Kolik stálo české předsednictví a v rámci něho audiovizuální služby, vím celou dobu. Věděli to i novináři. Vytruboval jsem to, když to bylo aktuální, na několika tiskových konferencích. Žurnalisti mne poslouchali apaticky, zívali, a pak ani nepípli. Jen s touhle písničkou vystoupil Kalousek, už je v čele hitparády. No řekněte, není to nespravedlivé?

Co říci k celé té kauze? Samozřejmě, že k tomu trousím nějaké ty sarkasmy, když už přece ty náklady kritizuji celé dva roky. Saša Vondra je politický oponent, mockrát mi nadzvednul mandle a mám asi dost jinou vizi zahraniční i obranné politiky. Kopanec do něho by mne měl těšit.

Jenže na druhé straně je spousta věcí, proč si Saši Vondry vážím. A nesmaže je ani současná aféra. Konečně musím poznamenat, že Alexandr Vondra není zloděj. Ani předložená fakta v daném případě o něčem podobném nesvědčí.

Skutečností je, že rozpočet předsednictví byl nadsazen od samého počátku. Vedla k tomu úřednická opatrnost, která v obavě budoucích škrtů raději přidává bohatou vatu. Nadsazený rozpočet však nebyl redukován, ale schválen. A schválený nadsazený rozpočet byl později ještě navýšen. Není známo, že by s tím rozpočtem nebo převody prostředků z resortů hlavnímu koordinátoru měl někdo ve vládě problém. Pro rozpočet, jeho navýšení a převody zjevně hlasovali i Topolánek, Kalousek, Schwarzenberg a Nečas.

Skutečností také je, že předsednictví nakonec zajišťovalo větší počet akcí, než se původně plánovalo. Zaráží nesporně, že dodavatel služeb za půl miliardy korun neprošel ani formálním výběrovým řízením. Jeho monopolní postavení bude terčem kritiky a jeho ceny a účtovaný rozsah služeb také. Vysoké ceny samy o sobě nejsou trestné. Trestný by byl neodvedený předmět fakturace. Prokázat to po dvou letech by ale nebylo jednoduché.

Z formálního hlediska má Vondra pravdu v tom, že účetní jednotkou byl Úřad vlády a nikoli jeho sekce. Podle zkušeností, které mám, mne dost překvapuje, že administrativa úřadu neprováděla hlubší kontrolu částek vynakládaných na předsednictví. Za mých dob se úředníci s místopředsedy vlády drze hrdlili i o desetitisíce korun. Za Topolánka byli proklatě velkorysejší.

To nic nemění na faktu, že rozpočet předsednictví Vondrova sekce předložila a formálně projevovala souhlas s fakturací služeb. Neplyne z toho, že povinností evropského místopředsedy vlády a jeho kabinetu bylo odškrtávat položky faktur. Čísi povinností v jeho sekci to ale bylo nebo mělo být. Z právního hlediska je přesto pozice dnešního ministra obrany asi obhajitelná. Zůstává nepochybně manažerská a politická odpovědnost. Ale ta je v rukou voliče.

PS. Vinit z aféry zloducha Kalouska není přesné. Z faktů, které zjistili ministerští analytici, by bylo vyčítáno odpovědným osobám nepodání oznámení jako trestný čin. Můžeme leda spekulovat, zdali to Kalouskovi udělalo radost.