Mešita a kostely vzdálené od sebe pár kroků, billboardy s modelkami a dvoujazyčné nápisy. Republika Tatarstán dokazuje, že střet kultur a náboženství nemusí mít v Rusku vždy krvavou podobu.

Tatarstán si na svém modelu národnostního a náboženského kompromisu velmi zakládá. A nejsou to pouze líbivé proklamace místních politiků. Mírové soužití Tatarů a Rusů, islámu a pravoslaví je nejvíce vidět právě v každodenním životě.

Cesta k jeho dosažení však nebyla ani pro jednu stranu lehká. Tataři jsou v Rusku druhým nejpočetnějším národem a největším národem vyznávající islám. Na začátku 90. let se Tatarstán, podobně jako Čečensko, odmítl připojit k Ruské federaci a vyhlásil nezávislost.

Na rozdíl od Čečenska však Kazaň při jednání s Kremlem zvolila cestu dialogu, což se jí nakonec vyplatilo a v rámci Ruské federace získala nejširší suverenitu. Tatarstán získal možnost uzavírat mezistátní smlouvy, obchodovat se zahraničními státy či založit si centrální banku.

Tatarstán není Kavkaz

Vůle vyhnout se ozbrojenému konfliktu pozitivně ovlivnila ještě jednu důležitou oblast – bezpečnostní situaci. V Tatarstánu, alespoň oproti severnímu Kavkazu, prakticky neexistuje náboženský extremismus ani radikální separatismus. Hlavní město ani zdaleka nepřipomíná pevnost, jak tomu bývá zvykem v kavkazském regionu, u silnice nestojí vojenské hlídky. Dokonce se zdá, že v ulicích je méně policistů, než v Moskvě.

Na otázku, jak se republice podařilo vyhnout osudu některých ruských regionů, předseda vlády Tatarstánu Ildar Chalikov diplomaticky odpovídá: měli jsme štěstí. Vzápětí však dodává, že hlavní tatarstánský recept na zachování stability je aktivní role státu při řešení konfliktu v jeho samotném zárodku.

„Stát se nemá distancovat od problémů, musí reagovat, pomáhat, starat se. Stát se musí zabývat vážnými sociálními problémy v jejich počátcích,“ říká premiér Chalikov. „A když se objeví někdo, kdo v mešitě podněcuje nenávist, musíme na to zareagovat. Poté, co se oheň rozhořel, je těžší, dražší a často, jak ukazuje zkušenost řady regionů a zemí, i velmi složité a často prakticky nemožného ho uhasit,“ zdůrazňuje šéf tatarstánského kabinetu.

Ačkoliv je islám v Rusku spojován především se severokavkazským regionem, centrum ruského islámu se nachází právě v Tatarstánu. V Kazani sídlí Ruská islámská univerzita, přední madrasa ruských muslimů, z republiky pochází nejvyšší ruský muslimský duchovní, muftí Talgat Tadžuddin.

Letos v létě vyvolal širokou diskuzi návrh předložený hlavou tatarstánského parlamentu, aby se ruský kalendář rozšířil, po vzoru Dne pokřtění Rusi, o nový svátek – den přijetí islámu předky dnešních obyvatel republiky.

Náboženská tolerance na tatarstánský způsob

Tatarstán však rozhodně není místem, kde by islám diktoval společnosti svá přísná pravidla. Naopak. Noční Kazaň ozařují neony pivních barů a nočních klubů, v supermarketu je možné bez problému zakoupit alkohol, včetně místní vodky značky Akdov. O tom, že islám vyznává většina obyvatel republiky, svědčí především minarety tyčící se nad střechami domů.

Ani v hlavní mešitě Kul Šerif, bezmála šedesátimetrového svatostánku s modrou střechou dominujícího kazaňskému Kremlu, nezahlídnete ženy zahalené od hlavy k patě. Místo nich u vchodu do mešity stál jeden ze svatebčanů, který čekal na mladé novomanžele a s úsměvem nabízel jinověrcům k ochutnání svatební koláčky na tatarský způsob.

