Ruská agrese proti Ukrajině mohla být šancí pro postsovětské země na emancipaci. Bohužel s ní naložily mizerně.

Ruská agrese je bezesporu pro Ukrajinu neuvěřitelnou katastrofou, ale zároveň se zdá být i šancí pro některé postsovětské země. Zdálo se, že to je poslední varování pro státy, které mají s ruskou okupací špatné historické zkušenosti. Kdy jindy než teď procitnou a emancipují se od Moskvy? Nastal jejich čas, aby se maximálně sblížily s Evropskou unií, aby odvrhly ruské nedemokratické manýry a začaly sdílet univerzální evropské hodnoty, které jim zaručí společenskou stabilitu i ekonomický růst.

Jak postsovětské země naložily se svou šancí? Bohužel mizerně.

Pouze jedna země se aktivně sbližuje s Evropskou unií a dělá maximum možného k odpojení se od ruského vlivu - Moldavsko. Navzdory složité ekonomické situaci a domácímu politickému pnutí, za kterým stojí Moskva zcela nepokrytě podporující moldavskou opozici, se země ležící mezi Rumunskem a Ukrajinou ve všech směrech modernizuje a pomalu ale jistě přestává být depresivním místem se špatným koňakem. Dobré výsledky má i v dodržování lidských práv. Země však obtížně bojuje s korupcí.

S dnešního pohledu to vypadá, že někdejší západní cíp sovětského impéria by mohl vstoupit do Evropské unie společně s Ukrajinou. V polovině letošního dubna Evropský parlament potvrdil, že přístupová jednání s Moldavskem by měly být zahájeny do konce letošního roku. Pokud tamní vláda bude plnit konkrétní podmínky stanovené Evropskou komisí.

Moldavsko je postsovětskou nadějí. A co další země? Je vidět zklamání.

Kdysi hlavním favoritem na vstup do Evropské unie byla Gruzie. Slovo "kdysi" je bohužel klíčové. Tato nádherná zakavkazská země byla pro řadu bývalých sovětských republik vzorem. Úspěšně prováděla reformy, modernizovala se, zbavila se od ruského jha i za cenu mnohých obětí, posilovala občanskou společnost. A pak přišel zlom.

S příchodem k moci strany Gruzínský sen miliardáře Bidziny Ivanišviliho v roce 2012 se atmosféra v zemi začala měnit. A s ní i směřování Gruzie. Evropská unie vytýká Tbilisi, že v zemi dochází k úpadku demokracie a oslabení občanských svobod, včetně omezování svobod sdělovacích prostředků. Problémem, který se gruzínské vládě nedaří překonat, je nízká nezávislost a nedostatečná transparentnost soudnictví.

V loni zkraje března Gruzie, souběžně s Moldavskem, poslala do Bruselu žádost o udělení statusu kandidátské země v rámci zrychleného řízení. Unie její žádost odmítla s ohledem na znepokojivé zhoršení stavu demokracie. Novou šanci by Tbilisi mělo dostat letos v říjnu. Situace v zemi se však nezlepšuje. O tom svědčí nedávné pokusy vlády prosadit restriktivní, jakoby z Ruska opsaný, zákon o zahraničních agentech namířený proti médiím a občanské společnosti.

Zmínil jsem nadějný stát, stát, který zklamal. A kdo zbývá? Stát outsider.

Když v roce 2018 došlo v Arménii k tak zvané sametové revoluci, která byla zpečetěna výsledky parlamentních voleb, vypadalo to, že se na postsovětském prostoru objevila nová země sdílející evropské hodnoty. Režim Nikoly Pašinjana, současného předsedy vlády, vyhlásil program ambiciózních reforem v oblasti právního státu, transparentnosti a boje proti korupci. Jejich výsledky jsou, diplomaticky řečeno, mimořádně sporné.

Arménie se na indexu demokracie společnosti Economist Intelligence Unit za rok 2022 umístila na 82. místě ze 167 zemí a dostala označení hybridní režim. Z hlediska politické kultury si vysloužila 3 body z 10, a 5 bodů za lidská práva. Lepší statistiky má v tomto ohledu dokonce Libérie či Papua Nová Guinea. A to nejsou země, které se hlásí k evropským hodnotám.

Jaká má Arménie problémy v těchto oblastech? Velké. Jako ilustrační příklad bude nejvhodnější citovat Tagui Tovmasjanovou, předsedkyni stále parlamentní komise pro ochranu lidských práv. Ta nedávno navštívila Evropský parlament, kde hovořila s bulharským poslancem a stálým parlamentní zpravodajem pro Arménii Andrejem Kovatčevem.

"Zmínila jsem se o bezpráví, ke kterému došlo na ostudném zasedání stálé komise arménského parlamentu pro ochranu lidských práv a veřejné otázky, kde zazněly hrozby tajemníka strany Občanská dohoda (vládní partaj N. Pašinjana, pozn. autora) Artura Ovanisjana, že uřízne uši a vyřízne jazyk opozičnímu kandidátovi. Tyto hrozby zůstaly nepotrestány.

Také jsem uvedla, že během politické akce příslušníci tajné služby, na příkaz předsedy Národního shromáždění, mě a mé poslanecké kolegy vyvedli z jednacího sálu parlamentu a nepustili nás zpět. Ani v tomto případě nebyl nikdo potrestán," uvádí arménská média slova Tovmasjanové.

Na násilné vyhnání z parlamentu arménské ochránkyně lidských práv reagovala i velvyslankyně EU v Arménii Andrea Wiktorin, která vyjádřila nesouhlas s jednáním vládního režimu.

A co dál? Lidskoprávní aktivisté upozorňují na omezování svobody sdělovacích prostředků. Jak uvádí arménský Výbor pro ochranu svobody projevu, v loňském roce došlo k 184 případům porušení práv novinářů a médií. Ve 14 případech bylo proti novinářům použito fyzické násilí. Opoziční politici si stěžují, že je proti nim nasazována tajná služba a čelí odposlechům. Někteří v zahraničí žijící opoziční aktivisté, kteří nesouhlasí s nynější arménskou vládou, mají zakázán vstup do Arménie.

Arménie je proto nejdál vzdálena členství v Evropské unii a s blížení s EU bude zemi stát mnoho úsilí.

Co z toho vyplývá pro nás? V tak zvaném ruském světě na postsovětském prostoru se kvůli krvavé agresi Moskvy vůči Ukrajině objevily trhliny. A my bychom neměli propásnout šanci a co nejvíc stimulovat tamní země k co nejtěsnější spolupráci s námi. Nikoliv snad kvůli tomu, aby Evropská unie nabobtnala. To by bylo poněkud samoúčelné. Mnohem důležitější je, aby EU obklopovaly stabilní a prosperující země, které nebudou posluhovat Rusku.