Nemám nic proti politickým bajkařům, pokud se to jejich blábolení ovšem nezačne týkat mé osoby. A tak mi nevadí různé „vydařené“ a zejména velmi „konstruktivní“ návrhy našich prezidentských kandidátů. Jeden chce ze svého platu snižovat státní dluh – myslím, že to bude úžasné opatření zajišťující zemi proti státnímu bankrotu. Další borec si chce snížit svůj plat, bude-li prezidentem. Poradím mu jen velmi zdvořile a nezištně, aby si zkusil snížit plat na nulu a žil z charity.
Česká média dlouhodobě v zásadě ignorují vnitropolitický vývoj v Rumunsku. Patrně nechtějí naší veřejnosti mást hlavu, že (a to nejen v USA) může existovat právní mechanismus, kterým lze legálně odvolat hlavu státu z úřadu. Tedy to, co u nás není podle Ústavy možné. Myslím, že tento mechanismus chyběl např. na podzim roku 2009. Pro ty, kdo už zapomněli, připomínám, že prezident republiky se tehdy do poslední chvíle vzpěčoval ratifikovat Lisabonskou smlouvu, řádně schválenou oběma komorami našeho Parlamentu. Kdyby si prezident Klaus tehdy nebyl jist bezmocností parlamentu vůči sobě, jednal by jistě konstruktivněji.
Katolicko-konzervativní síly přecházejí v horkém létě do ofenzívy. V sázce není nic víc a nic méně nežli osud církevních restitucí. Česká katolická církev dnes v duchu svých nejhorších tradic ústy svého nejvyššího pastýře kardinála Duky zaútočila na ČSSD.