Reportáž z velké a poněkud nejasné tiskové konference ruského prezidenta Dmitrije Medveděva

Do zahájení tiskové konference ruského prezidenta Dmitrije Medveděva zbývá více než hodina a aula vysoké školy managementu v podmoskevském Skolkovu praská ve švech. Každý z více jak 800 ruských a zahraničních novinářů nechce promarnit svou šanci být u toho, až hlava Kremlu, pomalu dosluhující své první funkční období, oznámí své plány do budoucna.

Tedy, alespoň tak se mnohým jevila příčina, proč se Medveděv rozhodl uspořádat, poprvé za své působení na prezidentském postu, podobnou akci.

Tak zvané dilema 2012 sehrálo svou roli. Podobně jako před minulými prezidentskými volbami celé Rusko věští z náznaků, kdo že bude příští rok kandidovat, a čeká, kdy se oba představitelé vládního tandemu konečně vyjádří.

Dojem, že musí dojít k něčemu velkému, také navozovaly maličkosti doprovázející přípravu tiskovky. Nebývá zvykem, aby o akreditaci na prezidentovu debatu s novináři informovaly hlavní ruské sdělovací prostředky. Ti méně šťastní, kterým nechodí maily z Kremlu, si vždy musí podobné akce hlídat na oficiálních stránkách ruského prezidenta. Nezvyklé bylo i to, že kremelské tiskové oddělení nestanovilo přesný datum ukončení akreditace – jakoby se snažilo nabrat co nejvíce novinářů.

O tiskové konferenci se proto spekulovalo, že možná bude místem, kde Medveděv oznámí své zásadní rozhodnutí, ať už bude jakékoliv. Třeba i tak fantaskní, o němž napsal novinář Moskevského komsomolce Michail Zubov: prezident plánuje žurnalistům oznámit odvolání premiéra Putina, kterého vystřídá opoziční politik Grigorij Javlinský.

„Očekávám něco velkého,“ sdělila mi mladá rumunská kolegyně ještě před odjezdem do Skolkova, když jsem se ji zeptat na její názor, s jakým pocitem očekává Medveděvovo vystoupení. Daleko zdrženlivější byl zpravodaj íránské agentury. „Myslím si, že Medveděv zopakuje to, co už dříve říkal. Starý obsah zaobalí do nových formulací,“ prohlásil s vážnou tváří.

Na modré pódium s bílým pultem a ruskou vlajkou na pozadí vyšel Dmitrij Medveděv přesně hodinu po poledni. Zjevně v dobré náladě se jal moderovat tiskovou konferenci sám. „Pokud se příliš neurazíte, budu na vás ukazovat prstem,“ pronesl s úsměvem k novinářům.

Pokaždé, když ruský prezident zodpověděl dotaz a chystal se vybrat nový, v sále vystřelil celý les rukou. Někteří novináři, aby na sebe obrátili pozornost, v rukou drželi papíry s názvy svých médií, na několika z nich se dokonce objevili srdíčka. Novináři z Ázerbájdžánu zase na Dmitrije Anatoljeviče po celou tiskovku, s verou ale marně, mávali malinkou vlaječkou.

Otázka o prezidentských volbách, na kterou všichni včetně prezidenta čekali, překvapivě nepadla hned na začátku, ale až po krátkém rozehřátí na dotazech o pronájmu zpravodajovi Avtoradia parkovacího místa první dámy a o modernizaci.

Medveděv svou odpovědí překvapil. „K oznámení takového rozhodnutí je třeba vybrat trochu jiné formáty, než tisková konference, ačkoliv to velmi hezky a lákavě vypadá. Taková rozhodnutí se musí přijímat a oznamovat trochu jinak,“ tvrdě pronesl k novinářům ruský prezident.

„My neděláme praktickou politiku proto, abychom se ohřáli, ale abychom dosáhli úspěchu. Proto se taková rozhodnutí musí dělat právě v okamžiku, kdy k tomu uzrály všechny předpoklady, kdy to bude mít definitivní politický efekt.,“ neoblomně prohlásil Medveděv.

Ve tvářích některých novinářů se objevilo rozčarování. Jediné, koho prezidentova odpověď nechala chladným, byly slečny z PR oddělení skolkovské univerzity. „Nejsem zklamaná,“ nečekaně mi sdělila jedna z nich, když jsem se ji zeptal, co říká na Medveděvovo vyjádření. „Ani jsem nečekala, že oznámí svou kandidaturu,“ řekla, zatím co hlava státu a moderátor v jedné osobě začal odpovídat na otázku, proč je v Rusku tak drahý benzín.

Poté už tisková konference probíhala v tradičním režimu. Novináři v každé prezidentově větě hledali jakékoliv náznaky, které by dohady o jeho setrvání či nesetrvání v Kremlu na dalších 6 let posunuly o trochu blíže od spekulací ke skutečnosti.

Medveděv prohlásil, že uvězněný oligarcha Chodorkovskij není hrozbou pro společnost – znamená to, že po volbách mu udělí amnestii? Baracka Obamu nazval, na rozdíl od Vladimira Putina, přítelem a rovněž se zmínil, že má jiný pohled na modernizaci než premiér – znamená to, že se společné vládnutí blíží ke konci? Ruský prezident dal slovo pouze 7 zahraničním novinářům a až okatě se soustředil na každodenní problémy Rusů – znamená to, že si z tiskovky udělal malý předvolební mítink? Když na konci tiskové konference rekapituloval své působení na postu, neúspěchy převládaly nad úspěchy – znamená to, že neuskutečnil to, co plánoval a za těchto okolností, jak loni prohlásil, nebude kandidovat?

Když po dvou hodinách tiskovka skončila, v davu čekajícím na autobusy směr Moskva jsem znovu potkal rumunskou novinářku. Její optimismus byl ten tam a jak sama prohlásila, tisková konference ji zklamala. A nebyla sama.

Načasování, symbolismus, vhodná příležitost – vše jak má být. Medveděv však tuto šanci nevyužil a uspořádal, ke zklamání většiny novinářů, v podstatě ničím neobvyklou tiskovku.

Dohodli se snad na poslední chvíli mezi sebou Medveděv s Putinem, že oznámení jména kremelského kandidáta (a de facto budoucího prezidenta) bude mít nakonec jiný formát? Nebo si to sám rozmyslel? Nelze to vyloučit.

Vyvstává však otázka, jak dlouho Medveděv bude ještě mlčet? Nebo se snad chystá odejít podobně efektně a nečekaně jako Boris Jelcin?

Nicméně, při vší úctě k prezidentu Medveděvovi, stále nemohu přijít na to, co včerejší tiskovou konferencí zamýšlel sdělit.