Prezident USA se nepohybuje po světě jen tak. Nemůže volně pobíhat. Lítat, kde ho napadne. Jezdí tam, kde od partnerů něco potřebuje. Od nás chce radar. Veliký, převeliký.

Nejsem člověk zavilý. Mockrát v životě jsem se spletl. A spálil. Od té doby mám nerad definitivní stanoviska daná předem. Nejsem proto zarytý radarobijec ani radaromilec. Čekám, až dostanu argumenty pro to či ono rozhodnutí. Těch argumentů moc nepadlo. Je to stále jen Baník nebo Sparta. A Baník! Aby Pražáci za..trolený měli vztek!

Mohu však říci jediné: Ti, co radar chtějí, dělají svou práci katastrofálně špatně. Vlastně to sabotují. Jejich argumentace je dětinská, nepřesvědčuje a naopak lacino nahrává na smeče odpůrcům. Místopředseda vlády Radar Ou Vondra prohlásil, že bez radaru nám hrozí znovuzavedení základní vojenské služby. Od té doby se národ baví představou pluků záklaďáků, vybavených síťkami na motýly, do nichž na slovenské hranici zručně lapají iránské jaderné rakety.

Korunu nasadil věci dvojitý předseda Topolánek, který v dané souvislosti citoval Franklina, že kdo se pro svou bezpečnost vzdává svobody, nezaslouží si svobodu ani bezpečnost. Od té chvíle nemohu usnout. Zmítám se obavou o neutrální země jako jsou Švýcarsko, Švédsko a Rakousko. Ty zřejmě bez radarů na vlastním území bídně zahynou. Nebo budou uboze živořit jako dosud.

Kdyby naši představitelé alespoň trochu mysleli, užívali by radarofilní argumenty jiných intelektuálních kalibrů. Třeba takový britský pacifismus třicátých let dovedl impérium téměř k likvidaci armády. Evropská Británie měla koncem třicátých let mnohem menší armádu než naše Československo. Právě její naprostá vojenská nemohoucnost ji dovedla v roce 1938 k potupnému podpisu mnichovské kapitulace, kterou nás vydala Hitlerovým plynovým komorám. Bez ohledu na platné smluvní závazky.

Je-li radar součástí nějaké obrany v rámci NATO a EU, pak bychom za oběť, že si šedesát kilometrů od hlavního města vybudujeme jasný cíl taktických útoků, měli žádat odpovídající garance a kompenzace. Minimálně toleranci snížení našich vlastních vojenských nákladů a ochranu před taktickým úderem. A třeba větší podíl na obranném výzkumu a výchově expertů. My nežádáme nic. Ještě se dětinsky chlubíme, že nás samotné radar nebude stát tak moc…

Smutnou pravdou je, že přes všechna intelektuálská cvrlikání o věčném míru stále vítězí ten, kdo má větší vojenskou sílu. Uvědomujeme si to. Neradujeme se prosťáčkovsky z našeho členství v NATO. Ale velice dobře víme, proč tam musíme být. Proč naši vojáci musí nasazovat životy v Kosovu nebo Afghánistánu. Nevyhýbáme se odpovědnosti ani v nejmenším. Spojenecké závazky plníme.

Pokud EU a NATO budou mít názor, že radar ke globální bezpečnosti potřebují, nemám problém o věci vážně diskutovat. A pokud nás o radar výslovně požádá Německo jako největší soused a nejvýznamnější evropský člen NATO, budu to považovat za zásadní. Má vláda však musí nejen dojednat radar se sousedy, ale také musí svého občana o přínosech radaru přesvědčit. Zatím dělá pravý opak a šlape v míšeňském porcelánu.

Nevyčítám vládě, že má na radar jiný názor než má strana. Na to má právo, o tom je demokracie. Nemohu však vládě odpustit, že radar prosazuje diletantsky. Hudlařský postup české administrativy vůči radaru mne uráží. Uráží i naše americké spojence. Vaše Excelence, pane prezidente Bushi, promiňte…