Demokracie v současneli
To máte tak: Jak mohu ještě někdy něco věřit policii? Když naboural kmotr Janoušek, policii nevadilo, že byl ožralý. Nevadilo jí, že utíkal z místa činu. Nevadilo jí, že odmítl komunikaci s paní, jejíž auto poškodil. Nevadilo, že odmítl krevní zkoušku. Policii nevadilo, že Janoušek na tu paní najel autem. Ani nějak moc nevadilo, že ji tím autem úmyslně přejel! Vlastně tak moc nevadilo, že té paní způsobil vážné zranění. Policii nenapadlo, že by na Janouška mohla uvalit vazbu. Že by mu mohla zakázat telefonovat.
Jó, je pravda, že té přejeté paní policie velkoryse poskytla ochranu. Aby na tu paní prý někdo netlačil. Bóže, to je ale krávovina. Tak utíkající viník s dlouhými prsty vazbu nedostane, ale oběť, ta se musí hlídat. Bývaly nejúspěšnější fóry o policajtech. Dnes se jim už tolik nesmějeme, je to realita. Nesměju se vůbec, s hrůzou shlížím, jak se kálí na povinnost. Děs. Realita. Heslo pomáhat a chránit je, pravda, naplněno částečně. Někomu policie pomáhá. Někoho chrání.
Policajt by tuhle blbost ale jen tak snadno neudělal. Kdyby nad ním nebděl stejně demotivovaný státní zástupce. Policajti vědí, že je to všechno úplně jedno, jen musí napsat nějaký alibistický papír. Že je státní zástupci stejně přikryjí. Kdyby je nepřikryli, museli by státní zástupci víc pracovat. Proto státní tak často na práci dlabou. Jsou totiž nezávislí. Kálí-li na prácí, nemůže se jim fakticky nic stát. A v praxi, když „dělají“ pro obyčejného trapáka, se jim zpravidla taky nic nestane.
Vždycky jsem bránil demokracii. Strany. Politiky. Policii. Zástupce. Soudce. Dnes mi trochu schází argumenty. Co, hergot, říci ve chvíli, kdy spravedlnost musí zastupovat bulvár?
V příštích volbách nadělá štěstí ten, kdo bude volat po drsných nápravných mechanismech, nových kárných sborech s podílem veřejnosti, které budou úřední nepravost a šlendrián trestat šmahem. Mají ty „slušné“ strany dost nakvap. Nechá-li volič provětrat hnědé kabáty, bude pozdě.
PS. Opozici se dostalo soudního potvrzení, že u nás justiční mafie není. A naše místopředsedkyně zaplatila za takové nactiutrhání mastnou pokutu.
Jó, je pravda, že té přejeté paní policie velkoryse poskytla ochranu. Aby na tu paní prý někdo netlačil. Bóže, to je ale krávovina. Tak utíkající viník s dlouhými prsty vazbu nedostane, ale oběť, ta se musí hlídat. Bývaly nejúspěšnější fóry o policajtech. Dnes se jim už tolik nesmějeme, je to realita. Nesměju se vůbec, s hrůzou shlížím, jak se kálí na povinnost. Děs. Realita. Heslo pomáhat a chránit je, pravda, naplněno částečně. Někomu policie pomáhá. Někoho chrání.
Policajt by tuhle blbost ale jen tak snadno neudělal. Kdyby nad ním nebděl stejně demotivovaný státní zástupce. Policajti vědí, že je to všechno úplně jedno, jen musí napsat nějaký alibistický papír. Že je státní zástupci stejně přikryjí. Kdyby je nepřikryli, museli by státní zástupci víc pracovat. Proto státní tak často na práci dlabou. Jsou totiž nezávislí. Kálí-li na prácí, nemůže se jim fakticky nic stát. A v praxi, když „dělají“ pro obyčejného trapáka, se jim zpravidla taky nic nestane.
Vždycky jsem bránil demokracii. Strany. Politiky. Policii. Zástupce. Soudce. Dnes mi trochu schází argumenty. Co, hergot, říci ve chvíli, kdy spravedlnost musí zastupovat bulvár?
V příštích volbách nadělá štěstí ten, kdo bude volat po drsných nápravných mechanismech, nových kárných sborech s podílem veřejnosti, které budou úřední nepravost a šlendrián trestat šmahem. Mají ty „slušné“ strany dost nakvap. Nechá-li volič provětrat hnědé kabáty, bude pozdě.
PS. Opozici se dostalo soudního potvrzení, že u nás justiční mafie není. A naše místopředsedkyně zaplatila za takové nactiutrhání mastnou pokutu.