Samotný Kreml, sídlo tatarstánského prezidenta, je symbolické místo náboženské tolerance. Na kopci nad městem za hradbami z bílého kamene se nachází nejen již zmíněná mešita Kul Šerif, ale také nejdůležitější sakrální památka tatarstánských pravoslavných – Blagověščenský chrám ze 16. století.

Když oba svatostánky měly být po restauraci před pěti lety na počest tisíciletí Kazaně znovu otevřeny, představitelé dvou náboženských obcí došli k zajímavému kompromisu. Aby během společných svátku nevznikalo zbytečné napětí, dohodli se, že zvony budou pověšeny uvnitř chrámu, aby svým zvoněním nerušily muslimské obřady. Na oplátku z minaretů Kul Šerif nezní tradiční volání muezzina.

Sport především

„Nehledě na to, jestli někdo chodí do kostela, mešity nebo synagogy, všichni kdo žijí v Tatarstánu, jsou naši občané,“ popisuje premiér Chalikov národnostní politiku v republice. Jak sám říká, vláda se sází především na zdravý patriotismus a na faktory, sjednocující obyvatele Tatarstánu bez ohledu na jejich víru a národnost. Jedním z nich je sport.

Sport celkově představuje pro Tatarstán to, co se v Rusku nazývá národní projekt. Je s ním spojována ekonomika – podle tatarstánského premiéra stavba sportovních objektů pomohla zmírnit dopady ekonomické krize, stejně jako prestiž celého regionu.

Místní vláda chce z republiky vytvořit místo, které by vévodilo ruskému sportu. Nejenom na celostátní úrovni, což se fotbalovému Rubinu a hokejovému Ak Barsu úspěšně daří, ale také na té mezinárodní. Kazaň bude v roce 2013 hostit letní Univerziádu – studentské olympijské hry, a v roce 2018 se zde budou hrát zápasy v rámci fotbalového mistrovství světa. Jak naznačil Ildar Chalikov, Tatarstán by chtěl v budoucnu usilovat dokonce o pořádání letní olympiády.

V pětimilionovém Tatarstánu, kde Tataři představují většinovou část obyvatelstva, je neméně důležitá jazyková otázka. Zde, stejně jako v ostatních regionech Ruské federace, je ruština hlavním úředním jazykem, tatarština si nicméně zachovala svou privilegovanou pozici. Například, přestože přímé volby hlavy republiky byly dávno zrušeny a o jejím jmenování rozhoduje Moskva, požadavek, aby prezident uměl tatarsky, nadále zůstává.

Jazyk jako úcta ke kultuře

Znalost tatarštiny přitom není pouhá formalita odtržená od běžného života. V Kazani prakticky na každé veřejné budově visí nápisy v tatarštině, cyrilice s nezvyklými písmeny zdobí i mnohé jiné vývěsní štíty. Na zelené vývěsce domu v centru města tak například vedle ruského nápisu „lékárna“ stojí záhadné „daruchane.“

Jazyk se všichni obyvatelé republiky povinně učí ve školách a dokonce na univerzitách existují speciální předměty na tatarském jazyce.

„Na mnohých univerzitách studenti studují profilové předměty na tatarském jazyce,“ tvrdí jednadvacetiletá Irina Gapsamatova, studentka oboru Public relations na Kazaňské státní technické univerzitě. „Já jsem například studovala základy PR a etiku pracovních vztahů v tatarštině.“

Podle jejich slov je znalost tatarštiny důležitá. „Myslím si, že znalost tatarského jazyka je nějakým symbolem úcty ke kultuře tatarského národu, uznání jejího významu a způsob uvědomění si, že jsi součástí této kultury. Společně s výukou tatarského jazyka se totiž dovídáme o historii rodného kraje a tradicích,“ uzavírá Irina.