Zhořklá právní Plzeň
Když se Ondřej Liška ohradil vůči výtce Práva, že před rokem zrušil na radu expertů omezení doktorského studia na právnické fakultě v Plzni, musím potvrdit jeho alibi. A musím k tomu přiznat to, že já jsem se tehdy plzeňské fakulty dokonce veřejně zastal. Ani já, ani tehdejší ministr školství jsme netušili, že by problém mohl být mnohem hlubší, než vypovídaly zjištěné skutečnosti.
Má osobní zkušenost s fakultou byla do té doby dobrá. Na fakultě pracovali experti z oblasti obchodního, občanského a ústavního práva, kteří tvořili oborové špičky. Vystudoval tam při práci můj pologeniální kolega matfyzák, který se pět a půl roku určitě neflákal. Vznikl tam možná kontroverzní, ale nepochybně pozoruhodný návrh občanského zákoníku. Vlastně největší české právní dílo desetiletí.
Byl jsem přesvědčen, že roztržití vědci jen špatně vykázali kolonky výzkumu a mají nějaký ten binec v evidenci. To při platech technického personálu fakult a jeho poddimenzovanosti nebývá zas takovou výjimkou. No bóže, tak to opraví a doplní ten výzkum, který mají impozantní. Ani ve snu by mne tenkrát nenapadli turbostudenti, "dětinské" opisovací podvody a doktoráty na počkání.
Na celém problému je nejstrašnější ta jeho hloubka. V chrámu právní vědy, kterým je fakulta, se zřejmě "obchodovalo" s přijímáním, zkouškami, tituly... Falešné akademické pocty neváhaly přijmout veřejně činné osoby, a když se na nesrovnalosti přišlo, ještě se dodnes arogantně hájí, namísto aby chodily kanalizací... Klesli jsme hlouběji než nejhlouběji.
Proč včas nezasáhla Akreditační komise Ministerstva školství, ptají se mnozí a rychle soudí její představitele. Jenže Akreditační komise a její odborné složky jsou ve skutečnosti sborem amatérů. Drtivá většina expertů tu pracuje zcela zdarma, to není placená školní superinspekce. Experti mají zvučná jména, ale něčím se musí na slušné odborné úrovni živit. Jednou, dvakrát za měsíc se ve svém volném čase zabývají řízením vysokých škol ve svém oboru. Teoreticky mají vysoké pravomoci, reálně však musejí plně prokázat svou pravdu a nést za ni odpovědnost.
Na křiku za zrušení plzeňských práv se určitě dá politicky vydělat. Radikálním stanoviskům se tleská, vzpomeňte, že Čunkovi k popularitě stačilo pár silných slov. Přesto Akreditační komise koná vcelku rozumně. Odebrání rigorózních řízení a zastavení přijímání do postgraduálního studia jsou prvními kroky, u kterých nemusí zůstat. Lze si jistě představit tvrdší opatření, ale ta zůstávají v záloze. Mimo jiné proto, že nejsou tak snadná a spravedlivá. Nelze se třeba kolektivním trestem dotknout tisícovky studentů, kterým nikdo neprokázal vinu... Skuteční viníci "elegantně" zmizeli.
Ačkoli je nově zvolený děkan fakulty Jiří Pospíšil mým politickým oponentem, vážím si jeho snahy očistit fakultu a vrátit jí poctivou, odborně respektovanou tvář. Pokud snad existuje něco, čím bych mohl v jeho úsilí o znovuzískání akademické cti pomoci, jsem samozřejmě připraven to udělat.
Má osobní zkušenost s fakultou byla do té doby dobrá. Na fakultě pracovali experti z oblasti obchodního, občanského a ústavního práva, kteří tvořili oborové špičky. Vystudoval tam při práci můj pologeniální kolega matfyzák, který se pět a půl roku určitě neflákal. Vznikl tam možná kontroverzní, ale nepochybně pozoruhodný návrh občanského zákoníku. Vlastně největší české právní dílo desetiletí.
Byl jsem přesvědčen, že roztržití vědci jen špatně vykázali kolonky výzkumu a mají nějaký ten binec v evidenci. To při platech technického personálu fakult a jeho poddimenzovanosti nebývá zas takovou výjimkou. No bóže, tak to opraví a doplní ten výzkum, který mají impozantní. Ani ve snu by mne tenkrát nenapadli turbostudenti, "dětinské" opisovací podvody a doktoráty na počkání.
Na celém problému je nejstrašnější ta jeho hloubka. V chrámu právní vědy, kterým je fakulta, se zřejmě "obchodovalo" s přijímáním, zkouškami, tituly... Falešné akademické pocty neváhaly přijmout veřejně činné osoby, a když se na nesrovnalosti přišlo, ještě se dodnes arogantně hájí, namísto aby chodily kanalizací... Klesli jsme hlouběji než nejhlouběji.
Proč včas nezasáhla Akreditační komise Ministerstva školství, ptají se mnozí a rychle soudí její představitele. Jenže Akreditační komise a její odborné složky jsou ve skutečnosti sborem amatérů. Drtivá většina expertů tu pracuje zcela zdarma, to není placená školní superinspekce. Experti mají zvučná jména, ale něčím se musí na slušné odborné úrovni živit. Jednou, dvakrát za měsíc se ve svém volném čase zabývají řízením vysokých škol ve svém oboru. Teoreticky mají vysoké pravomoci, reálně však musejí plně prokázat svou pravdu a nést za ni odpovědnost.
Na křiku za zrušení plzeňských práv se určitě dá politicky vydělat. Radikálním stanoviskům se tleská, vzpomeňte, že Čunkovi k popularitě stačilo pár silných slov. Přesto Akreditační komise koná vcelku rozumně. Odebrání rigorózních řízení a zastavení přijímání do postgraduálního studia jsou prvními kroky, u kterých nemusí zůstat. Lze si jistě představit tvrdší opatření, ale ta zůstávají v záloze. Mimo jiné proto, že nejsou tak snadná a spravedlivá. Nelze se třeba kolektivním trestem dotknout tisícovky studentů, kterým nikdo neprokázal vinu... Skuteční viníci "elegantně" zmizeli.
Ačkoli je nově zvolený děkan fakulty Jiří Pospíšil mým politickým oponentem, vážím si jeho snahy očistit fakultu a vrátit jí poctivou, odborně respektovanou tvář. Pokud snad existuje něco, čím bych mohl v jeho úsilí o znovuzískání akademické cti pomoci, jsem samozřejmě připraven to udělat.