Nedávno jsem hovořil se svým známým z Kyjeva. Protože stále žiju v Moskvě, zajímalo ho, jak se tu má situace...

Nedávno jsem hovořil se svým známým z Kyjeva. Protože stále žiju v Moskvě, zajímalo ho, jak se tu má situace. Stále Rusové válku nevzdávají? Stále na ně působí propaganda? Zajímalo ho to nejen z existenčních důvodů - dokud Rusové jsou ochotni konzumovat manipulace o válce, země mého známého je v nebezpečí - ale i z ryze osobních důvodů.

Se Serhijem jsme se seznámili v ruské metropoli ještě před první válkou na východě Ukrajiny. Dnes je těžké si to představit, ale v Rusku dělal byznys. Nebyl to žádný rusofil, zkrátka si v sousední zemi mohl slušně vydělat.

Vše změnila ruská anexe ukrajinského poloostrovu Krym a následný konflikt na Donbasu. Z Moskvy odjel na jaře 2014. Od té doby podniká u sebe doma, na Ukrajině. A na Rusko zanevřel.

Loni v únoru chtěl vstoupit do armády, ale odmítli ho kvůli věku. Táhne mu na šedesát. Ruské tanky pár desítek kilometrů od jeho domu v něm zažehli chuť bojovat. A tak ukrajinské obránce podporuje alespoň finančně.

"Válka odhaluje pravý charakter lidí," s povzdechem říká Serhij. Je mimořádně vděčný za podporu z České republiky. Od českého státu i desítek dobrovolníků. "Nečekal jsem to. Nečekal jsem takovou solidaritu," přiznává.

A nečekal i něco jiného. "Když na nás Rusko zaútočilo, myslel jsem si, že některé postsovětské země válku využijí, aby se od Moskvy trhly. Naopak, šanci nejenže nevyužily, ale Rusku pomáhají trhat mou zemi na kousky," sdělil mi Serhij.

Nejvíc ho mrzí pozice Arménie. Země, kterou Rusko mnohokrát zradilo a přesto Moskvě pomáhá obcházet západní sankce a jak se i proslýchá v dodávkách íránských dronů. O tom, že Jerevan pomáhá zmírnit Kremlu sankční tlak nedávno psal americký deník The New York Times nebo britský The Telegraph.

"Po celém Jerevanu 'pálí' vlajky Ukrajiny, Izraele a Ázerbájdžánu. Domy v centru arménské metropole, a to i na náměstí Republiky, hlavním náměstí Jerevanu, jsou polepeny plakáty s obrázky hořícími vlajkami Ukrajiny. A pod tím jsou nápisy v arménštině a perštině o společných nepřátelích," dělí se o své dojmy Serhij.

"My bychom si nikdy nedovolili spálit vlajku země, která zná tíhu války. A v Arménii? Není to tak dávno, co tam hořeli vlajky Turecka a Ázerbájdžánu. Bude příště opravdu hořet naše vlajka? Nebo česká?" dodává.

V polovině letošního dubna přímo během zahajovací ceremonie mistrovství Evropy v těžké atletice, které Arménie pořádala, na pódium vyběhl muž a zapálil ázerbájdžánskou vlajku. Za akcí stál tamní známý módní návrhář Aram Nikojan.

Ale vraťme se na Ukrajinu a k Serhijovi.

Serhij nemá strach, že by Rusko obsadilo jeho zemi. Obává se, že na Západě může postupně vyhasnout solidarita s Ukrajinou.

"Rusko už prohrálo. A Rusové by si to měli uvědomit. Bojím se pouze jednoho: že všechny sliby o členství mé země v Evropské unii a Severoatlantické alianci zůstanou pouhými sliby. Co se stalo s Budapešťským memorandem? Místo bezpečnostních záruk, odstrašení agresora teď krvácíme za Evropu. Snad lidé v Evropě, lidé v Česku nedovolí, aby se tato krvavá chyba opět opakovala," uzavírá Serhij.

Snad jsme se opravdu poučili...