Kdy dá Medveděv Kremlu sbohem?
Za půl roku Rusko čekají prezidentské volby. Hlavní otázkou zůstává, kdy Dmitrij Medveděv oznámí, že se vzdává své kandidatury.
Ruské volby, zejména ty prezidentské, jsou s notným předstihem zbaveny jakéhokoliv momentu překvapení. Volby s železnou pravidelností vyhrává státostrana nebo již vládnoucí hlavy státu, případně předem vybraní nástupci. I zbylá místa na výsledkové listině se rozdávají podle zásluh. Tak byl ruský politický systém nastaven v druhé polovině 90. let a tak funguje, s kosmetickými změnami v podobě zvýšení volebního prahu do 7 procent nebo zrušení většinového volebního systému, dodnes.
Jedinou zápletkou voleb tak zůstává, koho si vládnoucí prezident vybere za svého nástupce, nebo, jak tomu je nyní, jestli na jaře Kreml zažije velké stěhování.
Dojde napřesrok k nějakému nečekanému překvapení? Zřejmě nikoliv. Vladimír Putin se podle signálů připravuje na návrat do prezidentského křesla.
Dmitrij Medveděv od svého zvolení v roce 2008 byl vnímán jako střídající hráč, který čeká, až se kapitán týmu bude moci vrátit z nuceného odpočinku na pole. A suchá statistika tomu dává zapravdu. Jak tvrdí Olga Kryštanovskaja, socioložka specializující se na výzkum ruských politických elit, Medveděv si ani za tři roky svého prezidentování nevybudoval čistě svůj tým, o který by se mohl opírat.
Doposud většina Medveděvových přátel a někdejších kolegů zaujímá druhořadé posty v mocenské hierarchii, píše Kryštanovskaja. Zatím co Putinovi lidé stále obsazují 95 procent klíčových státních postů. Medveděvovi se nicméně podařilo snížit podíl lidí z bezpečnostních orgánů v mocenském systému o polovinu, z 42 procent na 21 procent.
To je však jediné malé pozitivum pro mladého a liberálně orientovaného prezidenta. Hlava státu bez vlastní opory není víc, než generál bez armády. A ten těžko může vybojovat rozhodující bitvu o druhé funkční období.
Konec Medveděvovy éry, zdá se, vidí také experti z jemu blízkého think tanku Institutu soudobého rozvoje. Z článku Igora Jurgense a Jevgenije Gontmachera, s výmluvným názvem „Je načase, aby Medveděv překročil Rubikon,“ vyznívá, že současný prezident nevede žádnou předvolební kampaň a spíše ze setrvačnosti dosluhuje poslední rok svého funkčního období.
Autoři rovněž Medveděva vyzývají, aby co nejdříve oznámil svou kandidaturu, jinak Rusko čeká rozsáhlá ekonomická krize a utužení režimu.
Medveděvovy šance na druhé funkční období snižuje ještě jedna, možná nejdůležitější, skutečnost. Absence jakékoliv podpory ze strany Putina. Předseda vlády ani jednou neprohlásil nebo nenaznačil, že by současný prezident měl zůstat v Kremlu na dalších 6 let. Naopak, zabývá se vlastní sebepropagací. Může-li někdo v Rusku vstoupit do volebního klání bez podpory vládního režimu a počítat s vítězstvím, je čistě rétorická otázka.
Pokud nedostatek jasných signálů svědčí o tom, že příští rok Dmitrij Medveděv se vší pravděpodobností opustí Kreml a modernizaci ruské ekonomiky se bude věnovat z ministerského nebo akademického postu, dojem z nedávných událostí, že Vladimír Putin chystá návrat do prezidentského křesla, je stále silnější.
Poobnažené dívky z internetové skupiny Mně se fakt libí Putin myjící na podporu premiéra chlouby ruského autoprůmyslu, předseda vlády potápějící se na dno k ruinám ruské Atlantidy, jsou spíše populistické a lehce úsměvné momenty jeho permanentní volební kampaně.
Vážně se o Putinově návratu do Kremlu začalo hovořit letos v květnu, po vzniku Celoruské lidové fronty. Tato Putinem iniciovaná organizace má v první řadě zastavit snižující se rating kremelské státostrany Jednotného Ruska, s níž Fronta spolupracuje a bude vytvářet společnou kandidátku na prosincových parlamentních volbách.
