Před 128 lety, 28. 5. 1884, se narodil druhý československý prezident dr. Edvard Beneš. Jeden z nejvýznamnějších československých politiků dvacátého století se velkou měrou zasloužil o vznik samostatného československého státu v roce 1918 a následně o jeho obnovu v roce 1945. Dvakrát byl zvolen prezidentem Československa. Poprvé v roce 1935 a podruhé po skončení druhé světové války v roce 1945. Nepřehlédnutelnou úlohu hrál i jako čs. ministr zahraničí ve světové politice. Aktivně se angažoval ve Společnosti národů, jejímž byl místopředsedou a neúnavně se zasazoval o uplatňování politiky kolektivní bezpečnosti.
Dvacátá pátá vrcholná schůzka NATO v Chicagu hledala především východisko, jak se dostat ven z Afghánistánu. Válka v této zemi trvá totiž příliš dlouho, je neúnosně nákladná, a zjevně neúspěšná. A zejména tak krvavá, že začíná stále více připomínat nějaké koloniální dobrodružství z konce 19. století. To srovnání s hanebnou kapitolou evropské minulosti si bohužel vynucují zejména ztráty mezi civilním obyvatelstvem. A také rostoucí nepřátelství Afghánců k cizím vojskům. „Národy“, jak to trefně vyjádřil jeden francouzský státník, „nemilují ozbrojené misionáře“.
První den po zatčení D. Ratha se celá jeho kauza zdála nejen vážná, ale i vcelku jasná. Na prvním společném brífinku po Rathově zadržení se policejní prezident, dozorující státní zástupkyně a šéf protikorupční policie tvářili velmi přesvědčivě, ale vlastně nic neřekli. Média, včetně médií veřejné služby, však měla nicméně v celé věci od počátku úplně jasno. V Rathově případě se dnes nejedná o obviněného, ale vlastně již o předem odsouzeného nebo ještě spíše o popraveného. Míra nenávisti médií vůči němu překonala všechna dosavadní měřítka.
V poslanecké sněmovně a poté v senátu ještě zbývá přijmout prováděcí zákon k prezidentské volbě. Předseda Ústavního soudu (ÚS) se již před nějakým časem nechal slyšet, že právě tento zákon by mohl být pro ÚS problémem. Jinak řečeno, že ÚS by mohl konstatovat rozpornost tohoto zákona s Ústavou. Jistě by se našel důvod, tak jako v září 2009, kdy nejvyšší český soudní dvůr bezskrupulózně a zejména protiústavně zrušil mimořádné volby. V tuto chvíli tedy zbývají ještě dvě překážky na cestě k prezidentské volbě lidem. Zdá se nicméně, že určitá část vládnoucí elity naší země se myšlenkou znemožnit přímou prezidentskou volbu více nebo méně vážně obírá. Zřejmě, aby se nemohl stát prezidentem republiky někdo „nepatřičný“. Někdo, kdo by určité části vládnoucí elity mohl vadit. Snad tím, že by mohl vést zemi někam, kam si to tito lidé nepřejí. Jak demokratické...