Mé jméno se v minulých dnech objevilo v seznamu „nejpilnějších“ poslanců. Jak jinak, než v negativním slova smyslu, neboť se jednalo o čerpání poslaneckých náhrad. V jistém slova smyslu jsem tak byl zařazen na seznam těch, kteří samými roupy nevědí, kde obrat stát na veřejných rozpočtech. Rád bych proto uvedl několik skutečností a uvedl věci na pravou míru. Je zajímavé, že nebylo např. zkoumáno, jak často a ke kolika zásadním bodům jednání sněmovny jsem se vyjádřil.
Česká média se stále vracejí ke své „prohrané“ kampani s M. Zemanem. Až na naprosté výjimky – B. Pečinka, P. Žantovský – se pisatelé nechávají stále unášet emocemi a vytvářejí mýtus o Zemanovi, který se ke svému zvolení prezidentem doslova prolhal. Věci ostatně příliš nepomohlo, že M. Zeman neučinil po svém zvolení ani nejmenší pokus o smíření s českými médii. Osobně si nemyslím, že Zemanovi pomohla na Hrad média. To si určitě nemyslí ani on sám, byť jim za jejich jednostrannost ironicky poděkoval.