A. Babiš se ve svém stanovisku k mému článku Oligarchizace české politiky na postupu rozohnil více, nežli je zdrávo. Snad se mu při tom neudělalo špatně. To by bylo zlé, kdyby se náš zachránce roznemohl. Nebudu se zabývat všemi jeho „sděleními“, to opravdu nestojí za to.
Když se mě před pár týdny jeden člověk z týmu A. Babiše lehce otázal, jak je to s penzionem mé bývalé ženy, nevěnoval jsem tomu pozornost. Jsem sedm let rozvedený, v té době jsem se již nějakou dobu s bývalou ženou neviděl, a tak jsem tomu dobrému muži doporučil, aby mé bývalé ženě sám zavolal a podělil se s ní o svou starost. Určitě to neudělal.
Pan prezident zjevně těžce nese, že nemá v rukou žádná grandiózní témata, kterými se dostane do učebnic.
Jen tak jako vánek lehce proběhla mediálním prostorem zpráva, že odvolací soud rozhodl o výši odškodnění za nezákonnou vazbu v roce 2006 nynější ministryně Věry Jourové ve výši 2,7 mil. Kč, včetně úroků. Je třeba dodat, že rozsudek zatím nenabyl právní moci.
Lidé na kandidátce ANO do Evropského parlamentu by měli být to nejlepší, co politické strany umí v Česku nabídnout, v evropských volbách jde přece o mnoho. Evropský parlament je jediný přímo volený orgán Evropské unie, demokratická vizitka EU. U některých stran jsou ale volby do EU parlamentu jenom vedlejší kolej jejich politických zájmů a pro mnohé politiky spíše trafika než prostor pro realizaci jejich politických programů. A v tomto přístupu bohužel není velký rozdíl mezi většinou politických stran. Která velká politická strana by nabídla do Evropského parlamentu například svého předsedu nebo místopředsedu? Ovšem kandidátka ANO Andreje Babiše je zcela jiná.
Vážený pane šéfredaktore,
obracím se na Vás tímto otevřeným dopisem
Ve čtvrtek minulý týden Vám zaslal tiskový útvar strany LEV 21, jejímž jsem předsedou, do redakce Práva můj článek pod názvem „Český parlament o Ukrajině: kterého Masaryka si vybrat“. Tento článek je, myslím, kvalifikovanou kritickou reakcí na obsáhlý komentář ministra zahraničí ČR L. Zaorálka zveřejněný v Právu pod názvem „Ruské užití síly je neobhajitelné“ z 27.3. t.r. Můj článek však nebyl vydán a redakce se ani neobtěžuje, aby reagovala.