Svět bez daní
Moderní politika se zrodila ve francouzské revoluci. Dělení na levici a pravici vzniklo v Konventu. Nalevo seděli liberálové. Jejich heslem bylo slavné „rovnost, volnost, bratrství.“ Dali lidem formální rovnost zrušením feudálních výsad a povinností. Lidé byli stejní před zákonem. K ekonomické rovnosti měla vést dědická daň, která omezovala dědičnou majetkovou diferenciaci.
Adam Smith, klasik uznávaný levicí i pravicí, měl za to, že stát má ochránit zemi zvnějšku, a má proto financovat armádu. Má dát jasná pravidla v zákonech a dbát na jejich dodržování, tedy má zabezpečit právo, jeho výkon a vnitřní bezpečnost. Konečně má stát udržovat komunikace, potřebné ke svobodnému obchodu. K tomu jest nutno vybírat daně.
Svoboda ale vedla k majetkové diferenciaci. Feudální komunita měla vestavěné sociální mechanismy. V součinnosti obce a feudála se starala s o své chudé a siroty. Kolonie svobodných dělníků nic takového neměla. Ztráta zaměstnání, krize podnikatele nebo odvětví měla fatální důsledky. Středověký tovaryš ovládal celý výrobní postup, mohl se osamostatnit. Nekvalifikovaný tovární dělník znal jen dílčí úkony a k podnikání mu chyběl kapitál. Pohyboval se v kruhu chudoby, který Malthus nebo Mill pokládali za nezbytný. Mzda byla podle nich v zásadě určena minimem k přežití rodiny. Masa nevzdělaných a nekvalifikovaných byla fakticky nesvobodná a vystavená riziku.
Koncem devatenáctého století vznikaly základy sociálního státu. Každý pracující měl mít stanovena práva a měl být pojištěn pro případ úrazu, nemoci, ztráty zaměstnání, ztráty živitele rodiny a měl mít zajištěn příjem ve stáří. Dítě mělo dostat základní školní vzdělání. Většinu těchto úloh plnil veřejný sektor nebo samotný stát. Současný sociální stát je dědicem těchto představ. Je financován z daní a obdobných pojistných odvodů.
Spor o velikost daní je sporem o úlohu státu. Británie třicátých let ušetřila na daních. Když Chamberlain podepisoval Mnichovskou dohodu, věděl, že nemá volbu. Neměl díky daňovým pacifistům k válce potřebnou pozemní armádu a neměl ji čím vyzbrojit. Když Churchill žádal Roosevelta o pomoc v dodávkách zbraní, neměl americký prezident co dodat. I USA léta šetřily na zbrojení. Nacismus byl poražen poté, co obě země bez ohledu na náklady a daně vybudovaly válečný průmysl.
Neplatit daně je snem všech. Ačkoli to v Čechách mnozí uskutečnili jen na základě osobní statečnosti v porušování zákona, my bojácní bychom tak rádi činili bez hrozby kriminálu. Protože máme matné ponětí, že státní příjmy by měly korespondovat s výdaji, zvažme redukci státních výdajů.
Největší výdajovou položkou jsou důchody. „Vyhubením“ důchodců bychom ušetřili pomalu čtvrtinu na daních a pseudopojistném. Proti hubení důchodců jsou však zejména důchodci, potenciální důchodci a kdejaké humanitární organizace. Může nás aspoň těšit, že naše důchody jsou jedny z nejnižších v Evropě.
Neoliberální proroci navrhují, by důchodce stát odvrhl. Každý se má pojistit sám u soukromníka. Pětina až polovina populace se potom nepojistí v optimistické finanční naději, že se důchodu nedožije. „Humanistům“ vyspělých zemí pak zase vadí, že starší lidé žebrají. Stejně jim dají nějaké minimum. Pokud těm pojištěným jejich pojišťovna zkrachuje, chtějí náhradu po státu. Klienty zkrachovalých bank a pojišťoven státy vždy odškodňují, protože křičí a ohrožují volební výsledky. Historická zkušenost Evropy učí, že neplatit „daně“ důchodcům je dražším řešením.
Asi pětina daní by se dala ušetřit zrušením zdravotnictví. Není nutno rušit úplně, stačí když si každý platí péči sám, ať už v pojišťovně nebo ordinaci. Ušetříte na daních, ale zaplatíte víc. Funguje to v USA, je to pětkrát dražší než náš felčar. USA má proti nám dvojnásobnou dětskou úmrtnost. Pětina lidí je nepojištěna, další část má skromné pojištění… Trh je tu netransparentní, nerozumíte tomu, co kupujete. I nejhloupější pojišťovna má proti vám lepší ponětí o cenách operací dvanácterníků či prostat. Dosáhne též množstevní slevy, což je pro nás, s omezeným počtem dvanácterníků, nemožné.
A dalo by se rušit dál. Sedmina daní by třeba zmizela zrušením bezplatné školní docházky. Nepřipadá v úvahu, porušili bychom kdejaký mezinárodní závazek. Může nás těšit, že školství je aspoň hluboce podfinancované. Desetina daní se dá ušetřit zrušením výstavby a údržby silnic, desetina na postižených, dětech a jiných „sockách“…
Lord Keynes pravil, že v dlouhém období není jiné jistoty než smrt a daně. To první Vám nepřeji. Druhé je o chlup příjemnější.
