomoci další, a to ještě vyšší příjmy, zejména investice ze zahraničí a zakázky. Zvýšilo naše mzdy a ceny aktiv. Ale to je jiná historie...
Dá se to shrnout: Teta Máňa dala Pepíčkovi dvacet tisíc na moped. Pepíček ale říká, že ta Máňa je stejně hrozná. Že mu, mrcha, nedala pět set tisíc na auto. Lidská hloupost je nevyčerpatelná.
Tak co nám braši vadí? Prý nám ten Brusel diktuje! Fuj! No to se nám nelíbí! Zapomínáme však, že před skutečným diktátem jsme stáli jen jednou. Podmínkou přijetí bylo akceptovat plné unijní znění práva. Bylo to buď a nebo. My tenkrát ten diktát přijali: Souhlasili jsme s tím, že naše právo přepíšeme tak, aby bylo méně zlodějny a bezpráví, a že proti chybě českého soudu je možno se odvolat k soudu evropskému. Leckdo tam už nad zvůlí českých byrokratů vyhrál.
Od té doby v Bruselu ale už vládneme sami. Když nějaký srab lže, že nám něco nařizuje Brusel, ať nás laskavě z toho nevynechává. Brusel jsme totiž my sami. S drtivou většinou rozhodnutí jsme my jako Česká republika výslovně souhlasili. Případů, kdy norma je přijata proti naší vůli, je minimum. Srabi, neschovávejte se nám za Brusel! A vy ostatní, překonejte svou lenost a najděte si laskavě, s čím která česká vláda vyslovila souhlas. Který pan ministr to doporučil. Budete dost překvapeni. Taky nezapomeňte, že drtivou většinu platného bruselského práva jste si odhlasovali vy sami. V tom referendu přece!
A prý nás ten Brusel stojí moc peněz! Strašný peníze! Vóóóbrovský peníze. Gigantický prachy. Naše těžce škvířené peníze!!! Ehm. Tak fajn. A víte vy vlastně kolik nás to stojí? Že ne? No tak já vám to spočítám. Je to totiž velice snadné.
Evropská unie nás Čechy dosud nestála ani korunu. Ani halíř. Prakticky od listopadu 1989 totiž dostává Česká republika pomoc z Evropské unie. Opravdu, každý rok. A téměř každý rok se pomoc zvyšovala. Dvacet let nepřetržitě tečou do České republiky peníze. A dalších pět let až do roku 2015 zaručeně potečou. Pokud nebudeme při vyjednávání o nové perspektivě netaktičtí jako současná česká vláda, měli bychom být čistým příjemcem nejméně do roku 2020.
Dvacet let dostáváme od EU nemalé peníze a dalších deset let je dostávat budeme. Evropská unie bude mít u nás třicet let předplaceno. Členství v EU ale přineslo oproti zmíněné finanční pomoci další, a to ještě vyšší příjmy, zejména investice ze zahraničí a zakázky. Zvýšilo naše mzdy a ceny aktiv. Ale to je jiná historie...
Dá se to shrnout: Teta Máňa dala Pepíčkovi dvacet tisíc na moped. Pepíček ale říká, že ta Máňa je stejně hrozná. Že mu, mrcha, nedala pět set tisíc na auto. Lidská hloupost je nevyčerpatelná.