Určitě nepatřím k obdivovatelům Václava Klause a jeho přítomnost na Pražském Hradě považuji za jednu z nejhrubších politických chyb novodobé sociální demokracie. Svůj názorový nesouhlas dávám najevo dost často, mnohdy silnými formulacemi. Přesto Václava Klause jako svého prezidenta respektuji. Součástí demokracie je i úcta k protivníkovi.

Každoroční udělování státních vyznamenání 28. října, doprovázené projevem prezidenta, vyvolává řadu otázek. Nakolik sám tento svátek, připomínající vznik jiné republiky než je ta, ve které žijeme, má nějaký smysl. Zda výběr vyznamenaných skutečně symbolizuje hierarchii našich dnešních hodnot či zda hlava státu volila ta správná slova pro tento den.

Sršatý komentátor Hospodářských novin Jindřich Šídlo na fejsbuku konstatoval, že letos to bylo "docela, tak nějak ok." Bylo.

Myslím, že ten svátek smysl má. Já si těch, kteří nasadili život za tuhle zemi, vážím. Smekám před těmi, kteří za tuto zemi trpěli, ba co víc, cítím i kousíček spoluviny. Jakkoli jsem v těch dobách buď nebyl na světě, nebo měl dětské starosti. A obdivuji krajany, kteří něco dokázali ve vědě, podnikání, sportu nebo umění.

Trpíme možná až nadměrným sebebičováním a mluvíme hodně o stinných stránkách naší historie. Avšak druhá světová válka nebo holocaust opravdu nebyly bezvýznamnými epizodami v rámci nezměrného utrpení, které Češi působili sudetským Němcům. Legionáři nejsou komickými postavami z cimrmanovské hry. Máme své hrdiny, své příklady, máme i nač být hrdí.

I letošní projev pana prezidenta vzbudil nějaké polemiky. Nicméně sváteční projev je jinou disciplínou, než vědecké pojednání, korektní právnické formulace nebo novinový komentář. V den národního svátku přirozeně vyzdvihujeme naše tradice, úctu k počinům předků, připomínáme to lepší v nás. Mluvíme o národu. Kdy jindy bychom to měli dělat?

Řekl bych, že projev pana prezidenta byl vstřícnější než jindy. Jistě bych nesdílel všechny jeho formulace. Ale prezidentský projev má také nést pečeť autorovy osobnosti. Nesl ji. Snaha o vyváženost byla patrná.

Skladba vyznamenaných od hrdinů odboje, přes oběti persekucí, po chlapce, který pro záchranu kamaráda obětoval vlastní život, až po mistry svých oborů, byla promyšlená. Prezident nemůže vyznamenat všechny. Ale jeho výběr stvrzuje hodnoty, které ctíme. Podnikatele Frolíka znám léta osobně, navštívil jsem i jeho úspěšný podnik. Určitě bych nevybral lépe. Profesor Kruliš Randa nám na Karlově univerzitě pomáhal osvojit si metody standardní ekonomie. Anglista Hilský v překladech Shakespeara posunul obzory moderní češtiny. Vladimír Renčín patří k symbolům národního humoru.

Bývá naším zvykem všecko ztrhat a pomluvit. Odpusťte mi, že to neudělám. 28. říjen nás má spojovat, nikoli rozdělovat. Stalo se. Přímo na Pražském Hradě jsem za povedený večer poděkoval kancléři Jiřímu Weiglovi i paní Livii Klausové.