Jak nicméně tvrdí Gleb Pavlovskij, donedávna Kremlem hýčkaný expert na politickou propagandu, úkolem Lidové fronty je „vrátit Rusku potřebu v Putinovi. Vymyslet, k čemu nám všem je potřeba Putin a vytvořit proces, v jehož středu bude stát.“
A skutečně. Fronta je čistě Putinův projekt. Vše, co je spojeno s Lidovou frontou se točí okolo osoby předsedy vlády. Prezident Medveděv stojí mimo celý projekt.
Putin je symbolem Lidové fronty, a převážně díky němu, nikoliv kvůli slibovanému zařazení na volební kandidátku, do Fronty vstupují stovky organizací a odborů. Organizace proto v předdveří prezidentských voleb bude hrát klíčovou roli. Poslouží totiž jako celospolečenská opora Putinovy kandidatury. Nebude se již opírat pouze o jedno politické uskupení, ale starosvětsky řečeno, o tisíce pracovních kolektivů.
Ač se to může zdát jistým paradoxem, k Putinovu návratu mohou přispět i Spojené státy. Ne, že by si americký politický establishment přál jeho návrat k moci, spíše naopak. Putinovi svým způsobem pomůže nová ekonomická turbulence, spojená se snížením úvěrového ratingu USA.
Přízrak nových ekonomických otřesů, které Rusko začíná pociťovat, může vyvolat v zemi poptávku na přísného hospodáře, který ekonomiku bude držet pevně ve svých rukou. Dmitrij Medveděv s jeho modernizačním kurzem, pro mnohé Rusy doposud značně nejasným, navozuje opačný dojem. Zejména dnes, kdy si Rusové připomínají dvacáté výročí konce Sovětského svazu, může být pokračující modernizace, „perestrojizace“, vnímána jako krok do nejistoty.
Padající rubl a s ním i ruské burzy tak zvyšují šance Vladimira Putina na návrat do prezidentského křesla.
Upevnění ekonomiky za třetího Putinova prezidentování nicméně může mít i svou odvrácenou stranu v podobě zesílení odtoku kapitálu či emigrace, na kterou upozorňují experti z Institutu soudobého vývoje. Nelze zároveň vyloučit, že Putinův návrat bude znamenat i nové zesílení role bezpečnostních orgánů a jejich faktickou beztrestnost, což se může odrazit na podnikatelském klimatu země.
Putinova kandidatura je přesto takřka jistá věc. Otázkou proto zůstává, kdy Dmitrij Medveděv oznámí, že vzdává boj o prezidentské křeslo?
Ruské volby, zejména ty prezidentské, jsou s notným předstihem zbaveny jakéhokoliv momentu překvapení. Volby s železnou pravidelností vyhrává státostrana nebo již vládnoucí hlavy státu, případně předem vybraní nástupci. I zbylá místa na výsledkové listině se rozdávají podle zásluh. Tak byl ruský politický systém nastaven v druhé polovině 90. let a tak funguje, s kosmetickými změnami v podobě zvýšení volebního prahu do 7 procent nebo zrušení většinového volebního systému, dodnes.
Jedinou zápletkou voleb tak zůstává, koho si vládnoucí prezident vybere za svého nástupce, nebo, jak tomu je nyní, jestli na jaře Kreml zažije velké stěhování.
Dojde napřesrok k nějakému nečekanému překvapení? Zřejmě nikoliv. Vladimír Putin se podle signálů připravuje na návrat do prezidentského křesla.
Dmitrij Medveděv od svého zvolení v roce 2008 byl vnímán jako střídající hráč, který čeká, až se kapitán týmu bude moci vrátit z nuceného odpočinku na pole. A suchá statistika tomu dává zapravdu. Jak tvrdí Olga Kryštanovskaja, socioložka specializující se na výzkum ruských politických elit, Medveděv si ani za tři roky svého prezidentování nevybudoval čistě svůj tým, o který by se mohl opírat.
Doposud většina Medveděvových přátel a někdejších kolegů zaujímá druhořadé posty v mocenské hierarchii, píše Kryštanovskaja. Zatím co Putinovi lidé stále obsazují 95 procent klíčových státních postů. Medveděvovi se nicméně podařilo snížit podíl lidí z bezpečnostních orgánů v mocenském systému o polovinu, z 42 procent na 21 procent.
To je však jediné malé pozitivum pro mladého a liberálně orientovaného prezidenta. Hlava státu bez vlastní opory není víc, než generál bez armády. A ten těžko může vybojovat rozhodující bitvu o druhé funkční období.
