Útok dronů na Kreml Rusům ukázal, že se válka neodehrává pouze na Ukrajině.

Drony bzučí nad Moskvou. Rusové se už tak nějak smířili, že v regionech hraničících s Ukrajinou to bouchá a hoří. Nyní si budou muset zvyknout, že vzdušným útokům může čelit ruské metropole.

Včera Putinův tiskový odbor oznámil - a propagandistická média to záhy potvrdila několika videi - o útoku drony na Kreml. V nočních hodinách z úterý na středu se dva bezpilotní letouny pokusily napadnout rezidenci ruského prezidenta. Prý všechno dobře dopadlo. Prý Putin v srdci Ruska neseděl. Prý útočníky čeká tvrdá odplata.

Nechci spekulovat, jestli to má na svědomí Ukrajina. Poradce ukrajinského prezidenta Mychajlo Podoljak jednoznačně odmítl, že by za útokem stál Kyjev. Jako za jakýmikoliv výbuchy, k nimž v Rusku za poslední rok dochází.

Nebudu ani rozebírat teorie, že šlo o ruskou manipulaci, o tak zvanou operaci pod falešnou vlajkou. O tom nejhlasitěji hovoří ti, kteří si ještě nedávno přáli, aby Ukrajinci zaútočili drony 9. května na vojenskou přehlídku na Rudém náměstí.

A už vůbec nemíním rozebírat výkřiky ruských potentátů, kteří požadují vymazání Ukrajiny z povrchu zemského. Jakoby se o to poslední rok Rusko nepokoušelo...

Myslím si, že mnohem důležitější je samotný fakt, že k incidentu došlo.

Pro drtivou většinu Rusů válka existuje pouze v televizi. Válka, která připomíná sovětský válečný film: ruští vojáci jsou hrdinní osvoboditelé, "ukrajinští fašisti" mají neuvěřitelné ztráty, a to celé z "nějakého" důvodu trvá víc jak rok.

Ano, loňská mobilizace Rusy neprobudila do válečné reality. Ztráty ruských sil nejsou vidět. Snad jen na záběrech opozičních nebo západních medií, které většina obyvatel Putinovy země nesleduje.

Letadýlka padající na Kreml, a příště možná i na jiných místech Moskvy, jsou přinejmenším upozorněním pro Rusy, že jejich válka proti Ukrajině není televizní fikce. Fronta nekončí na levém břehu Dněpru, okupovaném Záporoží a Donbasu. Fronta je všude.

"Ahoj a možná příště, pokud mi do okna nevlétne dron," prohodila má známá, šedesátiletá teta, když jsme se loučili po krátkém posezení u ní doma na okraji Moskvy. Ještě včera to vypadalo na černý humor. Dnes už to může být třeba realita.