Když si rodiče básníka Seiferta vyměňovali dárky před svatbou, dala Seifertova maminka jeho tatínkovi stříbrný přívěsek s portrétem Karla Marxe. Sama dostala křížek, protože chodila ráda do kostela. Tatínek byl přesvědčený sociální demokrat a Marx patřil k jeho ikonám. Dojímá mne to. Snad i proto, že můj táta byl přesvědčený komunista, ale mou maminku si v padesátých letech vzal v kostele.

I mladý Seifert se stal členem sociální demokracie. V bouřlivých dobách dvacátých let odešel s její radikálnější částí do KSČ. Ale už v roce 1929 podepsal manifest sedmi proti Gottwaldovu vedení. Byl za to z KSČ vyloučen a vyhozen z práce. Od podzimu 1929 pracoval v deníku sociální demokracie Právo lidu a v roce 1930 se jako ztracený syn vrátil do Sociální demokracie.

V roce 1949 raději odešel do invalidního důchodu. Krátce na to, v roce 1950 začala kampaň proti jeho literárnímu dílu. V roce 1956 odvážně vystoupil na II. sjezdu českých spisovatelů proti totalitním praktikám a vysloužil si další vlnu nepřízně. V letech 68-69 se aktivně zapojil do demokratizačního procesu. Stal se předsedou rehabilitační komise Svazu čs. spisovatelů a v roce 1969 předsedou Svazu spisovatelů. Tento svaz byl o rok později normalizací rozehnán.

V červnu 1968 podepsal Seifert prohlášení třiceti kulturních a vědeckých osobností na podporu obnovující se sociální demokracie. Otevřeně kritizoval sovětskou okupaci a vysloužil si a to upozadění a publikační diskriminaci. Žil ve stálém kontaktu s domácí opozicí a v roce 1977 podepsal Chartu 77.

Seifert patří k největším básníkům dvacátého století. Když mu v roce 1984 byla udělena Nobelova cenu za literaturu, poznamenal skromně, že to chápe jako ocenění celé své generace české poezie. Je asi těžké rozhodnout, kdo byl větším básníkem, zdali Seifert, Holan, Halas nebo Nezval. Přesto víme, že ta Nobelova cena našla nejlepšího adresáta. Člověka, který v životě jistě také zakolísal, ale vždy v sobě našel pevnou mravní sílu znovu se postavit zlu a utrpení.

2. dubna byla Jaroslavu Seifertovi prokázána zatím poslední pocta. Byl vyznamenán plaketou Vlastimila Tusara ke 130 výročí existence české sociální demokracie. Oceněn převzala básníkova dcera, paní Jana Seifertová. Dlouhotrvající potlesk pak ocenil i to, že sama paní Jana je aktivní členkou sociální demokracie od roku 1990.

Největší poctu Jaroslavu Seifertovi vzdáte samozřejmě tím, když otevřete jeho knížky. Doporučuji vám knihu jeho vzpomínek Všechny krásy světa. Najdete tam také vysvětlení, proč byl Seifert sociálním demokratem.