Mám pochybnosti o tom, zdali vojensko diplomatická zápletka Británie a Iránu má jiné než špatné řešení. Co se vlastně stalo? Podle iránské strany pronikla britská námořní hlídka asi 0,5 km do iránských výsostných vod, podle britské strany od nich byla vzdálena dobré tři kilometry. Čtvrt námořní míle přinejmenším svědčí o malé toleranci.

Problém je to, že Irán teď drží britské námořníky v zajetí, a z celého případu má vděčné téma. Ortodoxní islamisté na domácí půdě ztratili dost popularity a zahraničně politická témata jim pomáhají obnovit svou pozici doma i v radikálním islámském světě. Zajetí „bílých“ námořníků komusi dává aureolu hrdiny, ať už to ve skutečnosti bylo, jak to bylo.

Britská ani iránská námořní moc nemohou přiznat navigační pochybení. Že by selhala satelitní navigace, to je opravdu silný tabák nejen pro námořní lordy, ale i pro ty, kdo mají navigaci v osobním autě. Námořníky kontrolovaná loď byla zakotvena, což vylučuje možnost, že by mohla i s námořníky ze zaměřené pozice uplavat. Zadržení námořníků Brity pěkně míchá, je přece jasné, že nikam nevnikli, a i kdyby snad vnikli do iránských vod, nebylo by to úmyslně. S dvěma nafukovacími čluny taky neohrožovali cizí stát..

Faktem je, že bílý sáhib bude asi muset o propuštění zajatců poprosit. Jakékoli prodlení v tomto směru je, bohužel, vodou na iránský politický mlýn. Americký prezident Bush i další političtí lídři přispěchali s výzvou k propuštění Britů. Je to jistě nutná póza pro veřejné mínění. Islamistické divochy to ale utvrdí v mínění, kdo je jejich hrdina, odvážně tísnící angloamerické Supermany. Uklidnit může to, že o moc hůř už být nemůže.

Není jistě technicky problém rozbombardovat třeba celé perské loďstvo, ale zase to jen upevní pozici Iránu. A zdraží ropu. Britům asi nezbývá než kousnout do hodně kyselého jablíčka. Urovnat spor nemastným prohlášením, že si sice nejsou vědomi žádného přestupku proti iránské svrchovanosti, nicméně za případné, byť zcela nepravděpodobné a neúmyslné narušení hranice, se stejně tak nějak, teda jen trošičku, omlouvají. Brrr… Noviny k tomu ovšem s krvežíznivou ironií napíší, že skutečnosti byli na druhé straně hranice jasně Iránci, takže děla nejbližší bojové lodi je měla rozstřílet na maděru. Že na ně měli vlítnout.

Patnáct námořníků je nutno dostat domů. Za ponižující dohodu s Iránem však Blaira nikdo nepochválí. K hubené politické satisfakci potřebuje nějak říci, že Irán k vydání námořníků vlastně donutil. V Teheránu se naivně radují a hází šutry na ambasádu „nepřítele,“ v Londýně skřípou zuby. Všechna řešení jsou špatná. Odpovědná politika ale není pro furianty.