Konec Medveděvovy éry, zdá se, vidí také experti z jemu blízkého think tanku Institutu soudobého rozvoje. Z článku Igora Jurgense a Jevgenije Gontmachera, s výmluvným názvem „Je načase, aby Medveděv překročil Rubikon,“ vyznívá, že současný prezident nevede žádnou předvolební kampaň a spíše ze setrvačnosti dosluhuje poslední rok svého funkčního období.
Autoři rovněž Medveděva vyzývají, aby co nejdříve oznámil svou kandidaturu, jinak Rusko čeká rozsáhlá ekonomická krize a utužení režimu.
Medveděvovy šance na druhé funkční období snižuje ještě jedna, možná nejdůležitější, skutečnost. Absence jakékoliv podpory ze strany Putina. Předseda vlády ani jednou neprohlásil nebo nenaznačil, že by současný prezident měl zůstat v Kremlu na dalších 6 let. Naopak, zabývá se vlastní sebepropagací. Může-li někdo v Rusku vstoupit do volebního klání bez podpory vládního režimu a počítat s vítězstvím, je čistě rétorická otázka.
Pokud nedostatek jasných signálů svědčí o tom, že příští rok Dmitrij Medveděv se vší pravděpodobností opustí Kreml a modernizaci ruské ekonomiky se bude věnovat z ministerského nebo akademického postu, dojem z nedávných událostí, že Vladimír Putin chystá návrat do prezidentského křesla, je stále silnější.
Poobnažené dívky z internetové skupiny Mně se fakt libí Putin myjící na podporu premiéra chlouby ruského autoprůmyslu, předseda vlády potápějící se na dno k ruinám ruské Atlantidy, jsou spíše populistické a lehce úsměvné momenty jeho permanentní volební kampaně.
Vážně se o Putinově návratu do Kremlu začalo hovořit letos v květnu, po vzniku Celoruské lidové fronty. Tato Putinem iniciovaná organizace má v první řadě zastavit snižující se rating kremelské státostrany Jednotného Ruska, s níž Fronta spolupracuje a bude vytvářet společnou kandidátku na prosincových parlamentních volbách.
Jak nicméně tvrdí Gleb Pavlovskij, donedávna Kremlem hýčkaný expert na politickou propagandu, úkolem Lidové fronty je „vrátit Rusku potřebu v Putinovi. Vymyslet, k čemu nám všem je potřeba Putin a vytvořit proces, v jehož středu bude stát.“
A skutečně. Fronta je čistě Putinův projekt. Vše, co je spojeno s Lidovou frontou se točí okolo osoby předsedy vlády. Prezident Medveděv stojí mimo celý projekt.
Putin je symbolem Lidové fronty, a převážně díky němu, nikoliv kvůli slibovanému zařazení na volební kandidátku, do Fronty vstupují stovky organizací a odborů. Organizace proto v předdveří prezidentských voleb bude hrát klíčovou roli. Poslouží totiž jako celospolečenská opora Putinovy kandidatury. Nebude se již opírat pouze o jedno politické uskupení, ale starosvětsky řečeno, o tisíce pracovních kolektivů.
Ač se to může zdát jistým paradoxem, k Putinovu návratu mohou přispět i Spojené státy. Ne, že by si americký politický establishment přál jeho návrat k moci, spíše naopak. Putinovi svým způsobem pomůže nová ekonomická turbulence, spojená se snížením úvěrového ratingu USA.
Přízrak nových ekonomických otřesů, které Rusko začíná pociťovat, může vyvolat v zemi poptávku na přísného hospodáře, který ekonomiku bude držet pevně ve svých rukou. Dmitrij Medveděv s jeho modernizačním kurzem, pro mnohé Rusy doposud značně nejasným, navozuje opačný dojem. Zejména dnes, kdy si Rusové připomínají dvacáté výročí konce Sovětského svazu, může být pokračující modernizace, „perestrojizace“, vnímána jako krok do nejistoty.
Padající rubl a s ním i ruské burzy tak zvyšují šance Vladimira Putina na návrat do prezidentského křesla.
Upevnění ekonomiky za třetího Putinova prezidentování nicméně může mít i svou odvrácenou stranu v podobě zesílení odtoku kapitálu či emigrace, na kterou upozorňují experti z Institutu soudobého vývoje. Nelze zároveň vyloučit, že Putinův návrat bude znamenat i nové zesílení role bezpečnostních orgánů a jejich faktickou beztrestnost, což se může odrazit na podnikatelském klimatu země.
Putinova kandidatura je přesto takřka jistá věc. Otázkou proto zůstává, kdy Dmitrij Medveděv oznámí, že vzdává boj o prezidentské křeslo?