Psáno pro server Peníze.cz
Adam Smith, klasik uznávaný levicí i pravicí, měl za to, že stát má ochránit zemi zvnějšku, a má proto financovat armádu. Má dát jasná pravidla v zákonech a dbát na jejich dodržování, tedy má zabezpečit právo, jeho výkon a vnitřní bezpečnost. Konečně má stát udržovat komunikace, potřebné ke svobodnému obchodu. K tomu jest nutno vybírat daně.
Svoboda ale vedla k majetkové diferenciaci. Feudální komunita měla vestavěné sociální mechanismy. V součinnosti obce a feudála se starala s o své chudé a siroty. Kolonie svobodných dělníků nic takového neměla. Ztráta zaměstnání, krize podnikatele nebo odvětví měla fatální důsledky. Středověký tovaryš ovládal celý výrobní postup, mohl se osamostatnit. Nekvalifikovaný tovární dělník znal jen dílčí úkony a k podnikání mu chyběl kapitál. Pohyboval se v kruhu chudoby, který Malthus nebo Mill pokládali za nezbytný. Mzda byla podle nich v zásadě určena minimem k přežití rodiny. Masa nevzdělaných a nekvalifikovaných byla fakticky nesvobodná a vystavená riziku.
Koncem devatenáctého století vznikaly základy sociálního státu. Každý pracující měl mít stanovena práva a měl být pojištěn pro případ úrazu, nemoci, ztráty zaměstnání, ztráty živitele rodiny a měl mít zajištěn příjem ve stáří. Dítě mělo dostat základní školní vzdělání. Většinu těchto úloh plnil veřejný sektor nebo samotný stát. Současný sociální stát je dědicem těchto představ. Je financován z daní a obdobných pojistných odvodů.
Spor o velikost daní je sporem o úlohu státu. Británie třicátých let ušetřila na daních. Když Chamberlain podepisoval Mnichovskou dohodu, věděl, že nemá volbu. Neměl díky daňovým pacifistům k válce potřebnou pozemní armádu a neměl ji čím vyzbrojit. Když Churchill žádal Roosevelta o pomoc v dodávkách zbraní, neměl americký prezident co dodat. I USA léta šetřily na zbrojení. Nacismus byl poražen poté, co obě země bez ohledu na náklady a daně vybudovaly válečný průmysl.
Neplatit daně je snem všech. Ačkoli to v Čechách mnozí uskutečnili jen na základě osobní statečnosti v porušování zákona, my bojácní bychom tak rádi činili bez hrozby kriminálu. Protože máme matné ponětí, že státní příjmy by měly korespondovat s výdaji, zvažme redukci státních výdajů.
Největší výdajovou položkou jsou důchody. „Vyhubením“ důchodců bychom ušetřili pomalu čtvrtinu na daních a pseudopojistném. Proti hubení důchodců jsou však zejména důchodci, potenciální důchodci a kdejaké humanitární organizace. Může nás aspoň těšit, že naše důchody jsou jedny z nejnižších v Evropě.
Neoliberální proroci navrhují, by důchodce stát odvrhl. Každý se má pojistit sám u soukromníka. Pětina až polovina populace se potom nepojistí v optimistické finanční naději, že se důchodu nedožije. „Humanistům“ vyspělých zemí pak zase vadí, že starší lidé žebrají. Stejně jim dají nějaké minimum. Pokud těm pojištěným jejich pojišťovna zkrachuje, chtějí náhradu po státu. Klienty zkrachovalých bank a pojišťoven státy vždy odškodňují, protože křičí a ohrožují volební výsledky. Historická zkušenost Evropy učí, že neplatit „daně“ důchodcům je dražším řešením.
Asi pětina daní by se dala ušetřit zrušením zdravotnictví. Není nutno rušit úplně, stačí když si každý platí péči sám, ať už v pojišťovně nebo ordinaci. Ušetříte na daních, ale zaplatíte víc. Funguje to v USA, je to pětkrát dražší než náš felčar. USA má proti nám dvojnásobnou dětskou úmrtnost. Pětina lidí je nepojištěna, další část má skromné pojištění… Trh je tu netransparentní, nerozumíte tomu, co kupujete. I nejhloupější pojišťovna má proti vám lepší ponětí o cenách operací dvanácterníků či prostat. Dosáhne též množstevní slevy, což je pro nás, s omezeným počtem dvanácterníků, nemožné.
A dalo by se rušit dál. Sedmina daní by třeba zmizela zrušením bezplatné školní docházky. Nepřipadá v úvahu, porušili bychom kdejaký mezinárodní závazek. Může nás těšit, že školství je aspoň hluboce podfinancované. Desetina daní se dá ušetřit zrušením výstavby a údržby silnic, desetina na postižených, dětech a jiných „sockách“…
Lord Keynes pravil, že v dlouhém období není jiné jistoty než smrt a daně. To první Vám nepřeji. Druhé je o chlup příjemnější.
Psáno pro server Peníze.cz