(aneb Jak premiér Nečas a ministr ProMoPro chtějí být američtější než Obama) "Tak nám ten Obama votuď vodchází. Co s tim budou dělat, pane Vondra? - říká svému domácímu slouhovi dobrý voják Nečas." Tak nějak by se dal parafrázovat počátek Haškova nesmrtelného díla ve světle počínání současné české vlády při oznámení začátku odchodu amerických jednotek z Afghánistánu. Jenže žerty stranou. Tady nejde o sedm kulí a už vůbec ne v Sarajevu. Nejde ani o humor. Tady jde o lidské životy. A jak se stále více ukazuje, nejen o životy stovek a zřejmě už tisíců nevinných Afghánců - starců, žen a dětí umírajících jako oběti aliančních vojsk. Stále více jde též o životy našich mladých lidí - českých vojáků.
Když v červnu Nečasova vláda a prezident Václav Klaus ostře verbálně zaútočili na stávkující odboráře, ČSSD se jich v čele se svým předsedou Bohuslavem Sobotkou zastala jen mírně, jakoby z povinnosti. Sami odboráři byli rozčarováni z postoje ČSSD a z toho, jak se za ně nedokázala na politické scéně účinně a hlasitě postavit. Jakoby se ČSSD lekla slov Nečase a Kalouska o tom, že se jedná o „politickou stávku“ a ponechala odboráře zcela v plen jak pravicovým politikům, tak médiím. Anebo byli její představitelé už duchem na matracích a lehátkách u chat nebo penzionů či hotelů? Ať už bylo důvodem uleknutí či předčasná dovolená, rozhodující byl výsledek. A ten tomu také, bohužel, odpovídal.
V dnešní MFD se mě redaktor T. Syrovátka snaží bez jakýchokoliv důkazů spojit v případě několika mých údajných nepřátel s pořizováním výpisů z telefonních čísel, které zajišťoval s vědomím soudu jakýsi policista, jehož jméno jsem nikdy předtím neslyšel. Pokud bych vzal jako kritérium případného objednání tak nechutné věci to, že je někdo můj „nepřítel“, byli by tam trochu jiní lidé. Byli by tam ne tak bezvýznamní lidé (v zásadě poskoci), o nichž píše Syrovátko.