Ekonomická krize v Rusku vytvořila nový fenomén. Aby zaměstnanci krizí postižených podniků dosáhli svých požadavků, hrozí že zablokují důležité transportní trasy. Prvními úspěšnými pionýry byli obyvatelé města Pikaljova.

Přestože se Rusko znovu raduje ze stoupajících cen ropy a po Opelu se poohlíží po dalších společnostech, které by mohlo získat, ekonomickou krizi v zemi to skrýt nemůže. Ta si i nadále vybírá svou daň za nestřízlivou víru v energetické suroviny a neuspokojivý stav ruského průmyslu.

Pomalu, ale jistě se ztenčuje rezervní fond (skeptici dokonce hovoří o tom, že může být vyčerpán k začátku příštího roku) a ekonomika dostává jednu ránu za druhou. Jen evidovaný objem nevyplacených mezd se od začátku roku zvýšil o 214 % a dosahuje 8,78 miliard rublů. HDP v prvním čtvrtletí poklesl o 9,1 %, míra nezaměstnanosti se blíží k 10% hranici, objem průmyslové výroby se propadl o 17,1 % a obrat zahraničního obchodu se snížil zhruba o 45 %. Recese v zemi je tak tvrdou realitou.

Jediní, kdo si krizi pochvalují, jsou komunisté. „Vítr dějin znovu vane do našich plachet,“ holedbal se ještě na konci minulého roku lídr komunistické strany Gennadij Zjuganov. Ruští sociologové však nepředpokládají, že by zemi očekávaly nějaké masivní sociální otřesy.

Podle asociace regionálních sociologických center Gruppa 7/89 je společnost v tomto směru konformní. Pouze 25 % dotazovaných by se zúčastnilo demonstrací proti projevům krize, 64 % naopak nikoliv.

Jestliže na celospolečenské úrovni se zdá být situace klidná, tak na úrovni obcí je tomu v některých regionech jinak. Zejména v tak zvaných monoměstech, kde převážnou část obyvatel zaměstnává většinou jediný podnik ve městě.

Monoměst je po celém Rusku 460 a žije v nich zhruba 25 % obyvatel země. Jejich fungování je přímo spojeno s korporacemi, kterým patří místní podniky. Jestliže korporace uvázla v ekonomických problémech, negativně to ovlivní i samotné monoměsto.

Například v dálněvýchodním Světlogorje zhruba polovina z 600 obyvatel pracovala na závodě firmy Ruský wolfram. Podnik více jak půl roku nevyplácel zaměstnancům mzdy, až v září minulého roku byl definitivně uzavřen. Lidé tak zůstali na ulici a bez prostředků.

Obdobná situace byla i v Pikaljovu v Leningradské oblasti. Tam na spor majitelů tří podniků, tvořících uzavřený výrobní cyklus, doplatili zaměstnanci. Na počátku letošního roku přišlo o práci v 22 tisícovém městě okolo 4 tisíc lidí. V polovině května pak byla kvůli dluhům celému městu odpojena teplá voda a plyn.

To byla pro Pikaljovské poslední kapka. Nejdříve 20. května obsadili radnici, kterou opustili až poté, co jim bylo slíbeno řešení situace. Když k tomu nedošlo, 2. června okolo 300 obyvatel města zablokovalo důležitou dálniční trasu Volgograd-Novaja Ladoga. Za sedm hodin blokády se vytvořila kolona dlouhá 438 kilometrů.

Před protestem takového rozměru už vláda nemohla zavřít oči. Řešení situace se ujal sám Vladimir Putin, který do městečka přiletěl dva dny po blokádě.

Premiér před objektivy kamer vystupoval jako tvrdý a spravedlivý pán, který přijel zkontrolovat své bouřící se hospodářství. Stav závodu zkritizoval, vedení Leningradské oblasti vyčinil a lid varoval před podobnými excesy.

Dostalo se i na jednoho z majitelů, kremelského oligarcha Olega Děripasku, který byl Putinem přinucen podepsat smlouvu obnovující činnost výrobního cyklu.

Poručením předsedy vlády byla ještě tentýž den, prý z Děripaskovy kapsy, doplacena dlužná mzda. Všechny tři podniky začaly pracovat 23. června.

Putinův způsob řešení pikaljovských problémů se v Rusku setkal s kladnou odezvou. Podle sociologické agentury Levada-Centr 53 % dotazovaných považovalo takový způsob za efektivní. Pro 21 % respondentů to byl důkaz, že premiér je „energický a efektivní státní činitel, který na sebe bere osobní odpovědnost za řešení nejsložitějších problémů.“

Události v Pikaljově měly však i jiný rozměr. Obcím s obdobnými problémy ukázaly, jakou cestou je řešit. Nikoliv čekáním na pomoc ze shora nebo pokojnými mítinky, ale hrozbou blokády nejbližší důležité dopravní tepny.

Obyvatelé již zmiňovaného Světlogorje v dopise adresovaném Vladimiru Putinovi pohrozili, že pokud nebudou řešeny jejich problémy, mohou sáhnout k blokádě nedaleké komunikace. Do městečka sice premiér nepřijel, ale i tak pod zárukou gubernátora Přímořského kraje byla uhrazena dlužná mzda.

Obdobné dopisy přišly premiérovy i z druhých koutů země. Například z Bajkalska, Grujevska nebo Zlatousta.

Ruská ekonomická krize tak vytvořila nový fenomén – bouřící se monoměsta, která se dožadují zásahu „národního lídra“. Problém spočívá v tom, že Vladimir Putin nemůže dělat hasiče donekonečna.